Vlčí život [TEEN WOLF] - stále rozpracované, pozastaveno

4.

Derek přemýšlel, co říct. Koukal do prázdna někam na podlahu a já mu jen naléhavě hleděla do těch jeho zelených očí i přes to, že jeho pohled se na mě nestočil.

„Tys s ní snad něco-?"

„Jak tě to vůbec napa...NE!" vyletěl hned.

Na chvíli se odmlčel.

„Ty to nevíš, aha. No, nic, povím ti to jindy, budu muset jít." řekl nakonec a mě docela zamrzelo, že odchází, byl dobrá společnost.

Vstal ze židle, šel k oknu, prohrábnul si vlasy a pak mi věnoval snad ten nejkouzelnější a ten nejnevinnější pohled, jaký jsem kdy viděla. Usmáli jsme se na sebe, on seskočil z okna na zahradu a rozběhl do noci. Počkat...co?! Ona je noc?! Vždyť ještě před chvílí byl sotva večer! Už z Derekova příchodu jsem zjistila, že je taky Vlkodlak, nejspíš Beta nebo Omega, Alfu bych poznala.

Po chvíli přemýšlení, jsem si šla dát sprchu, nasoukala se do pyžama a lehla si do postele. Ani jsem se nebránila spánku a za chvíli jsem podlehla svým snům.

SEN:

„Konečně tě mám! *ďábelský smích* Jak vzácný exemplář - vlkodlačí slečna s tak výjimečnými schopnostmi. Dokonalé. Je k tobě hodně věcí, který si ostatní nechávají pro sebe a ty to moc dobře váš, nemám pravdu?" cítila jsem, jak se mi něco přisává na spánky, nemůžu se vyhrabat ze tmy a nemůžu ty věci ani nahmatat.

Kolem krku se mi připnul těsný kovový obojek s různými čudlíky a světýlky.

„Jelikož tvou moc a sílu mám již plně pod vedením, rozhodla jsem se, že tě využiju na drobný detail - budeš pro mě pracovat." řekla s úsměvem.

„To už bych radši umřela než pro někoho zabíjet!" štěkla jsem na postavu v mlze.

„No, jak myslíš." odvětila, přišla ke mně a zadívala se mi hluboko do očí.

Ty její byly tmavé, hluboké a plné zášti.

Zasmála se a stiskla čudlík na obojku. Tělem mi projela nepředstavitelná bolest a křeče. Ruce jsem přitiskla na obojek se snahou, si ho sundat z krku, ale výboje byly na tolik silné, že mi úplně oddělaly dlaně. Najednou se ozvala rána a já jsem neviděla nic jiného, než obrovské množství světla.

REALITA:

„Co je?! Co se děje?!" vykřikla jsem ze spaní a vzbudila se do časných ranních hodin.

S úlevou jsem si oddechla, byl to naštěstí jenom sen. Pomalu jsem se narovnala do sedu a s hrůzou jsem zjistila, co jsem za ten sen udělala. Nebyla jsem v posteli, ale na zemi na...roztrhané peřině? Vstala jsem a prohlížela si můj pokoj. Zděsila jsem se. Byl z větší části zničený. Škrábance jsem viděla všude po stěnách, oknech, dveřích a zrcadle. V koupelně to nebylo tak zlý. Nejen, že nábytek byl na vyhození, ale aby toho nebylo málo, ze stropu visely kusy omítky. Jen moje postel byla jakž takž v normálním stavu. Díky Bohu. Co jsem za ten sen musela dělat? To jsem snad běhala s drápy a ostrými zuby o půlnoci po pokoji, ne?

*Píp, píp, píp, píp, píp....*

Zase ten odporný zvuk mého nepřítele. Asi nemělo úplně smysl si kupovat nový budík, protože dopadl úplně stejně, jako jeho první kolega. A ještě k tomu byl špatně nařízený. Bez zájmu jsem se posadila na postel a vzala do ruky mojí oblíbenou knížku - MĚSTO ZRADY, kterou jsem nedávno dočetla. Obracela jsem jí několikrát v rukou, až mě to přestalo bavit, a tak jsem se rozhodla, že něco udělám s tou spouští než půjdu do školy. Budu to muset vyzkoumat.

Sedla jsem si do tureckého sedu, narovnala se a rozhlížela se kolem sebe. Doufala jsem, že Paige ještě spí, aby to tady takhle nemusela vidět, ale ostatně jako vždy, moje doufání nějak nedopadlo. Bylo pozdě. V momentě, kdy Paige zaklepala a vzala za kliku, donutila mě udělat něco pohotového. Ještě před tím, než otevřela dveře, jsem celkem neobratně vypadla z postele a s hrozně nenápadným dupáním je zabouchla přímo před ní. Nejspíš stačilo jen málo k tomu, abych jí přivřela prsty. Jo, je taky důležité zmínit, že to udělalo takový malý BUM. Teda...trochu větší BUM.

„Angee, co tam proboha děláš?" zeptala se mě podrážděně.

„Oblíkám se! Za chvíli přijdu!" křikla jsem na ní z pokoje.

Opravdu jsem jí nechtěla říct, že jsem si kompletně zlikvidovala pokoj jenom tím, že jsem měla zlý sen. Navíc, stejně by mi nevěřila. Vzala jsem si tedy čisté oblečení ze skříně a šla si dát ranní sprchu, jako každé ráno.

,,Uff, to bylo jen tak tak..." povzdechla jsem si.

Když jsem vylezla ze sprchy, zabalila jsem se do ručníku a osušila se. Hodila jsem na sebe černé elastické legíny, bílé tričko s krátkým rukávem, dlouhou vínovou mikinu s kapucí a tkaničkami, rukávy mi byly dlouhé, a nakonec mé oblíbené kožené černé boty, jejich límec se mi vysápal až nad kotníky a na límci se houpaly různé třpytivé řetízky a přívěsky. Vlasy jsem si svázala do vysokého culíku béžovou gumičkou. Lehký make-up, řasenka a tekutá linka na oči...ne, ta ne. Ještě tak 5 minut jsem se upravovala v koupelně, sbalila si svých pět švestek a šla na snídani.

,,Ono už je tolik?! Proč mi to nikdo neřekl?!" rozkřikla jsem se pro sebe na celý dům.

K mému překvapení hodiny ukazovaly 7:50. Začala jsem panikařit, popadla jablko z lednice a už jsem se sáčkovala ven i s batohem. Paige jen seděla u stolu a asi si s někým psala. Zařvala jsem na ni přes celou kuchyň, že už jdu a ona jen mávla rukou na zpáteční pozdrav. Hodila jsem si batoh s učením na záda, zabouchla za sebou dveře a vyrazila směrem k ústavu.

„Musím to říct ostatním. Ale kdo mi pomůže to dostat pod kontrolu? Derek? Ten je Bůh ví kde. Musím nějak zajistit, aby se o mém tajemství Paige nedozvěděla, nebo alespoň ne teď." říkala jsem si pro sebe po cestě.

Až pak mi ještě něco docvaklo...já si nezamkla pokoj! To ne! Do háje! Proč jsem tak blbá!? To snad není ani možný, že jsem tak vypatlaná a nenapadne mě ani zamknout ten pitomej pokoj! Chvíli jsem si procházela tichými nadávkami a doufala jsem, že jí nenapadne se tam podívat a že to všechno nedá na policii nebo někam jinam. Určitě mě vystaví testům pro šílence, pošle mě pod mikroskopy a zavřou mě do tak známého Eachen House. Už to vidím úplně živě. Tam mi udělají díru do hlavy, vyndají mi tam mozek a všichni umřeme! Konec světa se blíží!

Čauky! TAKŽE...máme tu další kapitolu a tentokrát se do toho zapletl i Derek! Ačkoli je Derek skvělá postava a sarkasmus sám, nevím, kam ho v tom příběhu nacpat, ale nějak to určitě vymyslím a v příběhu se ještě několikrát objeví, to vám můžu slíbit.

1099 slov.