Vlčí život [TEEN WOLF] - stále rozpracované, pozastaveno

2.

S povzdechem jsem si sedla zpět do lavice. Bylo to náročnější než jsem čekala. Začátky jsou vždycky těžký, ale zvládnout takovouhle partičku bylo těžší, než složit maturitu. Nezbývalo mi nic jiného než si podepřít hlavu dlaní a psát do sešitu zápisky. Najednou mi hlava těžce spadla na povrch lavice, až se ozvala rána, a několik párů očí na mě obrátilo svůj překvapený pohled. Co to...? Asi o 5 sekund později jsem se vzpamatovala a zjistila, že Philip z vedlejší lavice mi napomohl k tomu, abych na sebe strhla pozornost, protože se až moc nenápadně uculoval a moje hlava se bohužel neudržela nahoře. Skvěle. Hned jsem si přiložila dlaň na bolestivé místo, kam jsem se uhodila. Alespoň, že sešit s učebnicí trochu ztlumily naráz.

„Pane učitel, Angelina je nejspíš moc unavená, nemůže jít domů si postěžovat k mamince?" začne se předvádět uprostřed hodiny.

Jako co má kruci za problém?

„Já už mámu..." chtěla jsem to doříct, ale Philip mi skočil do řeči.

„Ajó, já zapomněl, že už vlastně žádnou nemáš. Velice se omlouvám." dráždil mě dál a mě bylo jasné, že to myslí se vší ironií.

Začalo to ve mě neskutečně pěnit.

„Sklapni!" zařvala jsem na něj, zároveň jsem vstala a učitel se prudce otočil s překvapeným výrazem ve tváři.

,,Tak dost! Hned se uklidněte, oba dva!" rozkřikl se.

S obrovskou chutí chytit někoho pod krkem jsem se pomalu svezla zpět do lavice. Rukama jsem se zároveň sevřela hranu lavice. Moment...to snad ne! Opravdu to musím být já?! Zvedla jsem ruku a podívala se na svou dlaň. K mé smůle se tam nacházela bílá a lepkavá hmota. Jsem si jistá, že vím, čí to je práce.

Ne tady! Ne teď!

Můj pohled byl zastřený jakousi mlhou a nemohla jsem z ní ven, byla jsem vězněm svých emocí. V mé hlavě se míchaly bezmoc, vztek a smutek. Najednou mě zezadu někdo popadl a vedl rychle pryč ze třídy. Stihla jsem ještě zareagovat na dívčí jméno.

Malia.

Nestihla jsem se ani ohlédnout a už jsem byla v dívčích koupelnách. Ta holka mě vedla k umyvadlu, pustila vodu a strčila mi hlavu pod kohoutek.

„Uklidni se! No tak!" křičela na mě, abych ji přes tu vodu slyšela.

Oči mi blikaly na svítivou modř a pak zase zpět na moji obyčejnou šedomodrou. Voda mi tekla všude, až jsem měla kompletně mokré oblečení a o vlasech ani nemluvě. Moje hnědé pokroucené vlasy po ramena mi padaly po pramínkách do obličeje, marně jsem se je snažila odhrnout. Když ta holka uznala, že už jsem dostatečně v klidu a spíš se topím, vodu vypnula a pustila mě na svobodu. Chvíli jsem se dezorientovaně motala po místnosti, až jsem hlavou na něco tvrdého narazila. V tom okamžiku jsem se zřítila k zemi jako postřelený pták. Ležela jsem na vlhké podlaze a...jakoby se mi celý svět rozmazával. Zahlédla jsem ještě pár barevných šmouh a pak už jen tma.

...

Uslyšela jsem matné zvuky, telefonování a pár jmen. Za chvíli jsem už pomalu otevřela oči a viděla nad sebou rozmazaně víc než jeden obličej. Rozpoznala jsem 3 kluky a 2 holky. Jak dlouho jsem musela být mimo?

„Hej...jsi v pohodě?" promluvil na mě nějaký hlas.

Hodně jsem se lekla, a tak jsem se prudce vyšvihla do sedu, až jsem se s jedním z obličejů málem srazila a naštěstí mu nezlomila nos. Začala jsem se vyděšeně rozhlížet po místnosti. Ale počkat...my už nejsme v koupelně? Je to tu jiné. To jsem u někoho doma? A slyším zvuk rychlovarné konvice? Vedle mě se najednou posadil kluk s hnědými vlasy a já se s úlekem posunula o kus dál.