Bigger Styles

Chapter 10

Že všeho nejdřív bych vám chtěla poděkovat za všechnu podporu a říct vám, jak moc vás miluji! Lepší čtenářky jsem si nemohla přát! Užijte si část, je věnována vám všem!:)

PS- zapomněla jsem:D nová část v pondělí:)

S Harrym jsme se už zpátky k našemu nedokončenému rozhovoru nedostali. Čekala jsem na něho patnáct, dvacet, ba dokonce i čtyřicet minut, nýbrž on se nikdy nevrátil zpět. Připadala jsem si jako idiot, když jsem seděla na té tvrdé zemi, čekajíc na to, až příjde. Nakonec jsem to s ním vzdala a probudila děti, abych je poslala do postele. Sama jsem si pak šla lehnout, jelikož mě šíleně rozbolela hlava.

Avšak usnout jsem nemohla, celou dobu jsem ležela zády otočená směrem ke dveřím a zírala do zdi. Normálně se mi často stávalo, že se mi špatně usínalo, obvykle to bylo způsobeno velkým tokem myšlenek, ale tentokrát bylo více než děsivé to, že moje mysl byla naprosto prázdná. Uvažování mě až příliš bolelo, jediné, co se mi v hlavě odehrávalo, byl způsob jakým Harry vyslovil její jméno. Kdysi na mě taky tak mluvil, vždycky se mu přitom rozzářily oči a na tvář se mu vloudil obrovský úsměv, takový ten k nezaplacení.

Ticho, jež se rozprostíralo v temné místnosti, najednou narušily rozpačité kroky měřící k posteli.

"Lyn?" otázal se, nastala menší pauza, dávajíc mi prostor k odezvě, ale já se místo toho rozhodla zavřít oči a předstírat tvrdý spánek.

Cítila jsem, jak se vedle mě matrace zhloupla pod náporem náhlé váhy. Hebká dlaň putovala po mé páteři dolů, zanechávajíc po sobě cestičku husí kůže. Nepatrně jsem se otřásla při čemž jsem doufala, že si toho nevšimnul. Konečky prstů přecházel po mé paži až k mé ruce, kde si se mnou propletl prsty. Z úst mu vyšel slastný výdech, znělo to, jako kdyby závislák po dlouhé době dostal svou dávku drogy.

Musím uznat, že to byl zvláštní pocit zase cítit jeho dotek. I to nepatrné gesto dokázalo jaksi zmírnit hněv, který mi v tu chvíli koloval krvi.

"Jsem jenom obyčejný sobecký blbec." povzdechl si, když mou ruku vyprostil ze svého sevření, "Přeji si, aby jsem nebyl, ale já tě zkrátka ještě nejsem připravený ztratit."

Živě jsem si dokázala představit Harryho, sedícího na okraji postele, frustrovaně prohrabávajíc si vlasy.

"Miluji tě, víc než tušíš, avšak poslední dobou se zdá, že to stejně pořád není dost." šeptal, nenápadně jsem se ohlédla přes rameno a spatřila ho sedět s hlavou schovanou v dlaních.

Neměla jsem nejmenší ponětí o čem to sakra mluvil a tak moc jsem se ho na to chtěla zeptat, ale donutila jsem se zůstat bez pohnutí. Mlčky jsem čekala až se detailněji rozpovídá, jenže on se místo toho zvedl a opustil pokoj.

Rychle jsem se zvedla a opřená o lokty jsem sledovala, jak jeho silueta mizí z mého dohledu. Nedokázala jsem zabránit smutku a tak trochu zklamání, jenž se určitě zrcadlily v mých očích. Nic mi nedávalo smysl. Já a on, nic. Měla jsem dojem, že celá ta druhá šance byla jen plýtvání časem, při němž si jak já tak i Harry ubližujeme v procesu. Mysl mi už však pomalu vypovídala službu z toho únavného myšlení.

Opět jsem tedy slepila víčka k sobě a předtím než bych vůbec stihla zívnout, jsem už pozvolna plula na obláčku v sedmém nebi.

***

Otráveně jsem zasténala, když vibrování mobilu neustávalo. Bez toho, abych jsem se obtěžovala rozhlédnout se, zašmátrala jsem po dřevěném stolečku vedle lůžka a chmatla první věc, co mi přišla do ruky. K mému štěstí to byl ten zatracený telefon. Opatrně jsem otevřela oči ve snaze se neoslnit jasnými paprsky slunce. Nejdříve jsem zkontrolovala kolik bylo hodin a až potom jsem zaostřila na ID volajícího.