Vlčí život [TEEN WOLF] - stále rozpracované, pozastaveno

5.

Vkročila jsem do třídy a sedla si do lavice. Lydia, Stiles, Scott...všichni tam už byli a koukali do svých sešitů, který si už očividně taky zažily svoje.

Matika...nesnáším matiku.

Vytáhla jsem z batohu uválené učebnice, které s plesknutím přistály na lavici. Na velký test bych se nedokázala připravit sebe líp, i kdybych moc chtěla – VŽDYCKY tam bylo něco, co mě zaskočilo. Jediné, co mě jakž takž uklidňovalo bylo, že i Malia měla problémy s výpočty a že určitě nejsem jediný ztracený případ v téhle škole. Chvíli jsem zírala do sešitu a pak do třídy vešel můj nejvíc oblíbený učitel. Měl oholenou tvář, slabé brýle a krátké pečlivě upravené hnědé vlasy. Harris...pffff...byl to satan.

Něco tady ale bylo jiný...Philip nepřišel do školy. Ačkoli je to nejvíc otravný člověk tohohle ústavu, do školy chodil každý den i s chřipkou a tvrdil, že mu nic není jen proto, aby ve škole neměl absenci. Známky taky neměl nejlepší, a tak to zmírňoval častou školní docházkou. Nikdy by školu jen tak nevynechal, aniž by o něm někdo nevěděl.

Mimochodem...je to taky jeden z nejlepších hráčů lacrossu. Prostě mi tu něco nehraje.

Zazvonilo a test začal. Byly tam šílený čísla a já měla co dělat, abych se v tom úplně neztratila. Zhruba uprostřed testu někdo nebo něco začalo škrábat na dveře od třídy. Harris se zvedl ze židle a rozhlédl se po prostoru třídy.

„Nikdo ani hnout a buďte zticha. Soustřeďte se na test." pronesl krátce a šel ke dveřím.

Všichni ho samozřejmě pozorovali. Když otevřel dveře, celý zkameněl. Okamžitě vycouval a natisknul se co nejvíc na stěnu naproti dveřím. Slyšela jsem výrazně agresivní vrčení a hodně zrychleně bicích srdcí okolo jako bonus.

Všichni ve třídě se urychleně přemístili úplně dozadu a schovali se za lavicemi, nábytkem a skříněmi. Já jsem se schovala do malého výklenku ve stěně a natiskla se k ní co nejvíce zády. Slyšela jsem tiché funění, které se pořád přibližovalo a přibližovalo. Tvor se zastavil před prahem, sklonil hlavu a očichal si ho. Opatrně jsem se podívala za roh a uviděla černou...VLČÍ HLAVU?! Myslela jsem, že jsem blázen. Zvíře se chvíli rozhlíželo po místnosti, pak zvedlo hlavu do vzduchu a nasávalo pachy. Zvláštní ovšem bylo, že se pak podívalo přímo mým směrem. Zakňučelo, otočilo se a odběhlo. Nejspíš bloudilo po našem patře, protože jsem slyšela jeho zběsilý tlukot srdce.

Zatím, co se všichni rozběhli k učiteli a debatovali mezi s sebou, já, Lydia, Stiles a Scott jsme nenápadně vyběhli na chodbu. Málem do nás to nebohé a zmatené zvíře narazilo. Naštěstí měl Stiles rychlé reflexy a zadržel nás včas. Vlk se náhlého pohybu lekl a přidal na rychlosti. Zastavil se až ve slepé uličce a zalezl do kouta. Byl v pasti. Otočil se směrem k nám do bojové pozice a s vrčením nás pozoroval. Mezitím jsme se probrali ze šoku a postavili se naproti němu. Byl černý jako noc, jen ty oči mi někoho připomínaly. Ty nádherné hnědé oči. Jakmile spatřil pohyb, výhružně zavrčel.

„Wou, wou, wou...klídek, kámo, jasný? My ti neublížíme. Radši se koukni na to, co tady pro tebe mám." promluvil na něj Stiles, vytáhl zdeformovaný chleba se šunkou z kapsy a přitom si u něj získával cílenou pozornost.

Vlk dal uši vpřed a olízl si čenich. Rychle jsem využila vlkovi nepozornosti a pomocí nadpřirozeného vlkodlačího sprintu jsem u něj byla rychlostí světla. Než se stačil vzpamatovat, už ležel na zemi. Mluvila jsem s klidnými tóninami a snažila se ho udržet v pozici bezbrannosti. I když vlk začal zmateně vrtět hlavou ze strany na stranu a snažil se nějak vymanit z nynější polohy, odmítala jsem ho pustit. Při jednom rychlém a prudkém pohybu jsem ho nezvládla držet a nakonec se mi vysmekl. V tom okamžiku se mi zakousl do boku a prudce trhnul. Přes moje rty vyšlo drhavé zasténání a v oblasti boku o sobě dala vědět bodavá a drásající bolest.

Zpětně jsem se chtěla podívat na černého vlka, ale byl ten tam. Odkašlala jsem si a složila se k zemi. Zavíraly se mi oči a byla jsem hrozně unavená, ale byla jsem donucena Scottem zůstat vzhůru.

„To je zlý, vážně zlý. Musíš hned do nemocnice!" vykřikla zděšeně Lydia, když mi tlačila jejím šátkem na ne moc hezkou ránu.

„Ne, já to zvládnu. Budu v pohodě." přesvědčovala jsem je s polomrtvým výrazem, ale bylo to k ničemu.

Nedali se odbýt.

„To o tom vlkovi proberem pozdějc, ale teď musíš za Melissou, nenecháme tě tady umřít aniž bys dopsala test." rejpl si do mě Stiles a já mu darovala lehký úšklebek.

Ahoj, všichni! Omlouvám se za dlouhou neaktivitu. Zatím doufám, že se vám příběh líbí a toužím po nějaké odezvě z vaší strany. Když už ne na hlasech a na sledování, tak alespoň v komentářích - kde mám chyby, co se vám nezdá, co se vám naopak líbí, atddd... Tady jsem vám to musela utnout, protože následující děj probíhá v další kapitole, takže tohle berte jako takovou PART 1. Co myslíte? Kdo je tajemný vlk?

833 slov.