Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
,,Na hraní."
Jeho horká dlaň, která byla stále na mém stehně, mě neskutečně rozptylovala.
S těžkostí jsem se trochu odtáhl a letmo se podíval na svůj monitor, kde jsem měl rozepsanou poznámku, kterou bych potřeboval nutně dopsat, jelikož pan Joon potrpí na perfektních poznatcích.
,,Musím to dodělat, Jungkookie." zašeptám
Chtěl jsem nabrat více času, ačkoliv mé tělo reagovalo na jeho blízkost vskutku přehnaně, stále jsem měl potřebu se mu jistým způsobem vyhýbat a více se od něho vzdálit.
Prostor mi však neposkytnul, beze slova na mě hleděl a olízl si svoje rty, předtím, než se ke mně naklonil blíže.
,,V-Víš přeci co se říká, co můžeš udělat dnes, neodkládej na z-zítra." dodám
Snažil jsem se ho přesvědčit, opravdu jsem chtěl stát za svým, ale rázem uchopil mou ruku, kterou si bezprostředně přitlačil na své přirození.
,,V tom případě by jsi ani tohle neměl odkládat na zítra." odpoví
Na moment mi odebral všechna slova, cítil jsem, jak mi hoří tváře, ale stále jsem se pokoušel o neutrální výraz a nezahazovat své rozhodnutí.
,,D-Dej mi jenom pár hodin, prosím." řeknu
Malá část mě věřila tomu, že by se doopravdy vzdálil a dopřál mi čas, ale jeho pobavený smích mě znejistil, také jeho oči, který na chvilku vzplanuly.
,,Je sladké, jak si naivně myslíš, že o tom rozhoduješ ty." zašeptá
Nedal mi čas, ani možnost k odpovědi a bez váhání si mě přitáhl k sobě na klín. Zapřel jsem se o jeho rameno, marně se snažící ho od sebe odtlačit, ale jeho široký úsměv mě pouze přesvědčoval o tom, jak zbytečný pohyb vlastně praktikuji, jelikož s ním se o to ani nehnulo.
,,Mluvím vážně, Jungkookie."
Poslední pokus, který se mi nepovedl, můj hlas mě zkrátka zradil a absolutně se mi nepodařil vážný projev, za což mohl i jeho blízkost a rty, kterými začal jemně procházet po mém krku.
,,A co kdyby jsi konečně sklapnul a nechal mě ti dělat dobře?"
Položil otázku, která nevyžadovala odpověď a ihned vycenil svoje špičáky, který s lehkostí otíral o mou pokožku. Měl jisté kouzlo, všechno dokázal dělat sebevědomě a ať už bych se snažil mu odporovat sebevíc, tak mé tělo se na mě pokaždé vykašle a bez výčitek uteče k Jungkookovi.
Stále jsem se zapíral o jeho rameno, ale sílu jsem už absolutně neměl a až teď jsem se dokázal zamyslet nad výběrem jeho slov, nikdy předtím mi neřekl, že mi chce udělat dobře.
