Prokletá barvami

14. Plavání

Po týdnu jsem se v téhle části města už orientovala poměrně slušně. Trefila jsem do haly, do jídelny, do ubytovny a našla jsem i potřebné obchody, kde jsem mohla utrácet zbytky na své kartě. Minimálně takhle jsem to měla s placením v plánu, ale všude, kde jsem se objevila, mi platit zakázali, že to je prý na účet podniku – nebo jistého prince.

Po tom, co se stalo na pláži, se Erik tři dny neozval. Chvíli jsem si ten klid užívala – celé čtyři hodiny –, ale potom mě to začalo štvát. Netušila jsem, o co jde ani proč z pláže musel zmizet, a užíralo mě to.

Takže jsem mu před čtyřmi dny napsala, co dělá. Ne že bych na odpověď přišla – jediná věc, o které se zmínil, bylo to, že si ho povolal Werden –, ale konverzace se rychle stočila k jinému tématu a mně... značně zpříjemnila večer. Erikovi bych to nikdy nepřiznala, ale byla jsem si jistá tím, že to ví.

Nyní jsem ve svém pyžamu ležela v pokoji. Xen před chvílí odešla, že se musí sejít s Heroldem. Říkala, že se vrátí... hodně dlouho, takže jsem měla v tomhle přehnaně velkém pokoji chvíli volna.

Popadla jsem mobil a vymazala oznámení se zmeškanými hovory. Otec mi volal devětkrát, matka asi šedesátkrát, a to jsem ani nemluvila o těch zprávách, co jsem dostala. Oboje jsem ignorovala, usoudila jsem, že to bude snazší – především pro mě. Nikdy jsem je nezajímala, nechápala jsem, proč se to mým zmizením mělo změnit.

Možná tenhle svět byl přece jen dobrá možnost úniku.

Pomocí telekineze jsem zatáhla závěsy, aby sem neproudilo tolik měsíčního světa a zároveň mě nemohla sledovat trojčata. Už jsem byla jistým způsobem naladěná na jejich přítomnost, vždycky jsem je vycítila. Začala jsem si na ně dávat pozor ve chvíli, kdy mě viděli, jak jsem... dělala pár nemravných věcí.

Zkontrolovala jsem budík, který měli ve zvyku přenastavovat, a zároveň si nařídila další budík v mobilu. Jistota byla jistota.

Chystala jsem se mobil odložit, ale to mi zavibrovaly hodinky s novou zprávou. Pousmála jsem se a vlezla do... chatu, který by princ rozhodně neměl s nikým vést.

Idiot: Používáš antikoncepci?

Zatnula jsem zuby. Podobnou zprávu jsem měla čekat, miloval, když mě mohl vytáčet k nepříčetnosti.

Já: Cože?

Idiot: To jsem se nevyjádřil dost přesně?

Vyjádřil. Vyjádřil se až přehnaně přesně a já se jen mohla bát toho, jak se tahle konverzace vyvine, když měla tenhle začátek.

Já: Myslím, že nemáš právo se na tohle ptát.

Odepsala jsem. Sice se mnou dokázal divy a z neznámého důvodu jsem si ho oblíbila, ale do tohohle mu vůbec nic nebylo a –

Idiot: Já myslím, že by se mi do budoucna mohlo hodit to vědět.

Vlna horka projela mým tělem, skousla jsem si ret. V hlavě se mi ihned zjevily všechny možné scénáře a chvění v podbřišku se akorát zhoršilo.

Já: Mám tělísko.

Napsala jsem nakonec a kupodivu nelhala. Mé sexuální zkušenosti se blížily k nule, ale zrovna tohle byla věc, za kterou jsem si stála.

A děkovala jsem za to všem neexistujícím bohům, protože v posledních dnech to vypadalo, že bych ho brzo mohla využít.

Idiot: A už jsi vyzkoušela, jestli funguje?

Další vlna vzrušení projela mým tělem a usadila se mezi mýma nohama. Uvědomoval si to Erik? Uvědomoval si, co se mnou každá jeho zpráva dělá?