Kapitola 12. Jedno malé tajemství (část 2/2)

418 35 10
                                    

Z pohledu Laury:

,,No s Nikolasem se už nějakou tu dobu znám," pověděla Astra a koukla se na mě.

,,Jo ták," ucítila jsem na sobě Alexův pohled a tak jsem se na něho koukla. ,,Holky, když tak jděte napřed do chatky, jdu se na něco zeptat Alexe."

,,Dobře, stejně jsem se chtěla jít projít s Theem," přiznala Tara a odešla.

Astra už byla dávno pryč, ani jsem si nevšimla, že už tady není. Asi si to šla vyřídit s Felixem, jak ji vzal náhrdelník.

Vydala jsem se za Alexem a ten mi pokynul, aby jsme šli ven. Dovedl mě do jeho chatky, zabouchl dveře a zavřel si oči.

,,Děje se něco?" sjela jsem pohledem k jeho rukou a trochu jsem znervóznila.

Byl tam Nikolasův šátek, který byl ještě před chvilkou kolem mého krku.

,,Nech mě se z tebe napít," pověděl a když otevřel oči, nebyli modré, ale rudé.

,,N-ne, Alexi já už raději půjdu," udělala jsem malý krok dopředu a on se usmál tak, že mu byly vidět špičáky.

,,Hmm, když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém!" rukama mi chytil zápěstí a namáčkl mě na zeď.

Co mu do háje je?!

Moje ruce si přendal do jedné, a když jsem chtěla začít křičet, tak mi zacpal pusu druhou rukou.

,,Pan dokonalý si tě i označil," zamyslel se a já ho nohou kopla do rozkroku.

On ode mě odstoupil a svíjel se v bolestech. Sebrala jsem ze země Nikolasův šátek a rychle se vydala pryč z chatky. Došla jsem do chatky a nikdo z holek tu nebyl. Neváhala jsem a šla propláchnout šátek ve studené vodě, pak jsem ho tam nechala uschnout a vyšla jsem z koupelny.

,,Larou, tak tady jsi. Už jsem myslela, že jsi zmizela," pověděla ve dveřích Tara a pak pokračovala. ,,Už se jde na hru, tak pojď."

,,Už jdu," zasmála jsem se a šla jsem s ní.

,,Nikolas furt tady básnil, jak se nemůže dočkat až si chytí své štěňátko," řekla s úšklebkem na mě.

To je ale zmetek!

,,No uvidíme. Tak já jdu tudy, tak zatím," rozloučila jsem se s ní a kráčela si to k jednomu potůčku nedaleko skal.

Nějak jsem zvládla vylézt na strom a tak jsem se o něj opřela a koukala se na vodu v potůčku. Zakryla jsem svůj pach. Moje rýma mi k tomu pomáhala tak, že jsem skoro vůbec nic necítila.

,,Čauky Lauro," řekla vedle mě Astra a já se na ni koukla a pak dolů na Nikolase a jeho partu.

,,C-co? Jak jste mě našli?" zeptala jsem se jich a Nikolas si mě sundal ze stromu a držel mě v náruči.

,,Podle pachu, štěně. Nějak sis ho dobře neskryla," ušklíbnul se na mě a já zavrčela.

,,Dej mě hned dolu!" a zavrtila jsem se.

On se mi vysmál a vydal se se mnou do jeskyně. Fajn, od teď s ním hraju bobříka mlčení. Došli jsme k jeskyni a on mě konečně postavil na zem a pokynul hlavou, abych šla do vnitř, ale já jsem jen stála. 

,,Jdi dovnitř," zavrčel mi u ucha Nikolas a Astra ho sledovala.

Já ho od sebe odstrčila a začala zdrhat pryč. Rychle jsem se proměnila ve vlka a pokračovala v běhu. Najednou mě někdo silou strčil do boku a já trochu odlítla a bouchla se zády o strom. 

Kurňa, to bolí.

,,Ježiši Lauro, promiň nechtěl jsem tak silně," řekl někdo z Nikolasoví skupiny a šel pomalu ke mně.

Objevil se tu i Nikolas a Astra. Já už byla přeměněná zpátky na člověka a ten kluk se mi koukl na bok, který byl trochu sedřený.

,,Jsem v pořádku," řekla jsem a když jsem se chtěla postavit, tak se mi zamotala hlava a málem jsem spala.

Ten kluk mě raději přidržoval, abych nespadla.

,,S vámi kluky je to někdy těžký," uchechtla se Astra a začala mě přidržovat z druhé strany.

Nikolas k nám přišel a řekl. ,,Raději si ji vezmu."

A on si mě vzal do náruče a rozešel se se mnou k jeskyni. Moje rána už byla naštěstí zahojená. U jeskyně si mě položil zpět na zem a pak řekl, že musí něco zařídit a odešel.

Povídala jsem si tam s Astrou a i s Maxem a Lukasem. Procházeli jsme se a ten čas utekl rychle.

,,Lauro, řekni něco Nikolasovi, aby mě příště neunášel," řekla Tara, která se objevila za mnou.

,,Neboj řeknu, protože jediný kdo tě může unášet jsem já," zasměju se a Nikolas se objevil přede mnou. ,,Příště mi neunášej Taru."

,,Rozkaz štěně," řekl a přitáhl si mě k sobě za můj pas.

,,Hele, co t-," ani jsem to nedořekla a skočil mi do řeči. ,,Jim říkal, že už hra skončila, takže se máme vrátit."

On mi dal rychle pusu na vlasy a pustil mě. Bylo to takové roztomilé a po chvilce jsem se vydala s holkami k táboru.

,,Jim je drak, že?" optala se nás Tara.

,,Jo. Zajímalo by mě jestli má taky jeskyni plnou pokladů," uchechtla se Astra.

,,Abys ho mohla vykrást, viď Astro," zasmála jsem se a koukla na Astru.

,,Možná," řekla a zdrhla na večeři.

S Tarou jsme tam pomalu šly. Když jsme dojedli večeři, tak nám řekl Jim ať tu chvilku všichni počkáme. Poté co měli všichni snězeno, tak řekl. ,,Tak táborníci, zítra dopoledne pojedeme do Zoo, která je odtud tak hodinu cesty. Nebojte, pojede se autobusem. Zabalte si jen to nejnutnější ať toho moc netáhnete. To je nejspíš vše, hezky se vyspěte," pověděl mile a odešel.

Já s holkami odešla do chatky. Šli jsme do pyžama a sedli jsme si na postele.

,,Co rýma?" optala se mě Tara.

,,Už jsem zdravá. Co ty a Theo?" zeptala jsem se ji.

,,Zlochtala jsem ho..., ale pak mi to oplatil," uchechtla se nad vzpomínkou Tara.

,,Kam si vlastně odešla po obědě?" koukla jsem na Astru.

,,Měla jsem v plánu si to vyřídit s Felixem, jak mi vzal náhrdelník. Ale nikde jsem ho nenašla. Místo něho jsem našla borůvky a jahody," povyprávěla Astra a pak si zívla.

,,Tak jo, jdeme spát ať máme na zítřek sílu," pověděla jsem a lehla si do postele.

,,Dobrou holky," řekla Astra.

,,Dobrou noc," pověděla Tara.

,,A zhasínat bude kdo? No jo už jdu," zasmála jsem se a holky se mnou. Když jsem se pak vrátila do postele, tak jsem jim taky popřála dobrou noc.



..........................

Ahojky po dlouhé době.

Sice jsem říkala, že kapitolu vydám minulý týden, ale nebyl moc čas a když jo, tak jsem moc nevěděla co napsat.

Snad vás to furt baví.

Můžete mě podpořit na instagramu: elis.pokorna

Pro info: 1087 slov

Napsáno: 1. 11. 2021

Nezapomeňte dávat hvězdičky

Tábor pro upíry a vlkodlaky / OPRAVA příběhuWhere stories live. Discover now