Bigger Styles

Chapter 3

Omlouvám se za zpoždění, to ta škola😂😔 ale teď jsem teda dorazila do té Prahy tak doufám, že se vám po tom příjímacím řízení budu věnovat víc☺️
Užijte si tuhle kratičkou nudnou část, kterou jsem psala hodinu ve vlaku!😊✌️Skoro nic se tam neděje, ale já to potřebovala někam nacpat😂

Věnování ----> BonnieBennet12 všechno nejlepší k narozeninám!! ☺️

Dlaněmi jsem se mu zapřela do hrudě a pokusila se ho odstrčit, ale moje snaha zůstala bez jeho povšimnutí. Oči měl přivřené, avšak z pod řas se mu vykutálela velká slzy. V místech, kde se ho moje pokožka dotýkala jsem cítila mírné třesení a po obvodu jeho paží mu naskočila husí kůže. To jak mé tělo reagovalo na jeho přítomnost mě uklidnilo. Tentokrát jsem si byla na stoprocent jistá, že už je to za mnou, nyní mě to k němu už netáhne. Není tu nic co by nás k sobě poutalo. Byla jsem konečně volná.. Ale jakto, že tu je pořád část mě, která váhá? Je snad možné, že ho stále miluji?

Kéž by tu byl někdo, kdo by mi byl schopný dát na tyto otázky odpověď. No, asi na ně budu muset přijít sama.

Znovu jsem ho od sebe odstrčila, ale marně. Vzdala jsem to. Ruce jsem sputila podél těla a čekala až to skončí. Když už mu začínal docházet dech tak se odtáhl s nadějí v očích. Jako kdyby doufal, že jeden jediný polibek změní můj názor. Pokoušel se navázat oční kontakt, ale já se na něho nemohla podívat. Bála jsem se, že kdybych na něho vzhlédla, spatřila bych tam zklamání, jež jsem se mu chystala přinést.

"Dokumenty máš na stole, podepiš je prosím." zašeptala jsem a s těmi slovy se taky vytratila z pokoje.

***

Celou noc jsem pak nedokázala usnout. Neustále jsem měla jeho smutný výraz před obličejem. Ne, že bych toho litovala, ono spíš tady jde o děti a o něho. Chci, aby jsme se rozvedli. Není fér jak pro mě tak pro Harryho nadále vést tenhle vztah. Skoro vždy nás od sebe dělí oceán a já vím jaký on je, rád u sebe má někoho s kým se může mazlit, někoho kdo by s ním proležel celý den v posteli nad fatálně romantickými dojáky nebo někoho kdo by se prostě uprostřed noci probudil jen aby si mohli povídat. A já to bohužel nejsem. Zatímco on cestuje po světě, já musím zůstat v Londýně pracovat. Takže i pro mě to není fér. Sama vychovávám tři děti, je jasné že vždycky u sebe potřebuju nějákou osobu, která by mě podporovala a pomáhala by mi. Harry to ale není, nikdy tu pro mě není i přesto jak moc by chtěl být. Vím, že se snaží. Jenže někdy to jednoduše není dost.

Přeju si, aby byl šťastný a jak se za poslední měsíce ukázalo, po mém boku rozhodně šťastný není.

Když už bylo témeř ráno a já jsem stále nemohla usnout, rozhodla jsem se vstát a jít udělat nějakou tu snídani.

Napadlo mě, že bych udělala ovocný salát, jelikož ho jak Harry tak i Darcy zbožňují. Vytáhla jsem z ledničky různé druhy ovoc a pořádně jsem je očistila.

Jelikož jsem byla celou dobu mimo tak jsem se samozřejmě musela jako blbec říznout při krájení do prstu. Ostrý hrot nože pronikl přes mou kůži způsobujíc mi palčivou bolest.

"Sakra," zaklela jsem a špěsně běžíc ke dřezu, jsem si na ruku napustila proud vody.

Překvapením jsem vyjekla, když jsem pocítila příšerně horkou vodu dopadnout na poraněné místo. Ucukla jsem stranou zatímco jsem tišše nadávala.

"Ukaž," ozvalo se zpoza mě zamručení.

Vzápětí jsem byla silně, ale zároveň něžně popadnuta za zápěstí a strhnuta od kuchyňské linky.