Bigger Styles

Chapter 11

Všechno nejlepší k narozkám @KristynaHoran! vsichni povinně zazpívat!:D

Děvčata, vůbec nestíhám, pořád píšu nějaké práce, slohovky a kraviny do školy.. už mě to nebaví, ty prázdniny by už tu mohly být no:D Pak mám ještě rozečtené příběhy od vás, takže hodně toho času mám na psaní no:D ale tak jednou týdně určitě přidám a aby jste se tu nenudili za tu dobu, co já budu ve škole psát testy, připravila jsem tu pro vás zábavu, aby vám to do nové části uteklo rychleji;))

Film týdne: A Mother's Nightmare
Píseň týdne: Wrapped Up - Olly Murs
Jídlo týdne: McChicken - McDonald's + KitKat

:DDDDDD mějte se:D

PS- na vaše komentáře odpovím co nejdřív:))

"Ale nech mě to vysvětlit!" běžel za mnou, což bylo podle mě zřejmě zbytečné, jelikož by mě on s jeho dlouhými nohami dohnal během sekundy.

"Vysvětluj to někomu, koho to zajímá!" zakřičela jsem na něho přes rameno, pokračujíc v chůzi.

"Není to tak, jak si myslíš!" jeho hlas byl jaksi hrubší, zněl rozrušeně.

"Nemyslím si nic," opáčila jsem před tím než mě popadl za předloktí a jemným trhnutí mě otočil k sobě při čemž jsem dlaněmi nechtěně narazila na jeho hruď.

"Nepředstírej se, že ti to je jedno, znám tě víc než si připouštíš." prsty stiskl mou bradu a donutil mě se mu podívat do očí, "Přivedl jsem tě sem, abych tě přesvědčil o tom, jak moc tě miluju, ale jakou šanci na úspěch mám, když mi nedovolíš ti to ujasnit?" jeho hlas postupně klesal, až úplně odezněl. Zářící smaragdy se mi vpíjely do očí, při čemž byly plné lítosti.

"Fajn," povzdechla jsem si, "ale nebudeme to řešit před dětmi," určila jsem podmínku.

Šťastně přikývl. "Děkuji," usmál se, "miluji tě." pohladil mě po hřbetu ruky na což jsem jen ledabyle mykla rameny a šla se postavit až na okraj jachty.

Ten výhled byl tak nádherný, voda byla čistá a klidná, skoro jako by se pokoušela upokojit mé emoce a mé splašeně tloučící srdce.

Zhluboka jsem vydechla, odhrnujíc si neposlušné pramínky vlasů z čela. Ten, kdo pronesl výrok o tom, jak si lidi neumí vážit toho, co mají dokud o to nepříjdou, měl zatracenou pravdu, neboť přesně to samé se právě teď děje mě.

Osud má očividně rád ironii.

Ještě včera jsem ho odmítala, no a podívejme se, jak rychle se karty obrátily.

Klid CaroLyn, zatím tě ještě nezavrhl.

Frustrovaně jsem se objala kolem ramen a palcemi přejížděla po husí kůži na mých pažích.

"Lyn," ucítila jsem jeho horký dech na svém krku následně jsem byla políbena na klíční kost. Mé tělo se nepatrně otřáslo z náhlého dotyku. Rychle jsem sebou ucukla na stranu a podívala se na něho, vyzívajíc ho ke slovu.

"Radši bych to vyřešil teď," jeho pohled mě přímo prosil, "prosím." zašeptal, když se ke mně přiblížil. Jemně se kousl do rtu, nad jeho výrazem převzala naprostou kontrolu naděje. V tu chvíli se uvnitř mě jako kdyby něco pohnulo, vyvolávajíc zvědavost skrytou hloubi mé duše. Umírala jsem touhou vědět, jak to ve skutečnosti bylo. Co když mi říkal pravdu? Opravdu to bylo jinak než se zdálo?

"Máš pět minut." rezignovala jsem poraženým tónem.

Zhluboka se nadechl a pak spěšně spustil: "Kate byla odjakživa má nejlepší kamarádka," zadrmolil, avšak hned na to byl přerušen mnou, "Zpomal a jdi rovnou k tématu." protočila jsem si očima.