Oops! Această imagine nu respectă Ghidul de Conținut. Pentru a continua publicarea, te rugăm să înlături imaginea sau să încarci o altă imagine.
Celý život jsem dodržoval pravidla, následoval jsem řád a nikdy jsem nedělal unáhlený čin. Dnes jsem to porušil, po několika hodinách jsem se vrátil za Jungkookem, nehledě na to, že již byla noc.
V místnosti byla tma, pouze měsíční svit mi dodával možnost se orientovat, ale tvora jsem nikde nespatřil. Odmítal se již vracet za mříže, nebyl však ani u okna a začínal jsem pociťovat nervozitu.
Věděl jsem, že je tady, jelikož jsem na sobě cítil jeho pohled.
,,Jungkooku?"
Prolomil jsem to nepříjemné ticho, ale mé slovo bylo zbytečné, jelikož odezvu jsem nezískal. Zhluboka jsem vydechl a ještě jednou jsem se rozhlédl, zda neodpočívá někde v rohu či pod mým stolem.
Na mém těle se vytvořila husí kůže, když jsem uslyšel jeho nádech, ale jeho siluetu jsem stále neobjevil.
Nebrečel, nemumlal a ani neřval, jak ostatní pacienti. Byl nejvíce aktivní v noci, avšak jiným způsobem.
,,Chtěl jsem ti jenom poděkovat, že jsi mu doopravdy neublížil." zašeptám
Nemusel mě poslechnout, mohl ho bezprostředně zabít a nepomyslet na následky. Byl jsem rád, že mě Yoongi nevyhodil a snažil se mi vyjít vstříc.
Náhle jsem uslyšel jeho smích, který byl zcela jiný, než jsem byl zvyklý. Na moment jsem přivřel oční víčka, když mi konečně došlo, kde se nachází.
Pomalu jsem zaklonil svou hlavu dozadu a podíval se nahoru, visel na stropě, přímo nade mnou.
Trhavým pohybem jsem ustoupil dozadu, ve chvíli, kdy ladně seskočil dolů. Nepoznával jsem ho.
Udělal jsem ještě několik kroků dozadu a v hlavě se mi objevovala slova, která mi tenkrát řekl Yoongi.
Hodíte ho do vody, začne hravě dýchat. Jeho oči dokáží nabrat rudý odstín jako tvor z pekla. Kloubky ukrývající drápy a špičáky, kterými protrhne všechno.
Je vším, mutací všeho zlého.
Měl vysunutý drápy, který byly mnohem delší a tlustší, než který mi tehdy zabodával do pokožky. Na krku měl žábry, s jejichž pomocí by mohl dýchat pod vodou.
Jeho rudý oči zářily tak nesmírně intenzivně a jeho vlasy již nebyly černý, ale bílý. Nyní opravdu vypadal jako albín, měl tak neskutečně bledou kůži.
Fascinovaně jsem ho sledoval, měl jsem pocit, že ani nemrkám, kdybych se obával toho, že přijdu o nějaký detail.
Začal se ke mně přibližovat, ale já se ani nepohnul. Nedokázal jsem od něj odtrhnout oči, byl vskutku unikátní.
