Bigger Styles

Chapter 9

Hned na začátek by jsem se vám chtěla omluvit a říct vám, že mám určité důvody proč jsem nepřidala tak dlouhou dobu.
Tohle sice nemusíte číst, ale můj táta je teď vážně nemocný a poslední tři týdny jsem strávila dojížděním z intru domů, což je ve Varšavě. Jsem totálně vyčerpána ze školy a ze všeho, víte. Musím přiznat, psaní mi chybělo, ale neměla jsem absolutní chuť psát, v hlavě jsem měla naprostý guláš, takže děkuji za pochopení a za to, že jste na mě počkali:) Taky bych vám chtěla říct, že už mnoho těch častí BS nebude, tohle je spíš taková kratší druhá série:)

Část přidám ve čtvrtek, slibuji, už ji mám rozepsanou, takže se do té doby mějte:)

PS- na komenty se pokusím odepsat zítra:)

Ráno jsem byla celá dolámaná z předchozího večera, slova jež opustila Harryho ústa se mi neustále vracela na paměť, udržujíc mě vzhůru až do bílého dne.

Ani jsem nevěděla, co mi hlavu zatěžovalo více, jestli to, že dokonce i v opilém stavu by mě nikdy nepodvedl či ta zmiňovaná pochybná Katie.

Něco mi však našeptávalo, že skutečná věc, která mě rozhodila, byla ta, že mi Harry byl věrný i ve stavu, kdy mě nepoznával, a přesto že pravdepodobně nebyl schopný napočítat ani do deseti, jeho srdce stále patřilo jen mně.

Myšlenkami jsem byla někde mimo tento svět. ale stále jsem dokázala vnímat Harryho, ležícího vedle mě. Do ticha, převládajícího v pokoji, se ozvalo hlasité zamručení během kterého si přes mě přehodil paži a něžně si mě přitáhl k sobě.

Hlavu zabořil do mého krku a stisk kolem mých boků ještě víc zesilněl. Jeho dech mě jemně šimral na obnažené pokožce, zatímco jsem pod svou dlaní, která byla opřená o jeho hruď, cítila jeho divoce tlukoucí srdce.

Zaklonila jsem hlavu a pohlédla mu do tváře, abych zjistila, zda spí. Víčka se mu lehce třásly a z rtů mu unikaly nepravidelné výdechy.

"Harry?"

Nedostala se mi žádná odpověď. Nadále poklidně spal, což mě uklidnilo, i když mě jeho přerývavé dýchání děsilo. Na moment všechno ustalo a na mě se snesla hluboká únava. Má mysl se konečně podmanila spánku a já pomalu ztrácela vědomí o světě. A ačkoli jsem si to nechtěla přiznat, ale v Harryho náruči jsem se cítila tak v bezpečí, že bylo možné, že za moje náhlé vyčerpání mohl on.

Z černé díry, do níž jsem pozvolna padala, mě vytrhlo bolestivé nadechnutí doprovázené silným trhnutím Harryho těla. Okamžitě mi můj pohled vyletěl do Harryho tváře. Po čele mu stékaly kapičky potu a čelist měl pevně stisknutou k sobě. Pokusila jsem se vymanit z jeho sevření, ale bez úspěchu.

"Harry, zlato, neboj se, jsi v pořádku, jsem tady s tebou, probuď se." rukou jsem mu vjela do neposedlých kudrlin.

Jenže on se jakoby probrat nechtěl.

Zaplavila mě úzkost, když jsem mu nedokázala pomoc. Párkrát jsem ho udeřila do hrudě, ale všechna moje snaha zůstala bez povšimnutí.

"Co se ti tak může zdát? Jaká noční můra tě pronásleduje?" povzdechla jsem si, hladíc ho po vlasech.

Když se má ruka dotýkala jeho hladkých pramenů, tak do mě udeřilo uvědomění.

Harry měl pravdu. Stále jsem k němu něco cítila. Jenže nejspíš to nebyl ten druh citu, jenž by si přál, abych k němu chovala.

Hledíc na tu bezchybnou bytost, se mi čelo samou frustrací skrčilo, jelikož jsem nebyla schopna rozeznat lásku od přátelství.

No, nakonec se mi v hlavě rozjasnilo a já si už byla jistá.