Vlčí život [TEEN WOLF] - stále rozpracované, pozastaveno

9.

„Ahoj, Dereku. Dlouho jsme se neviděli." řekla Allison a kuší opět namířila na Dereka.

Když jsem uviděla, co se chystá udělat, okamžitě jsem se před něj postavila a napruženě vrčela.

„Chrisi, co to kruci děláte?! Máme dohodu!" křikl Derek na zkušeného lovce a o strom se pokoušel postavit.

„Uhni mi z cesty." řekla.

„Proč bych to dělala?!" vyštěkla jsem na ni.

Neodpověděla. Místo toho z kuše vyletěl šíp se stříbrným hrotem. Šíp jsem dokázala naštěstí zachytit, ale na dlani se mi objevila úzká linka, ze které začala vytékat rudá a lepkavá krev. Jindy bych řekla, že je to normální, ale něco bylo špatně. Pořádně jsem se na svou dlaň podívala a uviděla do černa zbarvující se tekutinu. Sakra.

„Protože je tohle speciální šíp." dořekla to a usmála se.

Ucítila jsem mravenčení. Nejprve v místě řezu. Pak mravenčení postupovalo od zápěstí až po paty u nohou. Bylo mi zle a oměj mě hrozně oslabil.

„Co to je?!" vyjekla jsem a sesunula se k zemi.

„Oměj a paralizující jed Kanimy je velice účinná kombinace jak zneškodnit, ale úplně nezabít, protivníka. Allison, zpět k našemu původnímu plánu." řekl Argent a vzal Allison kuši.

„Sakra odpověz už! Co to děláte?!" zařval Derek na lovce.

„Ale notak, Dereku. Přece sis nemyslel, že toho kluka hledáš jenom ty." řekl lovec a chystal se k odchodu.

„Co s ním uděláte?" zavrčela jsem ze země a Argent se zarazil.

„Myslím, že to víš." řekl a i s Allison odešel stejně rychle jako se objevil.

Derek postřelený, já paralizovaná. Skvěle.

„Výborně, vidíš, co jsi provedla?"

„Já?! Lovci by přišli nejspíš tak jako tak a za to, že tě chtěla Allison střelit mezi oči, já nemůžu! Buď rád, že jsem tomu stačila zabránit a zachránila ti zadek." namítla jsem a Derek zmlknul.

„Dobře, dobře, promiň. Jen-" zbytek nestihl doříct, protože mu jeho tělo taktéž vypovědělo službu a ztěžka dopadl na chladnou zem.

Vyměnili jsme si navzájem pohledy. Povzdechla jsem si.

Co teď?

„Zavolej Scottovi." navrhl Derek, ale já jsem s ním nesouhlasila.

„Já tak asi můžu ťukat na display, viď?" namítla jsem.

Derek protočil očima.

„Dobře, fajn. Tak zavyju." navrhla jsem a Derekova reakce byla snad ještě horší.

„Panebože! Něco rozumnýho by tam nebylo? Takhle nás můžou najít další smečky!" šílel.

„A to tady chceš ležet na zemi do tý doby, dokud dočista nezhniješ? Já ne, díky. Jak jinak o sobě chceš dát vědět?"

Derek zapřemýšlel. Nakonec ale kývl. Nadechla jsem se a zavyla tak hlasitě, jak mi to jen plíce dovolily.

O 20 MINUT POZDĚJI...

„Co se stalo?!" lekl se Scott a doběhl k nám.

„Lovci." odpověděla jsem, ale zdálo se, že Scottův mozek to moc nepobírá.

„A kromě toho jsi v pohodě?” zeptal se a dospělý vlkodlak po něm střelil pohledem.

„Hele, Scotte. Já jsem ale taky v pohodě, dík za optání." konstatoval Derek, který se ještě pořád válel paralizovaný na zemi.