Tábor pro upíry a vlkodlaky / OPRAVA příběhu

Kapitola 8. Jak mě zlochtal Nikolas (část 1/2)

Z pohledu Laury:

Bylo třičtvrtě na osm, kdy jsem se vzbudila, pak se vydala zbudit Taru a kluky.

Když jsem je ještě, napůl, rozespalá probudila, tak jsem si šla opláchnout obličej, abych se trochu víc probudila, ale ještě před tím jsem se převlékla. Po osvěžení vody jsem se na sebe koukla do zrcadla a uviděla něco, co mě docela i překvapilo. Na mém krku byl zase obojek, ale tentokrát byl jakoby na zámek, že se musel odemknout klíčem, a navíc byl ze železa.

Tak to byl, do prkenné ohrady, kdo?! Určitě to byl Nikolas, kdo jiný!

Vyšla jsem naštvaná z koupelny a vydala se do chatky s číslem sedm.

,,Co se děje?" optala se mě Tara, a přitom jsem si schovávala obojek.

,,Něco si jdu zařídit, když tak jděte na snídani. Když tak se tam uvidíme, pa," řekla jsem v rychlosti a vydala se k Nikolasovi.

Zaklepala jsem na dveře a hned vešla dovnitř.

,,Nikola-," ani to nedopovím, protože se chtěla propadnout do země, anebo, co nejdřív zmizet, jelikož byl Nikolas a kluci bez trička.

Musím říct, že je, na co koukat. Bože, co to říkám?!

,,Copak Laurinko?" zeptal se mě Nikolas.

Otočila jsem se na něho a hleděla mu, do jeho hnědých očí. Okolo krku měl náhrdelník a na něm byl klíč.

,,Ihned mi ten obojek odemkni!" vyjela jsem po něm, on se zašklebil a trochu mu zčervenali oči.

Můj pohled se na chvilku zastavil u jeho rtů, ale pak jsem se zas zadívala do jeho očí. Začal se ke mně přibližovat a já pomalu ustupovala. Když jsem byla nalepená na dveře, tak se zastavil a jeho pohled se zastavil u mých rtů. Natáhnul ke mně jeho ruku, chytil mi obojek a díky němu si mě přitáhnul k sobě. Rukama jsem se mu zapřela o jeho hruď a snažila ho od sebe oddálit, ale nešlo mi to. Druhou rukou mi vzal moji bradu a držel ji tak, abych s ní moc nemohla hýbat.

Proč se cítím, najednou, oproti němu tak slabá?! Proč mě drží za bradu?!

,,N-Nikolasi? Co to děláš?! Pusť -," ani jsem to nedopověděla a on spojil naše rty.

Byla jsem v šoku, ale hned po pár sekundách, co mě políbil Nikolas se ozval Marcus. ,,Nikolasi! Nech ji být!"

Na to jeho stisk povolil a já se od něho odtáhla.

,,Jak s-si to mohl u-udělat?!" zklamaně jsem mu řekla a dala mu facku na tvář.

Poté jsem hned utekla do své chatky, kde naštěstí nikdo nebyl a vydala jsem se do koupelny před zrcadlo. Koukala jsem se na sebe, přesněji na mé rty.

Proč to udělal? Jako neříkám, že se mi to nelíbilo, ale bylo to takový divný a ten obojek už mě fakt začíná štvát!

Najednou jsem zaslechla klepání na dveře a ten pach patřil Nikolasovi.

,,Co tu chceš?!" vyjela jsem na něho přes zavřené dveře.

,,Chci se ti omluvit. Prosím otevři," bezmocně zvolal a já ho pustila dovnitř.

,,Já, promiň..., neovládnul jsem se," řekl provinile a kouknul se na mě.

,,T-To je v poho. Já jen, že to byla moje první pusa," přiznala jsem se a on se na mě udiveně kouknul.

,,Takže, jsem byl první?" optal se a trochu se usmál.

,,Ano, jen ještě jedna věc. To sis nemohl vzít na sebe tričko?" zeptala jsem se ho při pohledu na něho.