2. kapitola: sílící magie

15 3 0
                                    

Do země uhodil obrovský modrý blesk. V zemi udělal velkou díru a uprostřed ní se posadila nic netušící dívka. Otevřela oči a rozhlédla se. Z nebes se na zem snášely bílé vločky. Lochtaly jí na nose a rozpouštěly se na horkých rudých tvářích. Krátké vlasy barvy ohně jí vlály v ledovém větru, zatímco se dívka postavila a natáhla ruce k okraji jámy, v níž se nacházela. Chtěla se vytáhnout nahoru, ale hlína se jí pod bosýma nohama i pod rukama drolila. Sílu měla, té měla až až, ale neměla se o co zapřít.

Mezitím se v království Perpiris královna procházela od okna k oknu a vyhlížela nebezpečí, které očekávala.

Zatímco v Perpiris panoval neklid, sličný lid si šeptal a skrýval se před sněhovou bouří, v Ledovém království bylo ticho jako nikdy dříve. Ledové sochy se od padnutí své královny ještě nepohnuly a královna? Její duše byla ponechána osudu, a tak kdo ví. Možná zrovna létala nad svým mrazivým královstvím. Všichni Ledoví však vnímali, co se kolem nich děje. Cítili sílící severní vítr, viděli vánici před jejich očima a věděli, že se jejich královna brzy vrátí a osvobodí je. Pro jejich poslední boj, při němž královnu Jižního království porazí. Byli si tím téměř jistí. O své královně totiž nikdy nepochybovali, a pokud ano, tak skončil jako sněhové vločky v ledovém větru.

Dívce s ohnivými vlasy se konečně povedlo vyšplhat z prohlubně. Vzhlédla k zamračenému nebi a následně se nevědomě rozhlédla po okolí. Nevěděla, jaký je její úkol. Nevěděla, že již brzy bude muset zachránit Vánoce.

výprava za záchranou Vánoc Kde žijí příběhy. Začni objevovat