Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
,,Stejně tě čeká odplata, andílku."
Náhle se mi vytvořil knedlík v krku a i přes to, že jsem vnímal jeho horký dech, tak jsem se ošil zimou.
Se svými špičáky se otíral o mou tenkou kůži na mém krku, semkl jsem rty k sobě a připravoval se na bolest, jako minule, která ovšem nepřišla.
Náhle se totiž odtáhl a okamžitě se postavil, nechávající mě zmateně na zemi. Rozproudil můj krevní oběh, nehledě na to, že svým způsobem nic neudělal, ale mé tělo se ožilo, ale nyní bylo nesmírně zklamané, když se ode mě vzdálil.
Vrátil se za mříže a jedním pohybem narovnal tyče, elegantně se o ně opřel, mykl s pravým obočím a nenuceně na mě mrknul.
Kovový dveře se rázem otevřely, do místnosti vstoupila má kolegyně, která mě obdarovala nechápavým výrazem, když mě spatřila sedět na zemi.
,,Nerada Vás obtěžuji pane Kime, ale mohu odnést zpátky Nessie?"
Chvilku mi trvalo než jsem se sebral ze země a opatrně vzal koťátko do náručí, které zrovna očuchávalo prázdný box, kde ještě před měsícem nacházely myši.
,,Děkuji Vám, pomohla jste mi ve výzkumu." řeknu
Chtěl jsem působit vyrovnaně a projevit vděk, že byla ochotná mi dát k dispozici Nessie, která patřila právě jí.
Slečna s blond vlasy kývla a pohladila své koťátko po hlavičce, jakmile jsem ji podal do náručí. Nejspíše se ji neskutečně ulevilo, že je v pořádku, ale tím pádem, že v STU není povolené mít mazlíčky a ona tohle pravidlo i přes to porušila, tak pan Joon nařídil, že Nessie bude pomáhat ve výzkumu.
,,Nemáte důvod mi děkovat, popravdě jsem měla strach, jelikož EOB je hrozná bestie, ale jsem ráda, že jsem Vám pomohla." odpoví
V podobných chvilkách mám nesmírnou touhu se pouštět do hádky, abych obhájil Jungkooka, ale bohužel nemohu.
Pouze jsem kývl, slušně se rozloučila a opustila laboratoř.
Pohled jsem upřel na Jungkooka, který se stále opíral o mříže a olízl si svůj pravý špičák.
,,Měl jsem tu kočku vykuchat, abych ji ukázal jaká jsem hrozná bestie." řekne
Mluvil arogantně, kdyby mu to bylo jedno, ale vím, že ho to vnitřně ubijí. Tohle oslovení ho doprovází již tři roky a nikdo není schopný projevit snahu, aby zjistil, že ve skutečnosti zde drží úchvatnou bytost.
Přistoupil jsem k němu, očekával jsem, že půjde opět ven, ale zatím tomu tak neučinil.
,,Ale nejsi bestie, to víme oba." odpovím
Upřeně se mi zahleděl do očí, následně však vykouzlil sebejistý úsměv a ustoupil od mříží.
