Bigger Styles

Chapter 5

"Car-" pokusil se Jack navázat konverzaci, bohužel jsem já o ni však nestála.

"Jacku, přestaň." utnula jsem ho.

"Ale já ti to chci vysvětlit, nic špatného jsem neudělal." škemral jako malé štěně.

"Jo jo, já to chápu. Snažil ses pomoct svému nejlepšímu kamarádovi." vyčetla jsem jeho myšlenky.

"Děkuju, že to chápeš-"

"A proto ses rozhodl zradit mě." dodala jsem chladně.

"Ne, tak jsem to nemyslel, já-" jeho věta opět zůstala viset ve vzduchu, jelikož nás vyrušila letuška, upozorňujíc na to, že se blížíme k naší vyvolené destinaci.

Svižným pohybem jsem se zabezpečila a nasadila si zpátky svá sluchátka. Pohled jsme upřela ven z okýnka. Žasla jsem nad tím výhledem. Všude okolo mě obklopovaly nadýchané mraky. Jeden obláček pozvolna plul za druhým, jako by měly všechen čas na světě. Na moment jsem si přála být tím nádherným nedotknutelným vzduchem. Dávat důvod žít jiným bez toho, aby mi někdo bral můj důvod.

Já vím, to zní až příliš moc kýčovitě a filozoficky, že?

Sama někdy nechápu, proč nad takovými věcmi uvažuju.

Cítila jsem se tak zvláštně. Zdánlivě jsem někde vhloubi duše věděla, že tenhle maličký výlet všechno změní. A to co mě děsilo ze všeho nejvíc bylo, že jsem netušila, jak moc to ovlivní situaci mezi mnou a Harrym. Sice jsem nehodlala odstoupit z tohoto
sporu, ale jedno bylo až nadmíru jasné, on se tak jednoduše nevzdá. Nyní naše manželství doslova záviselo na jakýchkoli jeho činech. Tak aspoň doufám, že se předvede, i přesto že o to nestojím.

Pomalu jsme klesali což mě přinutilo se křečovitě přidržet svého sedadla. Do uší mi dolehl skřípající zvuk, které ze sebe vydávaly kolečka brousící o asfaltovou cestu.

Každou část mého těla pokrývala husí kůže, když jsme přistali. Minuty ubíhaly, ale já se nedokázala dokopat k tomu, abych otevřela oči. Ruce se mi třásly a nohy na tom nebyly o moc líp.

Nikdy jsem neměla strach z létání, ale od té doby, co jsem porodila mi vždycky dávaly letadla zabrat. Jakmile jsem se co i jen přiblížila k přistávací ploše, vstoupily do mě negativní myšlenky a já nebyla schopna ovládat své závratě.

"Car, uklidni se. Nic se nestalo. Vše je v pořádku." pohladil mě Jack po tváři při čemž jsem automaticky ucukla.

Není to tak, že bych se ho štítila nebo něco podobného. Jen se mezi ním a mnou událo spoustu věcí, zatímco byl Harry ještě na turné.

Stoprocentně jsem ho nepodvedla, to bych nikdy v životě nikomu neudělala. Já jsem jen, řekneme to trošku nezajímavěji, v Jackovi údajně vyvolala city, jež ke mně chová. Do teď jsem mu na jeho vyznání nedala znát svou reakci, ale měla jsem pocit, že to je čím dál tím těžší se tomu vyhýbat.. Což mě přivádí k tomu, proč sakra pomáhá tomu blbečkovi pokud mu na mě opravdu záleží?

Je to tak strašně složitý. Ugh.

Opatrně jsem se zvedla ze svého místa a prodrala se uličkou ven. V momentě, kdy jsem vystrčila hlavu ze vchodu, ovál mě teplý vánek. Ve vzduchu jsem se mohla nadechnout čistého ovzduší, jenž v Londýně nemáme. Šumění větru se mísilo se zvukem moře, narážející o pobřežní skály. Do nosu mi vbila silná vůně tropických ovoc a všelijakých květů.

V dálce jsem zaslechla tlumené pochechtávání racků a brebetání zvířat. Jemně jsem zaklonila hlavu a zhluboka se nadechla, vystavujíc svou tvář něžným paprskům slunce.