Tábor pro upíry a vlkodlaky / OPRAVA příběhu

Kapitola 1. Balení věcí na tábor (část 2/2)

Z pohledu Laury:

,,Taro, jdeme domů, blíží se sem upír," zašeptala jsem směrem k ní a víc jsem zaostřila svůj zrak do dálky, ale nikoho jsem zatím nezahlédla.

,,Upír? Dobrý fór. Já nikoho necítím," řekl ten vlkodlak a rozhlédl se. ,,Jak to, že to víš?" dodal a upřeně se na mě díval.

,,Laura měla už od malička dobrý sluch, čich a zrak. A když řekne, že někoho cítí, i kdyby byl deset kilometrů nebo i dál odtud, tak to je pravda," vysvětlila mu Tara a já ji během toho vraždila pohledem.

,,Nechceš mu rovnou vyžvanit, kde bydlíme? Nebo co je tvůj dar?" podívala jsem se na ni a ona se na mě omluvně zadívala.

,,Promiň," omluvila se mi a já se jen na ni usmála.

,,A my jdeme pryč," řekla jsem a vzala jsem Taru za zápěstí a táhla pryč.

Najednou jsem ucítila, že se ten upír přibližuje, tak jsem řekla Taře, aby se hned proměnila a běžela k sobě domů. A taky, aby si rychle vzala svoje věci a šla zpátky k nám domů. Tara s menším protestem poodešla a pak se přeměnila.

Já potom zůstala stát na místě a počkala si na toho upíra. Rozhlížela jsem se okolo sebe a cítila jsem ho. Byl blízko, opravdu hodně blízko. Víc jsem se začala soustředit na pachy a pak jsem ho najednou ucítila. Koukla jsem se na strom, sledoval mě. Podívala jsem se na ten strom pořádně a tam byl upír kolem 16-17.

Takže něco, jako vlček plus pár století? Asi tak nějak.

Když zpozoroval, že jsem si ho tak rychle všimla, tak se usmál až byly mu vidět špičáky. Chvilku mě pozoroval, pak seskočil dolů a koukal se na mě hladově.

Stoupla jsem si do obraného postoje a čekala, co udělá. Ten upír se ke mně začal pomalu přibližovat a já trochu ustoupila.

,,No ták, nebraň se, budu jemný...," řekl a upírskou rychlostí se najednou objevil za mnou. Zezadu mi chytil ruce. ,,..., až se zakousnu." Dokončil svoji větu a začal se přibližovat k mému krku.

No to teda ne upírku.

Kopla jsem ho nohou do jeho citlivého místečka a slyšela, jak trochu sykl bolestí.

On ode mě odstoupil a naštvaně se na mě podíval. ,,Tak tohohle budeš pěkně litovat štěně!" vyhrožoval mi a byla mu vidět bolest v očích.

No to si děláte srandu, už zase to oslovení. Já ti taky neříkám nenažraná pijavice.

Najednou jsem zase ucítila toho vlkodlaka, co tu byl předtím.

,,Ale no ták, to už jsi druhý kluk, co mi takhle dneska řekl!" pověděla jsem trochu naštvaným hlasem.

Šla jsem se opřít o strom a on se ke mně zase začal přibližoval, ale tentokrát opatrněji.

To, že jsem menší neznamená, že mi boudou říkat štěně!

Už se normálně postavil a s nenávistným pohledem mě sledoval.

,,Druhý? Kdo byl první?" zeptal se a celou dobu mě hypnotizoval jeho upírskýma červenýma očima, které se většinou dívali na můj krk.

,,Se koukni za sebe a uvidíš ho," pověděla jsem upírovi a on tak učinil.

Za ním byl ten vlkodlak a ten upír si asi uvědomil, že jsme na něho dva a tak raději zmizel.

Docela jsem se divila, že si ho nevšiml.

,,Díky, ale zvládla bych ho sama," řekla jsem mu a usmála se na něho.