Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Přestaň vole, nechci to." zavrčí
Zhluboka jsem vydechl a v hlavě počítal do pěti, abych zůstal v rámci možností v klidu. Dneska byl obzvlášť protivný a absolutně nespolupracoval.
,,Prosím Jungkookie."
Snažil jsem znít mile a pomalu k němu přibližoval, ale byl samozřejmě rychlejší a nedovolil mi, abych odstranil tu větší vzdálenost mezi námi.
,,Říkám ne, jdi s tím do hajzlu." odpoví
Ztrácel jsem trpělivost, momentálně se nacházel u stěny a toho jsem chtěl využít, rozutekl jsem se, ale on pohotově zareagoval a ihned vylezl nahoru, přímo na strop a bez problému se přidržoval rohu.
Vypláznul jazyk a následně na mě vítězně mrknul, věděl totiž, že ať už bych se snažil sebevíc, tak bych se za ním nikdy nedostal.
,,Chápu, že nemáš rád květiny, že se bojíš výtahu a koček, ale že se budeš bát i oblečení, to bych opravdu nečekal." řeknu
Svou černou, volnější mikinu jsem definitivně odložil na židli, jelikož mi došlo, že to nemá cenu.
,,Co kecáš? Já se nebojím, jenom mi je kurva teplo." odpoví
Zakroutil jsem očima a následně svou hlavu zvedl krapet výš, abych se mu mohl dívat do očí. Pokud bude nahoře setrvávat ještě několik dlouhých minut, tak mi určitě začne bolet za krkem.
,,Vnitřně ti je teplo, ale vystavuješ svou lidskou část riziku, nechci, aby jsi byl nemocný."
Letmo jsem se podíval k oknu, pronikal dovnitř studený vítr, obloha byla zatažená a blížil se déšť. Jako tvor byl chráněný, uvnitř, ale jeho tělo bylo náchylné naprosto identicky jako to mé.
Nevím jak, ale z ničeho nic jsme začali mezi sebou dohadovat. Já ho prosil, aby se teple oblékl, on však stál za svým a neustále odmítal.
Ztichli jsme ve chvíli, kdy se kovový dveře otevřely a do místnosti vstoupil blonďák, který se nechápavě podíval na Jungkooka, který stále visel ze stropu.
,,Jdu nevhod?" optá se
Ihned jsem zakroutil hlavou a odstoupil více dozadu, abych poskytl Jungkookovi prostor, který následně seskočil dolů a prohrábl si svoje delší vlasy, který mu během pádu lehce spadly do obličeje.
,,Co potřebuješ?" optám se
Všiml jsem si, že chlapec s černými vlasy přistoupil k židli, uchopil mou mikinu ke které si následně přičichnul a na rtech se mu vytvořil jemný úsměv. Oblečení nevrátil na původní místo, přitáhl si to k sobě a vrátil se opět k nám.
,,Jde o Felixe, zhoršuje se mu stav." odpoví
Zkoušeli jsme všechno, ale už je načase, abychom to nechali na Jungkookovi a doufat, že on ho vyléčí.
