výprava za záchranou Vánoc

4. kapitola: nevědomí

„Jak se jmenuješ?" otázala se královna v dlouhých šatech, když se zrzka již netřásla zimou. Královna Shiva jí pomocí své magie zahřála dlaně a hleděla jí do zelených očí.

„Wanka," vyslovila tiše dívenka, „Wanka z Clerfortu," doplnila sama sebe a pohlédla do okna síně. Viděla však pouze bílé vločky a mlhu, která by se snad dala i krájet. Nic víc. Žádné vysoké hory, žádné stromy, ani domky v království. Jen bílo.

„Z Clerfortu?" vyhrkla královna. Už si byla jistá, že jde o dívku, která je měla spasit. Tohle bylo totiž jasným důkazem.

Zrzka přikývla na souhlas a nechápavě ženu pozorovala. Nevěděla co se stalo, proč se probudila v jámě za sněhové vánice a už vůbec netušila, proč měla být královna tak nadšená z jejího příchodu. Byla jen Wanka. Obyčejná holka z vílí říše.

„Jsem ráda, že jsi v té kruté zimě neuhynula," vydechla královna, „kde jsi se tam vzala? Copak tě nemohl kočí odvést až sem? Do Perpiris?" nechápala královna. „Nebo se snad něco tvému kočímu stalo?" zhrozila se okamžitě černovlasá Shiva.

„Ne, nic se mu nestalo," zavrtěla hlavou Wanka, aby starou královnu uklidnila. „Žádný kočí totiž není," protočila očima, „probudila jsem se v kráteru. Ani nevím, co dělám tady. Natož, abych věděla, jak jsem se sem dostala!" rozhodila naštvaně rukama. Jistě, že chtěla vědět, jak se dostala do úplně jiné části Zaralejos.

„Ah, tak ty nevíš?" vyhrkla zděšeně královna. „Pro Zarovi vousy, copak ty jsi mi lhala? Nejsi Wanka z Clerfortu?" nadzvedla tázavě obočí a založila si ruce na prsou. To Wanku dostatečně probralo, aby vyskočila na nohy a v nových věcech se na královnu nevděčné podívala.

„Ale já jsem Wanka! A dokonce z Clerfortu!" rozzlobila se. Přeci ještě vím, kdo jsem, pomyslela si nespokojeně.

„Tak jak to, že nevíš, že máš se svou mocí zachránit naše království? Co království, celý Zaralejos!" vydechla královna a položila si dlaň na srdce. Bylo vůbec možné, aby to byla ta pravá Wanka? Třeba byly dvě, napadlo královnu.

„Zachránit Zaralejos? Ale já nic takového přeci nechtěla!" vykřikla Wanka. Byla to chudá dívka. V Clerfortu nikdy nedostala něco jen tak. A zachránit Zaralejos rozhodně nebylo to, po čem toužila. „A vůbec, s jakou mojí mocí?" zamračila se.

„Z Clerfortu přeci pochází temný meč," vydechla královna a zavrtěla nad Wanky nevědomostí hlavou. „A z Clerfortu také pochází nejsilnější víly!" řekla radostné královna s myšlenkou, že to třeba již Wanka začíná chápat.

„Ale víly téměř vyhynuly před dvaceti. Už je jich jen málo. A já mezi ně rozhodně nepatřím," zavrtěla hlavou. Copak měla křídla? Nebo nadpřirozené schopnosti? To sotva!

„Tak to tedy nejsi Wanka, kterou očekáváme," zavrtěla hlavou královna a ukázala na vchodové dveře na znamení, že zase může odejít.

Zrzka se otočila, zabalila se do tlusté bundy, která jí byla darována a rozešla se pryč. Zpět do vánice, kde na ní čekalo pouze utrpení, hlad a strach. Nevěděla ani, jak se má vrátit domů.