Tábor pro upíry a vlkodlaky / OPRAVA příběhu

Kapitola 10. Záchrana a kamarádství (část 1/2)

Z pohledu Laury:

Ucítila jsem tlak okolo pasu, ale nějak jsem to neřešila, protože jsem chtěla spát.

Jo, jsem spáč. Tak mě nechte v klidu spát!

Nějak jsem se otočila a narazila do něčí hrudi. Otevřela jsem oči a vyděšeně koukala do Nikolasovi nahé hrudi.

Úplně jsem zapomněla na to, že jsem u něho přespala, ups...

,,Ihned mě pusť!" zamumlala jsem unaveně a on se nad tím potichu zasmál.

,,Je teprve šest ráno, takže NE!" a jeho stisk zesílil.

Jen jsem protočila očima a zavrčela.

,,Ale no ták..., nezlob štěně!" přikázal a začal mě hladit po hlavě.

Co si budeme, bylo to příjemné a já chvilkami i vrněla jako kočka.

,,Tak je hodná a teď spi," rozkázal a já ho raději poslechla.

Bože..., to bylo tak příjemné, jak mě hladil.

Po chvilce hlazení jsem zase usnula. Z mého spánku mě probral Nikolas, jak mi čuchal ke krku.

,,Jdi ode mě!" vykřikla jsem trochu zděšeně a rozespale se na něho dívala.

Sedla jsem si a přitáhla si k sobě co nejvíc deku.

Ehm, spíš by to potřeboval on, ale to já se chci před ním schovat.

,,Já už půjdu k sobě do chatky," oznámila jsem mu, chtěla jsem vstát jenže, jak jsem vstala, tak mě chytil okolo pasu a posadil si mě na klín.

Kluci už byli taky vzhůru a užívali si mou bezmoc. Trochu, vážně jenom trošku, jsem se začervenala.

,,Ještě chvilku tu buď....," zaprosil Nikolas a položil si bradu na mé rameno.

,,Ať se z tebe nestane romantik," vysmál se mu trochu Marcus a Nikolas ho zpražil pohledem.

,,Nikolasi, už se chci jít převléct," pověděla jsem mu, on mě pustil a já si stoupla.

,,Dobře, stejně se uvidíme na snídani," přikývla jsem na souhlas a on mě vyprovodil ke dveřím.

Jenom jsme si řekli ahoj, a pak jsem přeběhla do mé chatky, kde už byla i Tara.

,,Jak bylo u Nikolase?" optala se mě hned, jak jsem se převlékla v koupelně.

,,Šlo to. Co ty a Theo???" též jsem neodolala a vyzvídala ji.

,,Noo, spala jsem vedle Thea a byla jsem ráda, že jsem nebyla červená jak rak. Jo a ptal se, kde si ty a proč nespím v chatce. Tak jsem se vymluvila na ten úkol, jak si musel promyslet Nikolas," při vzpomínce na událost s Theem se začervenala.

,,A nebyl na Nikolase pak naštvaný?" zeptala jsem se a sedla jsem si na židli.

,,Byl, ale pak prohlásil, že jestli ti něco udělá, tak si to s ním osobně vyřídí...," odpověděla, pak jsme to už nechali a šli na snídani, zrovna v tu chvíli, kdy nás svolal Jim.

Na snídani jsme seděli s těmi vlkodlaky a furt jsem cítila na sobě pohled Marcuse. Ale musím uznat, že dnešní snídaně byla vážně dobrá. Když jsem vstala a šla odnést talíř, tak jsem se zadívala na Marcuse. V jednu chvilku se naše oči střetli a on vypadal hladově, ale skrýval to.

Ještě, než všichni odešli, tak se ozval Jim. ,,Mám pro vás zprávu, přijel sem táborník. Jmenuje se Astra a bude v chatce s holkami. Přijela před chvilkou a šla to tu prozkoumat, tak ji nevylekejte!"

Na chvilku se jeho pohled pozastavil na upírech a pak odešel. Než jsem odešla taky, tak jsem řekla Taře a klukům, že se jdu projít. Oni kývli na souhlas a nikdo se mnou nešel, protože na mě viděli, že chci být sama a něco si ujasnit.

Vyšla jsem z jídelny a vyrazila jsem cestou kolem lesa. Naštěstí jsem hned po snídani nemusela s ostatními něco hrát, protože nám dal Jim půl hodinky na to, aby nám slehla trochu snídaně.

Procházela jsem se kousek dál od chatek, když v tom jsem ucítila Marcuse, otočila jsem se a on byl zamnou.

,,Ehm, ahoj. Potřebuješ něco?" optala jsem se a on se s červeným oči přibližoval ke mně.

Začala jsem couvat až jsem narazila zády do stromu, on byl pár metrů přede mnou.

,,Jo, tvou krev,"  řekl a oblízl si jazykem své špičáky.

Najednou se přede mnou zjevila holka.

Nebude to Astra?

Byla vyšší než já a měla blonďaté vlasy. Zavrčela na Marcuse a on se na ni zaraženě podíval. Bylo vidět, že je vlkodlak, stejně jako já a taky, že by se s ním klidně i poprala.

Marcus se na mě podíval, když v tom k němu přiběhl Daniel a odvedl ho někam do pryč.

,,Ehm, děkuju za záchranu. Jsem Laura," pověděla jsem po chvilce, co oni odešli a ona se na mě otočila.

Koukla se na mě a já na ni taky. Bylo vidět, že má malou jizvu přes oko. Kolem krku měla překrásný modrý amulet.

,,Uhm, nemáš zač. Já jsem Astra," mile se na mě usmála a podala mi ruku.

Odněkud mi přišla povědomá, ale teď si vůbec nevzpomenu odkud.

Najednou jsem uslyšela Jimovu píšťalku, abychom se sešli uprostřed tábora na nějakou hru. S Astrou jsem se tam vydala a byli tam už všichni.

,,Tohle je Astra. Astro vítej na Táboře. Chcete si zahrát vybíjenou?" optal se všech Jim a šel mezitím pro míč.

Všichni souhlasili, a tak jsme šli na hřiště.

Musím uznat, že Astře šla vybíjená lépe než mě, ale nebyla jediná, komu tahle hra šla. Šlo to i Felixovi a vždy, když měl míč, tak mířil na Astru a takhle to bylo do oběda.

Na obědě jsme seděli i s Astrou a klukami. Už po několikáté jsem na sobě cítila Nikolasův pohled, vypadalo to jako by mě hlídal nebo kontroloval.

Po obědě jsem byla s holky v chatce a seznamovaly se spolu. Najednou mi začal zvonit mobil. Koukla jsem se kdo mi volá a byla to Sára moje kamarádka, která jela na jiný tábor.

,,Ano? Zítra po obědě? Jo, budu moc ráda a i Tara. Tak zatím papa," a s tím jsem hovor ukončila, Tara mě pak vybídla, abych ji řekla, o čem jsme se Sárou mluvila.

,,Volala Sára, jestli si nechceme zítra odpoledne zavolat přes video chat," vysvětlila jsem ji a Astra se koukala z okna.

,,To bude moc fajn. Astro, jestli chceš, tak tu taky můžeš být až budeme volat," navrhla Tara a Astra se na nás otočila.

,,Asi ji jen pozdravím, jestli nevadí," řekla a pak si šla lehnout.

,,Ne, nevadí," pověděla jsem.

..................................................

Ahojky, už tady zas a tentokrát dřív.

To jste rádi, já vím XD

Wow už jsme v půlce tábora :)

Jak se máte?

Budu moc ráda, když mě podpoříte na Instagramu: pokorna.elis

Napsáno:

20. 4. 2021 8:00

Upraveno:

8. 9. 2021 22:18

Pro info: 1071

♥ Nezapomeňte dávat hvězdičky ♥