Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
,,Žasnu pane Kime, za měsíc jste udělal neskutečný pokrok s EOB. Jsem hrdý, že jste součástí STU."
Letmo jsem se podíval na Yoongiho, který postával se mnou v kanceláři. Působil nesmírně klidně, na rozdíl ode mě uměl korigovat své emoce, ale já se cítil poněkud nesvůj, když jsem poslouchal pana Joona, který mě chválil, jelikož neměl ani ponětí, jak je to ve skutečnosti.
,,Děkuji Vám, vážím si toho." odpovím
Pouze kývl. V místnosti vládla pochmurná atmosféra, pan Joon byl mimo STU, aby pomohl svému kolegovi, který selhal ve výzkum a nakazil se nemocí, na kterou během týdne zahynul.
Jednal se o muže se kterým STU zakládal a měl mi pomoci s EOB.
,,Vás chci též pochválit pane Mine, vedl jste stanici bez potíží. Chtěl bych Vás poprosit, abyste v tom pokračoval i následující týden, potřebuji si vzít osobní volno."
Ztratit blízkého člověka je nesmírně těžké, pan Joon potřebuje čas pro sebe, aby to vstřebal.
,,Mrzí mě Vaše ztráta, pane Joone." vyslovím
Periferně jsem viděl, jak se na mě Yoongi podíval. Velitel ke mně zvedl zrak, díval se na mě neutrálně, ale jeho oči prozradily to své.
,,Dodržujte pravidla a neprojevujte emoce na pracovišti." odpoví
Poraženecky jsem sklopil pohled k zemi, zármutek se nemá projevovat na veřejnosti, avšak mi to nepřipadalo správné. Pomalu mi dochází, proč Hoseok nenávidí pravidla, některá jsou poněkud přehnaná.
‐
,,Dobré ráno pane Kime."
Kývl jsem na svého kolegu, který kolem mě procházel, aby se připojil k vizitě. Pokračoval jsem po dlouhé chodbě, ale v dálce jsem spatřil Minzy, která si povídala se svou kolegyní a pomalým krokem se ke mně přibližovala.
Ihned jsem přidal do kroků a vstoupil do jednoho pokoje, abych ji unikl. Včera si ke mně přisedla u večeře a její chování mi poslední dobou připadá dosti neadekvátní, nehledě na to, že je to vskutku milá slečna, tak jsem si vůči ní dokázal vytvořit jistou averzi, kterou nedokážu odůvodnit.
,,Vy jste mě přišel navštívit? To je milé."
Otočil jsem se za jemným hláskem a uvědomil jsem si, že jsem u Jimina v pokoji. Hybrid seděl poklidně na posteli a v ruce svíral hračku, kterou mu dal kdysi Yoongi.
Jemně jsem se pousmál a přistoupil blíže k němu.
,,Zdravím, jak se dneska máte?" optám se
Připadal mi poněkud smutný, i přes to, že měl úsměv na tváři. Sklopil jedno ouško a přesedl si do tureckého sedu.
,,Zatím špatně, ale večer už mi bude dobře." odpoví
