Kapitola 16. A jede se domů (část 1/2)

313 38 7
                                    

Z pohledu Laury:

,,Lauro, promiň mi to. Já se neovládl, moc mě to mrzí. Nechtěl jsem ti ublížit," pověděl hned jak věděl, že jsem se probudila.

Objímal mě a hladil po vlasech.

,,Nikolasi, nech toho. Jsem v pořádku. Měla jsem to vědět, že nebudeš z toho zrovna dvakrát šťastný," pohladila jsem ho po vlasech a políbila ho.

,,Máš laskavé srdce a místo toho, abych byl rád, že jsi někoho zachránila, tak jsem tě potrestal," vytkl si a poté si povzdechl.

,,No musím si už zvyknou na život s upírkem, kterému patřím. A moje krev patří jenom jemu a nikomu jinému," pousmála jsem se a on taky.

,,Nepůjdeme na snídani?" optal se mě.

,,Mám hlad jako vlk," zasmála jsem se a on taky.

Pak jsme vstali a šli jsme rovnou na snídani. Sedli jsme si k velkému stolu, kde byla Tara a Astra s klukama.

,,Proč máš na sobě Nikolasovo tričko?" zeptala se mě Tara.

,,Jen tak na okrasu," řekla jsem a ona se zasmála.

,,Dobře," pověděla a pak jsme se najedli.

,,Dobré ráno táborníci. Je půl deváté a mějte zabaleno do čtvrt na deset. V půl tu budou autobusy a pojede se domů. Doufám, že jste si tábor užili," rozkázal Jim.

,,Moc jsme si ho užili!" pověděla jsem nahlas a Jim se na mě děkovně usmál.

,,Přesně, má pravdu." ,,Ano!" řekli skoro všichni.

Jim je určitě na sebe hrdý, tak moc se snažil a je vidět, že je za to rád. Po chvilce jsme se každý vydali svou cestou. Já šla s holkami do chatky.

,,Bude mi to tu chybět," prohodila Astra. ,,A hlavně vy dvě."

,,Však se ještě uvidíme, musíme!" vyhrkla Tara a já pokývala hlavou na souhlas.

,,Měly by jsme si začít balit, nebo odjedeme bez věcí," zasmála jsem se a holky taky.

,,To je skvělý nápad," pověděla Astra a vytáhla si tašku.

Tara si taky vytáhla tašku a já též. Když jsem měla skoro zabaleno, tak jsem si vzpomněla na to, že jsem si nechala u Nikolase v pokoji tričko.

,,Um, holky? Za chvilku jsem zpět," řekla jsem a hned jsem zmizela z chatky. 

Než jsem stihla zaklepat, tak mi otevřel dveře Marek a udělal gesto, abych šla dovnitř.

,,To jsem ti až tak moc chyběl?" uchechtnul se Nikolas, když mě spatřil.

,,Moc mi chybělo tričko, co jsem tu zapomněla," tentokrát jsem se uchechtla já.

,,A já bych rád to svoje," sjel očima na jeho tričko, co jsem měla pořád na sobě.

,,No dobře," zasmála jsem se a on se na mě usmál.

Vzala jsem si tričko a šla se převléct do koupelny. Poté co jsem vyšla, tak jsem mu vrátila tričko. Ještě jsem se s ním rozloučila a šla z chatky za holkami.

Dobalila jsem si poslední věci a zavřela kufr.

,,Heleď Lauri? Jak se znáš s Taylorem?" optala se mě Astra.

,,No, Chris, což je ségry přítel, tak se moc nemá v lásce s Taylorem a furt spolu bojovali. Prý chodili i do stejné školy a tam se taky sem tam trochu porvali. No jo ti draci mají hodně rádi boj. Takže jsem je sem tam zahlédla, když spolu bojovali. A jak ho znáš ty? Má to něco společného s Moonem? Já jen že měli podobný pach," zeptala jsem se jí a Tara nás potichu sledovala.

Tábor pro upíry a vlkodlaky / OPRAVA příběhuKde žijí příběhy. Začni objevovat