Hoppsan! Denna bild följer inte våra riktliner för innehåll. Försök att ta bort den eller ladda upp en annan bild för att fortsätta.
Myslím si, že Jungkook mě toho naučil mnoho, jak přijmout bolest, nevnímat beznaděj a zhluboka dýchat, i když mám pocit, že umírám.
Ale uvědomil jsem si, že jakmile tohle všechno nedostávám od něho, tak jsem ztracený.
Vše se náhle rozpadlo, zavřeli mě do místnosti s pocitem, že mě nečeká nic jiného než smrt, kéž by tomu tak bylo.
Místo toho, po dvou dnech, se dveře od pokoje otevřely a já se musel vrátit do práce jako obyčejný vědec.
Namjoon věděl o všem, ví, že Jungkook umí léčit. Je vědom toho, že ho miluji a také o tom, že jsme měli v plánu uniknout.
Jeho osobní hlídač sleduje každý můj krok, nesmím se stýkat s Yoongim, nemůžeme spolu mluvit a místnost, kde žil Jungkook, je prázdná.
Přesunul ho někam jinam, nemám nejmenší tušení kam a jak mu je či co má Joon v plánu. Jediné co vím, že je stále naživu a tahle myšlenka mi dává sílu, abych vůbec fungoval.
,,Dneska jsi nějaký zamlklý, puso."
Mé tělo se samovolně ošilo, čistou znechutí, když promluvil tvor, kterého mi Namjoon přidělil.
,,Neříkej mi tak." zašeptám
Strach jsem vůči němu již nepociťoval, jeho bílý oči mi nenaháněly hrůzu, byl mi zkrátka lhostejný.
Chemický vzorek, který bych jindy dokázal dát do kupy během několika minut, mi nyní dával úsilí a můj mozek se nedokázal soustředit.
,,Jak je libo, andílku."
Vařila se ve mně krev, silně jsem zatnul čelist, až mi zabolely panty a s nenávistí jsem se podíval na tvora, který měl potěšený úsměv na rtech.
Dny s ním byly pro mě utrpením, avšak nejhorší na tom všem bylo, že z jisté části mi připomínal Jungkooka.
Choval se naprosto identicky ze začátku, až mě to zaráží.
Felix v sobě uchovával jeho toxiny, nemělo by mě překvapovat, že se jeho nátura do jisté míry změnila. Byl arogantní, mluvil nerozvážně, častokrát byl agresivní a několikrát mě již napadnul.
Malá část mě se chtěla snažit, projevit o něj zájem a zkusit ho změnit jako Jungkooka, ale popravdě se mi nechtělo, kdybych už v sobě nenalezl sílu.
Ignoroval jsem ho, jak většinu času.
Každý den jsem doufal, že když otevřu oči, tak bude vše při starém. Každé ráno jsem se chtěl vydat za Jungkookem, popřát mu hezké ráno a zjistit, co hrozného provedl přes noc.
Zda se z něho stal opět deratizátor, špičkový vědec či surový ničitel, který rozbil vše, co mu přišlo pod ruku.
Teď místo toho ráno procházím kolem kovových dveří, který jsou otevřený a po černovláskovi ani stopy.
