Bigger Styles

Chapter 6

"Vstávat sluníčko!" zašvitořil mi do ucha zvonivý, obvykle spíš chraplavý hlas.

Zasténala jsem při pokusu otevřít oči, jelikož mě silně oslepily sluneční paprsky.

"Ale no ták," zakňučel Harry a pomohl mi zvednout se do sedu, jenže k jeho neštěstí, v momentě kdy se mě pustil, jsem se řítila zpátky do načechraných peřin.

Ani nevím proč, ale z ničeho nic se mi ze rtů vydral hlasitý řehot, jež byl z části tlumen teplou přikrývkou.

"CaroLyn, tohle není vtipné." pronesl naoko přísně, ale i přesto že jsem měla obličej zabořený do polštáře, jsem dokázala z jeho hlasu vyčíst, že se ze všech sil snažil nesmát.

Musela jsme vypadat skutečně komicky.

"Řekl jsi, že jsi mám jít odpočinout." zamručela jsem.

"Jo, to jsem říkal včera." přiťakal ironicky a pak se natáhl pro mou ruku.

Zvedla jsem tvář, abych se na něho podívala, protože jsem nevěděla, zda to myslí vážně. Pohled mi sklouzl na jeho ruku a pak zpět do jeho očí.

"To si děláš srandu, že jo?" povzdechla jsem si, když mi můj mobil ukázal sedm hodin ráno.

S úsměvem jen pokroutil hlavou, čekajíc na to, až sama ochotně vstanu, o tom si ale mohl nechat zdát.

"Trhni si, nikam nejdu." odsekla jsem a vrátila se ke svému spánku.

Harry mi samozřejmě klid ale dopřát nemohl, neboť jsem ucítila, jak jeho ruce oblapily mé kotníky a on si mě během sekundy přehodil přes rameno jako pytel mouky.

Zapištěla jsem, když moje pokožka přišla do náhlého styku se zimou, jež převládala v místnosti. Předtím jsem ji stejně ani moc nevnímala, protože jsem byla zahrabaná v hromadě peřin. Kdo by čekal takovou zimu na ostrově, kde je věcně třicet stupňů nad nulou.

"Nejde to po dobrém, tak po zlém. Já tě varoval." pronesl naprosto nezaujatě.

"To ty! Schválně jsi zapnul klimatizaci!" automaticky jsem ho obvinila, při čemž jsem ho tvrdě přaštila do zad, i když si sama nejsem jistá koho z nás jsem tím zranila. Jestli jsem větší bolest utrpěla spíš já či on. Ale něco mi našeptávalo, že pro něho ten úder neznamenal skoro nic.

Ugh, blbí svalnatí kluci.

"Prosím tě, kdybych ji nenastavil, tak bys v noci ani neusnula." odfrkl si.

Dále mě bez jakýchkoli problémů vláčel po celé chodbě toho obrovského domu, ale nakonec mě přece jenom postavil se na pevnou zem.

"Obleč se, jdeme ven." kývl směrem ke skříním, do kterých mi včera poskládal mé vybalené oblečení. No, musím uznat, že se zatím dost snaží, ale k tomu aby si mě získal zpátky bude muset udělat o hodně víc než jen mi vybalit.

"V žádném případě s tebou nepůj-" nedokončila jsem, zavřel mi dveře přímo před nosem, nechávajíc mě tam stát naprosto frustrovanou.

A ještě aby toho nebylo málo, tak jsem, jako třešničku na dortu, zaslechla jak zámek dvakrát za sebou cvakl.

Skvělé, tak on mě tu zamkl! Úžasný způsob jak napravit manželství, držet mě tu jako rukojmího.
Zvažovala jsem, zda se udělat to, co po mě žádal nebo vyrazit dveře. Avšak vzpomínka na to, jak jsem zběsile mlátila do Harryho, ale s ním to ani nehnulo, mi probleskla hlavou, kvůli čemuž jsem se rozhodla pro to oblečení.

Otevřela jsem první skříň a spatřila nádherné, bílé šaty. Nebyly ničím výjimečné, vypadaly jako prosté plážové šaty. Ale zato byly dokonalé. Přesně můj vkus, občas skoro zapomínám, jak moc mi Harry rozumí.