Boj mezi Stevem a Tonym končí vyhnanstvím poloviny týmu Avengers. Black Widow se jim snaží pomoct utéct. Vše ještě zkomplikuje útok na Visona.
Romanogers, Clintasha a Brutasha (jen vzpomínky), Pepperony (vedlejší dějová linka)
Časová osa:
...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Liho --------------------
Natasha seděla svlečena ve svém spodním prádle na polstrovaném lehátku. Pod sebou ručník a poslouchala pokyny svého rehabilitačního instruktora. Prováděla snadné cviky při kterých i tak selhávala a svou frustraci nemohla méně skrývat.
Muž jí svými jemnými, teplými prsty zrovna prohmatával postiženou oblast. Pohyboval s její paží aby zkontroloval hybnost svalu. Ve tváři se mu usadil nespokojený výraz.
"Bolí to." Poznamenal, neptal se. Vráska mezi jeho obočím se ještě prohloubila. "Neposloucháte mé pokyny. Myslíte si, že to vše říkám jen tak? Mám desítky let praxe, takže když říkám, že se nebudete přepínat, tak se nebudete přepínat!" Usadil ji svým pevným hlasem a pokračoval v práci svých prstů.
"Jde to hrozně pomalu. Nic se neděje, žádný pokrok nevidím." Obořila se naštvaně. Připadala si jako mrzák, zostuzená sebou samou. Byla slabá, dokonce i někdo jako on už si na ni dovolil. Dříve by ho bez mrknutí oka usadila pěstí. Teď ani nezvedne ruku.
"Sval není kost, aby srostl a vše bylo v pořádku. Má na starosti pohyblivost vašeho těla a držení ho zpříma. Jsou věci které se nedají uspěchat." Položil já na rameno teplý obklad a donutil si ji lehnout na záda, aby sval nenapínala. Následovala jeho pokyny jako poslušná loutka.
"Jak dlouho tedy bude trvat, než bude zase v pořádku?" Doprovázela ho pohledem, když zasedal za svůj pracovní stůl.
"Žádný poškozený sval se nikdy nevrátí do svého původního stavu. Můžeme mu jen pomoc a dostat z něj to nejlepší." Otočil se k ní na svém kolečkovém křesle s propiskou v ruce. "Popravdě můžete být ráda, jsou v těle mnohem podstatnější svaly, které by vás mohly paralyzovat." Tohle byl jeho způsob utěšovaní, který vůbec nepomáhal. Po většinu času se jí líbila jeho přímost, stále ale byla zoufalá ze své situace a tohle nebyl způsob který by jí pomáhal.
"Nic v ní neudržím." Shlédla ke své ruce. "Jen si tak vedle mě leží, jako by se mnou nechtěla mít nic společného."
"Tak zaprvé, nemáte v ní nic zvedat. Na to je ještě brzy." Pozvedl varovně prst. "Stále jste v procesu hojení, a když to přeženete, ublížíte si." Vyhrožoval jí vždy, když za ním přišla, protože byla neposlušný pacient. Většina z nich svou rehabilitaci lajdala, ale ona byla opačný případ. Cvičila až moc. Ani jedna z variant nebyla správně. "A za druhé, sotva před týdnem vás pustili, sama ještě nejste pořádně zotavena fyzicky. Je potřeba na to jít pozvolna, takže žádné přepínání."
A takhle to probíhalo téměř vždy. Na její vkus zbytečná rehabilitace, která ji nikam neposouvala. Věděla o sobě, že je netrpělivá, obzvláště, když šlo o její fyzický stav. Kulka v noze z ní na několik týdnů udělal mrzáka a úzkosti ze své nečinnosti transformovala do nenávisti a vzteku. Obvykle trestala celý svět za to, o co ona byla dočasně ochuzena.
