18. kapitola: jak dlouho?

4 1 0
                                    

Vznášeli ne nad elfí vesnicí. Chvíli kroužili nad domky a nakonec přistáli na volné ploše. Už z dálky byl vidět vysoký ozdobený jehličnan, který v blížící se tmě začal nádherné svítit.

„To je nádherné!" vyhrkla Naira a přála si stát přímo pod tím obrovským vánočním stromem.

„Co?" otázala se Ilmare, zatímco hladila jednoho ze sobů.

Saelind k ní přišla blíž. „Ale nic, Naira obdivuje spoustu zbytečných věcí," protočila ledabyle očima padlá víla.

„Ne ne," vyhrkla rychle dlouhovlasá dívka a nesouhlasně se zamračila. „Ilmare, je tam obrovský strom. Je ozdobený. Je nádherný!" začala jej popisovat Naira.

„Můžeme se tu projít, slečno Wanko?" zaprosila Ilmare a spojila ruce v prosebné gesto. Nemohla sice vidět, ale mohla cítit a slyšet. A jen to, jí přinášelo radost do života.

„Nevím," pokrčila však rameny zrzka, „jak dlouho tu budeme, Haldire? Ne snad příliš dlouho, ne?" nadzvedla zrzavé obočí a ohlédla se po Haldirovi, aby jí snědli své plány.

„Jen ať jdou," pokynul rukama k dívkám, „brzy se setmí, ochladí. To bychom nikam nedošlo. Přespíme tu," pousmál se na Wanku, která nepříliš spokojeně přikývla. Jistě, že nebyla spokojená. Do Vánoc zbývalo už jen pár dnů. Doopravdy začínala mít strach.

výprava za záchranou Vánoc Where stories live. Discover now