Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
,,Teď to bude trochu nepříjemné."
Opatrně jsem přiložil jehlu k jeho bledé pokožce, byl to tvor s dobře viditelnými žílami a jakmile jsem provedl vpich, tak jsem ihned uvolnil turniket, abych nabíral volně proudící krev.
Neprojevil žádnou mimickou změnu, poklidně seděl a díval se na mě. Tvářil se zdrceně, kdyby prohrál a ztratil svou hrdost.
,,Jsem ti opravdu moc vděčný." řeknu
Zkumavku, s tmavě červenou tekutinou, jsem opatrně položil na stůl a popadl další z několika. Neřekl ani jedno slovo, pouze se na mě upřeně díval, což by mě jindy nesmírně rozptylovalo, avšak nyní se tvářil tak smutně, ani nepatrný náznak úsměvu či sebejistoty.
,,To mi je těžce k hovnu." odpoví
Silně jsem semkl rty k sobě a raději vzal ze stolů poslední prázdnou zkumavku. Mrzelo mě jeho nynější chování, ale rozuměl jsem tomu a o to více mě ohromilo, že k tomu nakonec přistoupil.
Po chvilce jsem jehlu rychle vytáhl, popadl jsem dezinfekční roztok a čtverečky buničiny, ale Jungkook mě předběhl.
Vystrčil svůj jazyk a lehce olízl místo vpichu, poškozené místo jehlou začalo blednout, až zmizelo úplně. Fascinovaně jsem hleděl na jeho pokožku, která byla kdyby nedotčená a u toho si pomalu sundával jednorázový rukavice, který jsem vyhodil do koše.
Polepil jsem zkumavky etiketou, abych na ně mohl připsat jeho zkratku a též udělal pořádek na pracovním ploše, aby to tu zde bylo opět sterilní.
Jungkook si zatím sedl na můj stůl, ale stále se mnou nekomunikoval. Pomalu jsem k němu přistoupil, zvedl ke mně pohled a svou pravou ruku obmotal kolem mého pasu.
Byl nahněvaný, avšak i přes to udělal čin, který mě nutil se trochu uvolnit a dodat příjemný pocit.
,,Odpověz mi na otázku andílku, proč jsi kurva v STU?" optá se
Jeho otázka mě překvapila, popravdě jsem neměl v plánu mu sdělit o osobních záležitostech. Jsem zde kvůli svému otci, ale samozřejmě i z jiných důvodu.
,,Momentálně kvůli tobě, abych tě uzdravil a mohl jsi se vrátit do normálního života." odpovím
Tvory by měly mít stejná práva, ale jsou hrozbou pro lid, pokud nepotlačí agresivitu a naopak neprokáží lidskost.
Myslel jsem si, že budu mít na starosti i ostatní, ale jsem nesmírně rád, že Jungkook je mým subjektem, protože pokud se napraví, tak budu moct být po jeho boku i ve světě.
Náhle se v místnosti ozval jeho sarkastický smích a nepatrně zesílil sevření kolem mého pasu.
,,Jsi tak hrozně pitomý a naivní." řekne
Samovolně jsem svraštil obočí, nechápu z jakého důvodu má nutkání mě považovat za pošetilého člověka.
,,Jsem pitomý, protože tě chci uzdravit?"
Naivní jsem, to vím již dávno, jelikož v hloubi duše věřím tomu, že až odstraní svou agresi a celkovou nenávist vůči lidem, tak odejde se mnou.
,,Tak mi řekni, co na mně chceš vyléčit?" optá se
Rázem mi odebral všechna slova, sklopil jsem pohled k zemi a v místnosti nastalo hrobové ticho.
Až teď mi došlo, že pro mě není ničím špatný. Jeho podoba v noci mi nenahání hrůzu, žábry, ostrý drápy, špičáky či rudý oči, nic z toho. Již vím, že v sobě nese jistou něhu, dokáže projevit zájem a city jako obyčejný smrtelník.
Je unikátní a to se mi neskutečně líbí.
Avšak jsem ve společnosti, kde bojují proti jedinečnosti a nehledě na to, že já ho nechci změnit, tak budu muset, jinak by mě vyhodili.
Jeho otázka zůstala nezodpovězena, odstoupil jsem dozadu a popadl zkumavky, který budu muset předat panu Joonovi.
Opustil jsem místnost, v těle jsem pociťoval nepříjemný pocit, když jsem svíral vzorky jeho krve, který mi nechtěl poskytnout svým způsobem dobrovolně.
,,To nemůžou!"
Napnul jsem se, když jsem uslyšel blonďáka, který stál na chodbě s Jiminem. To bylo poprvé, kdy jsem ho slyšel křičet, vždy působil nesmírně vyrovnaně, avšak nyní zuřil.
Hybrid utekl do svého pokoje, Yoongi si dřepnul na zem a zakryl si tvář rukou. Rychle jsem k němu došel a jemně ho chytl za rameno, ihned sebou cuknul a podíval se na mě.
,,Co se děje?" optám se
Chvilku ještě mlčel, pomalu se postavil a upravil si své blond vlasy, který měl rozcuchaný.
,,Prý se jeho stav zhoršuje, nechtějí ho pustit." zašeptá
Byl rozrušený, na chodbě se momentálně nikdo nenacházel, ale i přes to jsem s ním nechtěl hovořit na veřejném místě.
Po chvilce jsme se objevili v kantýně, přinesl jsem nám čaje a posadil se ke stolů, naproti němu. Mlčky jsem pozoroval jeho bledou pokožku, nepřítomně svíral hrníček s čajem a bez mrknutí sledoval jeden určitý bod.
,,Jimin je tvůj subjekt, ty by jsi měl vědět nejlíp, jak na tom je." řeknu
Sám mi kdysi řekl, že je na tom dobře a i já sám tomu věřím, jelikož Jimin má sice špatný geny, ale stále je neskutečně hodný a z velké části se chová jako člověk.
Yoongi si frustrovaně zatáhne za vlasy a následně se zasměje, avšak s bolestí.
,,Nic mu není, nikdy mu nic nebylo." odpoví šeptem
Nechápavě jsem se na něho podíval, ztrácel jsem se v tom a mám pocit, že mi něco uniká.
,,Jak to myslíš?" optám se
Začal jsem klepat se svou pravou nohou, abych omezil stres. Yoongi toho ví nesmírně mnoho, ví o všem, má všeobecný přehled, který za ta léta posbíral, ale já nevím nic.
Navázal se mnou oční kontakt, který do mého těla vyslal varovný signál.
,,STU bojuje proti jedinečnosti, ale jinak než předpokládáš. Nikdy se odtud nedostanou, žádný tvor neunikne."
⎯
Zdravím sluníčka 🖤
Přesouváme se do další části příběhu, můžete očekávat vysvětlení co se týče STU, též tvoru a samozřejmě bude ještě smut
Psala jsem díl opět po noční, takže se omlouvám za případné chyby a pokračování bude už zítra a o víkendu mám volno, takže budu opět psát🖤
