Vlčí život [TEEN WOLF] - stále rozpracované, pozastaveno

8.

„Skrýt pachy? Vážně by to šlo?" otázala se Malia a pozvedla jedno obočí.

„To nevím, ale můžem to zkusit. Spíš by se měla naučit víc ovládat." řekl Scott a Liam dělal, jako by vůbec nevěděl, o čem je řeč, a jako by byl nejnevinnější vlkodlak na světě.

„Ale notak, Liame. Nebyl jsi to náhodou ty, kdo chtěl, aby se to naučila co nejdřív a všechny nás tady pak o úplňku neroztrhala na kusy? A nech toho, ty jsi už teprve časovaná atomovka." namítl Stiles.

„To jo, jenže teď přeháníš." řekl Liam a Stiles protočil očima.

„Já vám nevím. Vážně by to mohlo vyjít?" začala jsem pochybovat a Scottovi se vytvořil úsměv na tváři.

„Snad jo, Derek ti s tím pomůže, umí to z nás nejlíp." řekl.

V tom momentě, kdy jsem uslyšela jeho jméno, se mi zježily všechny chlupy. Brrr...Derek mi už při prvním setkání docela naháněl husí kůži, když se mi jen tak objevil v pokoji. A teď má být ještě můj učitel? Ani náhodou.

„No, to teda. Ty jeho kamenný výrazy bych chtěla umět." připustila Lydia a Malia se zamračila.

„K čemu by ti to bylo?" zeptala se.

„Ale notak, tohle si můžete vyřešit po akci." napomenul je Stiles a Malia si povzdechla.

„A musí to být Derek?" zeptala jsem se, ale moc jsem nedoufala, že se mi dostane jiné odpovědi než:

„Máš snad lepší nápad?"

Já to říkala.

...

„Dereku, naučíš mě sebeovládání?" zeptala jsem se nasvaleného muže, když se opět záhadně zjevil na židli pod oknem.

„Že by se ti už konečně rozsvítilo?"

„Prosím, nech si to. Jednoduše se chci pojistit, že když by se někdo nedej bože čirou náhodou dozvěděl o mém tajemství, že bych ho na místě nezakousla."

Derek se odmlčel.

„Ale Paige jsi nechala všechny končetiny, když chtěla zdrhnout z nemocnice. To je pokrok." namítl po chvíli.

„Počkej, ale jak to víš?"

„Já vím všechno." řekl egoisticky a koutky úst mu cukaly nahoru.

Obrátila jsem oči vsloup.

„Byla jsem na hadičkách a ona rychlejší." obhajovala jsem se a Derekovi vyjelo obočí.

„Ale prosímtě. No nic, jdeme na to." řekl nakonec.

Poté nastaly necelé 4 hodiny psychického utrpení.

...

„No vidíš, že to šlo. Nebylo to tak zlý, ne?" konstatoval, když mě viděl ztěžka dopadnout na postel.

No to určitě. Proběhlo mi hlavou, ale moje odpověď byla zcela jiná.

„Nejsi tak špatný učitel."

Cože? To jsem vážně řekla?!

Připadala jsem si poražená. Na Derekovi byla snad za celou tu dobu vidět alespoň trocha pobavení.

„Hele, musím běžet. Zítra přijdu zas ve stejnou dobu." řekl, opět vyskočil oknem a opět zmizel ve tmě.

Přes nos mě v tu chvíli praštil tak silný smrad, že jsem neváhala ani vteřinu a rozběhla se za ním. Měla jsem nutkání ho chránit. Běžela jsem tak dlouho, dokud jsem neucítila jeho pach. Byl cítit přes celý les.

Když jsem byla dostatečně blízko, chytila jsem ho za rameno, aby už konečně zastavil, ale on mě místo toho z reflexu chytl pod krkem a přimáčkl ke stromu. Hned, jak mě poznal, pustil mě a vycouval.

„Já tě snad zabiju! Co tady sakra děláš?!"

„Kam to sakra jdeš a proč tvoje stopa najednou tak smrdí?!" zaječela jsem na něj, když na mě zvýšil hlas.

„To není tvoje starost!" a hned, jak to dořekl, se mi vedle hlavy zapíchl šíp a Dereka trefil ještě jeden do stehna.

Vůně na stříbrném hrotu mě štípala v nose. Oměj.

„Angee, utíkej!" zařval, ale já se zastrašit nenechala.

„Co to má být?! Argenti už přece dávno neloví!" namítla jsem a Derek po mě hodil tázavým pohledem.

„Co?! Nejsi jediný, kdo ví o lovcích!"

„Co to zase plácáš?! Prosímtě, už mlč a vypadni odsud!" prosil mě, ale z mého postoje bylo lehce rozpoznatelné, že jednoznačně značím odpor.

„Co chcete?!" křikla jsem na dotyčné v mlze.

„Hele holka, někoho hledáme a vy nám při tom nebudete stát v cestě." řekl mužský hlas.

„Kdo kruci jste?!" zařval Derek a jakmile se postavy vynořily z mlhy, spadla mu čelist až na zem.

Nad jeho reakcí jsem se podivila, ale terčem pozornosti se spíš stali lovci než překvapený obličej Dereka Hala. Stál tam muž kolem asi 40 let a tmavovlasá dívka v černém.

„Allison?" hlesl Derek a padl na kolena.

Podivila jsem se.

„Kdo je Allison?"

Čauky! Jsem tu opět s další kapitolou, tentokrát o něco kratší než ta předtím. Budu muset ještě trochu pozměnit hashtagy, jelikož do příběhu přidám i Allison a Isaaca. Nakonec ano, ale původně to v plánu nebylo. Jsem docela ráda, že mě to napadlo, takže bude ten příběh ještě o něco zajímavější:) Ještě před tím, než se s vámi dočasně rozloučím, dovolím si vás odkázat na další z mých knih, která je takovým pokusem o poezii, Poezie růží. No nic, jdu psát dál, užijte si den a mějte se!

782 slov.