Bigger Styles

Chapter 4

Prosím, žádám vás o přečtení autorské poznámky na konci!:)

Všechno nejlepší moji věrné čtenářce BarboraOra !!:3
Část věnována dívčině co si sedla ke kompu, aby mi napsala svůj upřímný názor:) @otovka

"Co ho to proboha napadlo?!" nevěřícně jsem se ptala sama sebe, když jsem seděla v autě na cestě za Harrym.

Netrpělivě jsem poklepávala nohou, jelikož v tuhle chvíli to byla jediná věc na kterou jsem se zmohla. Trčeli jsme v zácpě těsně pár kilometrů od letiště při čemž mě pohled na vzletající letadla znervózňoval. Nikdy jsem nedokázala potlačit ten pocit, že v jednom z nich klidně mohli být moje děti.

Stále jsem dumala nad tím, jak na takovouhle blbost přišel.

"Nevím, co se mezi vámi stalo, ale tentokrát to vypadá, že mu fakt ruplo v bedně." uchechtl se suše Jack, i přestože jeho výraz ve tváři byl naprosto vážný. "Uvažuje vůbec? Jak by zvládl on vychovávat tři děti? Vždyť se o sotva dokáže postarat o sebe, na tož aby si na krk pověsil někoho dalšího. To je celkem paradoxní že? Děcko se bude starat o dě-"

"Podala jsem žádost o rozvod," zarazila jsem ho v tom nekonečném blábolení.

"Huh?" šokovaně se na mě otočil s vykulenýma očima.

"Slyšel jsi, chci se rozvést." pokrčila jsem lehce rameny a svoji pozornost obrátila zpátky k oknu z kterého jsem mohla sledovat vysoké budovy a domy, jež jsme pomaličku míjeli.

"Děláš si prdel vole?!" vyhrkl rozhozeně.

"Neříkej mi vole," povzdechla jsem si. Nesnáším tohle oslovení, nehledě na to, jak často mi Louis takhle říká.

"Vždyť jste si toho museli prožít tolik, aby jste mohli být spolu a teď to chceš vzdát?" pokroutil nechápavě hlavou. "Co se stalo? Přestal tě bavit?" z jeho tónu byla slyšet ironie.

"Jacku, snad sis nemyslel, že lidi se dokáží milovat až navěky? Kdo ti takovou pitomost nakecal?" ušklíbla jsem se s jemným pobavením v hlase.

"Z toho obviňuj Romea a Julii," zamumlal nevrle, ale hned na to změnil téma "jenže já vás tak moc zbožňoval, byli jste pro mě symbol nehynoucí lásky, patřil jsem do HaroLyn týmu." hraně popotáhl na což jsem se zasmála.

Můj smích však v mžiku oka utichl při myšlence na malou Darcy. Ví Harry vůbec o tom, že se jeho dcera bojí výšek? Je v pořádku? Co když omdlela v momentě kdy se letadlo odpoutalo od země? Co kdyby-

Nad čím to sakra přemýšlím?!

Oni ještě nevzlétli, určitě ne. Beztak teprve zařizují let.

"Proč to náhlé rozhodnutí?" přerušil ticho mezi námi.

"Nemám tušení o čem to mluvíš,"

"No, o rozvodu. Proč teď? Už sis s ním pořídila tři děti, není na to přece jenom dost pozdě? To nemůžeš aspoň pro malé snést?" otázal se poněkud zvláštním způsobem, jako kdyby pochyboval o mém řešení.

"Tady nejde jen o to, že už mě to s ním nebaví. Já už ho nemiluji. Jsem z tohohle cyklu už unavená. Neustále to jde dokola a nebere to konce. Mám už po krk toho jak vždycky zmizí, úplně na mě zapomene či zase udělá nějakou chybu a nakonec se pak připlazí se všemi omluvami světa čekajíc, že mu odpustím. Už nemám sílu doufat, že se to někdy zlepší. Nechci jen tak nečinně přihlížet tomu jak ničí Darcy duši. Upřímně se bojím toho dne, kdy budume já a ona ležet v hromadě kapesníků se zlomeným srdcem. Jednou ta chvíle nastane. A víš co? I přestože tuším jak moc mi ublíží, jedno je zaručené, prominu mu to. A to je to nejhorší. Všechno mu kdykoliv projde. Nedokážu ho nenávidět a proto, když mám nyní šanci, nechci ji zahodit. Musíme se od něho všichni odtrhnout, jenže to on nechápe," ani jsem nestihla zaregistrovat ty slzy, jež se svezly po mých lících.