Tábor pro upíry a vlkodlaky / OPRAVA příběhu

Kapitola 7. Dnešní úplněk (část 2/2)

Z pohledu Laury:

,,Krásně voníš," pověděl mým směrem.

,,Ehm, dík? Hele? Dokážete se ovládat při úplňku, že jo?" optala jsem se jich.

Když jsem se koukla na Thomase, tak se škodolibě usmál.

Tohle nevypadá dobře...

,,Ne," řekl docela v klidu Felix.

Eh, tak okay? Mám na to jedno dobré řešení.

,,Ehm, tak já si půjdu dál," řekla jsem a rozeběhla se směrem okolo jeskyně.

Jo přesně tohle.

Běžela jsem za jeskyni, když v tom jsem narazila (doslova) do upíra.

,,Tak tady tě mám, už jsem myslel, že ses mi ztratila," řekl Nikolas.

,,Takže, aby bylo jasno, já nejsem tvoje!" odsekla jsem.

Začal mi odhrnovat vlasy z krku.

,,Co si myslíš, že děláš?!" vykřikla jsem potichu, jako ostatní nemusí vědět, že jsem tady.

Dal mi něco kolem krku. To určitě nebyl náhrdelník.

,,Tohle," řekl a to něco byl obojek.

,,Sundej to a hned!" rozkřikla jsem se na něho a on zatahal za vodítko.

Zakňučela jsem bolestí, ten obojek byl trochu utáhlý.

,,Buď hodné štěňátko," pověděl a výsměšně se na mě díval.

Pokusila jsem si rukama rozepnou obojek, ale nemohla jsem najít zapínání. Nikolas si toho hned všiml a tak mě vzal za zápěstí a táhnul do jeskyně. Po tom co jsme tam přišli, tak tam byl Marcus a když mě uviděl, tak se zasmál.

,,Tak tohle se ti povedlo Nikolasi," řekl a šel si s ním plácnou.

,,Hahaha, jak vtipné....," byla jsem trochu podrážděná z toho, že si ze mě dělá srandu Nikolas a teď se k němu přidal i Marcus.

Marcus ke mně přišel a pohladil mě se slovy. ,,Tak je hodná."

,,Ještě musím s Marcusem něco dodělat a pak se pro tebe vrátím, neboj," vysvětlil mi Nikolas a než s Marcusem odešli, tak mě Nikolas přivázal ke kusu dřevu.

Byla jsem trochu vzadu té jeskyně. Když mi upíři zmizeli z pohledu, tak jsem si odvázala vodítko od toho dřeva a šla k východu. Bohužel byl ten obojek trochu dlouhý, proto jsem si ho musela držet. Už jsem byla u východu, když v tom najednou, přede mnou stál Max s Lucasem.

,,Ahoj Lauro. Co tu děláš? Já myslel, že se má pokračovat tam, kde jsme skončili," vychrlil hned na mě Lucas.

,,To mi chcete říct, že já mohla být v klidu s Tarou a nemusela jsem se zúčastnit ochočení od Nikolase?! Jo, jinak ahoj," tak teď jsem byla naštvaná na Alexe, protože za to může on.

Ten jeden zmetek!

,,Cože to? On si tě ochočil Nikolas?! Jak?" ptal se celý zmatený a trochu i naštvaný Max.

Ruku, v které jsem měla zbytek obojku, jsem dala před sebe.

,,Prosím, dejte to z mého krku dolů," prosebně jsem se na ně koukla a oni kývli na souhlas.

Po nějaké chvilce praní s obojkem se klukům podařilo ho rozepnout.

,,Děkuju," poděkovala jsem jim a objala je.

Obojek jsme nechali u jeskyně a šli jsme se společně projít. Naštěstí jsme moc upírů nepotkali, spíš jsme potkávali vlkodlaky. Začalo se stmívat a my jsme se rozhodli, že se vrátíme do táboru. Cestou do tábora jsme si povídali. Když jsme tam přišli, tak zrovna přicházela Tara a ostatní z druhého "království".