Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Sluneční paprsky, který pronikaly přes okno do mého pokoje, mě donutily rozlepit oční víčka. Zhluboka jsem vydechl a pomalu se posadil, každý pohyb byl nesnesitelný a měl jsem pocit, že mám vysokou horečku.
,,Proboha." zašeptám
Vyděsil mě pohled na povlečení, které bylo od krve a také od jiných tělesných tekutin. Mé srdce pokulhávalo v rytmu, začalo bušit jako o závod, když mi konečně došlo, že je ráno a Jungkook tu není.
Zamotala se mi hlava, když jsem se během vteřiny postavil a opět se porozhlédl v místnosti s nadějí, že by tu někde mohl být.
Ale nebyl.
Pomalým krokem jsem přešel do koupelny, opláchl jsem si obličej ledovou vodou, abych se zcela probral a na moment se podíval na svůj vlastní odraz. Překvapeně jsem hleděl na mou pokožku a se svou rukou jsem automaticky začal prohmatávat krk.
Neměl jsem modřiny, krvavý rány, který mi včera způsobil byly pryč. Vyléčil mě, jako tenkrát.
Nepatrně jsem se pousmál, ale ve vteřině jsem opět semkl rty k sobě, kdyby tu byl, tak mu poděkuji, ale nemohu.
Rychle jsem se vysprchoval, horká voda mi ovšem nedopřála příjemný pocit jako vždy, mé tělo se neuvolnilo, místo toho jsem zažíval větší bolest, ale snažil jsem se na to nesoustředit.
Oblékl jsem se, opustil jsem pokoj, který vypadal jako místo činu a po dlouhé chodbě jsem se vydal k výtahu.
Nervózně jsem zkontroloval čas, bylo teprve po sedmé hodině, ale stále mi není jasné, jak jsem dokázal spát déle než dvanáct hodin, včera jsem byl vskutku vyčerpaný, ale nikdy jsem neměl potřebu spát tak dlouho.
Ocitl jsem se v přízemí a panika v mém těle rostla, jelikož tu bylo hrobové ticho. V touhle dobou by byla chodba již plná a vizita by měla být v plném proudu.
Pomalu jsem vykročil, postupoval jsem dál a díval se do každé strany, avšak naivita, že by se Jungkook stále Nacházel v STU mě pomalu opouštěla.
Malá část mě chtěla věřit tomu, že mě neopustil, chtěla doufat, že by mě aspoň z poloviny mohl mít tak rád, jak já jeho.
,,Taehyungu?"
Yoongi se tu opět objevil z ničeho nic, nehledě na to, že mě vyděsil, tak jsem pocítil jistou úlevu, že je v pořádku.
Jeho obličej byl ledově klidný, jako obvykle, ale v očích se mu odrážel smutek. Prázdná chodba, to ticho kolem nás ve mně vyvolal pocit strachu, bál jsem se, že jsem zavinil zkázu, když jsem povolil Jungkookovi opustit místnost.
,,Je ti dobře?" optá se
Po téhle otázce si kýchnul, ale já ihned poraženecky sklopil pohled k zemi, pálila mě na jazyku pravda, chtěl jsem mu říct, že jsem ohrozil celé STU z vlastní hlouposti.
Věřím Jungkookovi, kdyby chtěl utéct, tak by to udělal již včera, ale v noci není sám sebou a nemohu vědět, co způsobil.
Pouze jsem kývl, sotva jsem se držel na nohách a mé tělo bylo neskutečně vyčerpané.
Věnoval mi skeptický pohled, nevěřil mi, ale dodržoval pravidla a neprojevil zájem o osobní záležitosti. Náhle jsem spatřil ostatní, zrovna opouštěli zasedací místnost, ale nepovídali si spolu, stále udržovali to hrozné ticho a mlčky se každý z nich vrátil do práce.
,,Projevují úctu." řekne
Ihned jsem se na něho podíval, byl jsem tak strašně zmatený, celá tahle situace byla jako noční můra.
Navázal jsem s ním oční kontakt a žádal ho, aby mi to celé osvětlil.
,,Slečna Minzy nás opustila." zašeptá
Mé srdce vynechalo úder, zatemnělo se mi před očima a opravdu jsem měl pocit, že zkolabuji. Nedokázal jsem promluvit, zaraženě jsem hleděl na blonďáka a snažil se aspoň zhluboka nadechnout.
,,Jak se to stalo?" optám se
Má otázka byla neslušná, neměla by být vyřknuta nahlas, ale potřeboval jsem to vědět. Yoongi pootevřel své rty, ale chvilku počkal, než kolem nás projde náš kolega, který mi věnoval prosté kývnutí.
,,Na to ti nikdo nedokáže odpovědět, byla napadená, ale nevíme kdy a ani jak." odpoví
Silně jsem si skousl spodní ret, ruce se mi třásly a na hrudi se mi tvořila obrovská tíha. Měl bych mu říct pravdu, ale pokud je Jungkook v STU a objeví ho, zjistí, že zabil personál, tak ho pošlou zpátky za sklo.
,,Budu k tobě upřímný, předpokládal jsem, že to byl EOB." dodá
Po téhle větě jsem cítil ledový pot, ačkoliv mé tělo bylo doslova vařící.
,,Ale nejspíše jsem Jungkooka křivě obvinil, jelikož jsem se za ním stavoval a byl dokonce za mříži."
Jakmile jsem vstřebal jeho slova, tak se mé nohy rázem pohnuly a rozutekl jsem se ke kovovým dveřím. Číselné heslo se mi podařilo zadat až na druhý pokus a když jsem se ocitl v místnosti, tak jsem měl pocit, že se rozpláču.
Chlapec s černými vlasy seděl na mém stole a zrovna odhodil prázdný obal od mléčné čokolády, přímo na zem.
,,Dobré ráno, andílku."
Opravdu jsem začal vidět rozmazaně, když jsem uslyšel jeho hlas.
,,Ty jsi tu." zašeptám
Dnešní den začal nesmírně špatně, všechno se odehrálo tak rychle a stále jsem nebyl schopný si uspořádat myšlenky a donutit své srdce, aby se zklidnilo.
Opravdu jsem nevěřil tomu, že neuteče, neskutečně mě potěšil, že tu zůstal.
Pomalu se zvedl, nechápavě si prohlížel mou maličkost a přistoupil ke mně.
,,Kde bych měl být? Zase u tebe? Nebo přesněji v tobě?"
Hořely mi tváře, nejspíše i kvůli zvýšené teplotě, ale především díky němu. Mlčky jsem sledoval jeho černý oči a úsměv, který se mu rozlehl na rtech, ale já nedokázal projevit nějakou mimickou změnu.
,,Jungkooku, ty jsi zabil slečnu Minzy v noci, když jsi nebyl sám sebou." zašeptám
Nedokázal jsem mluvit hlasitěji, měl jsem unavený hlasivky a celkově jsem byl vyčerpaný.
Nehledě na to, že Yoongi si myslí, že to nebyl Jungkook, tak se plete. Byl celou noc volný, mohl se libovolně pohybovat po STU a i přes to, že jeho lidská část byla potlačena, tak stále si pamatoval její parfém a nenávist, kterou vůči ní chová.
Přemýšlel jsem o tom dlouho, tenkrát mě nenapadl, jelikož jsem na něho promluvil a poznal můj hlas.
Nemůže za to, avšak si myslím, že má právo o tom vědět. Já za to nesu zodpovědnost, kvůli mně vyhasl lidský život a budu s tím muset žít až do smrti.
Jemně mě pohladil po tváři, vnímal jsem jeho příjemně studenou ruku, ale jeho oči, který nabraly rudý odstín mě na moment vyděsily.
,,Ne, zabil jsem tu děvku hned potom, jak jsi usnul, andílku."
⎯
Omlouvám se za neaktivitu a za dnešní díl, měla jsem teď nějaký menší problémy, takže jsem neměla moc chuť ke psaní.
Každopádně díly budou opět každý den a budou již záživnější
