výprava za záchranou Vánoc

13. kapitola: mizející krása

Všechno šlo dobře, ale čas se krátil. O co vlastně Ledové královně šlo? Ptala se sama sebe Wanka. Proč chtěla Zaralejos zakrýt sněhem?

Zrzka se plížila tmavou chodbou směrem k velkým dveřím, které vedly ven z hradu. Chopila se kliky, aby mohla dveře otevřít, ale kdosi jí chytil kolem pasu a ke krku přiložil dýku.

„Kam jdete, princezno?" sykl mužský hlas. Tmavovlasý muž nohou zabouchl těžké dveře.

„Princezno? Povídal jsi si s Ilmare, Haldire?" zasýpala přidušeně a udělala krok ke strážnému, aby uvolnil tlak dýky k jejímu krku.

„To ne, ale to co říkala bylo pěkné, nemyslíte?" zamrkal a Wanku pustil.

Zrzka se okamžitě otočila, aby na Haldira viděla a prohlédla si jej. „Jo," přikývla a chtěla znova otevřít dveře.

„Nemohu vás pustit ven," zastavil jí a chytil za loket, aby nemohla odejít.

„Proč?" zamračila se nechápavě Wanka. Nechtěla jim přeci utéct. Nebyla zrádce, nebo podrazák.

„Dostal jsem od prince rozkaz," objasnil jednoduše Haldir.

„Cože? Proč?"

„Nemohu se ptát proč, Wanko," protočil očima, „ale mohu vás doprovodit na královskou zahradu," pokrčil rameny a pokynul dívce, aby dveře otevřela.

„Budeš z toho mít problém?" zeptala se nejistě Wanka.

„Ne," zavrtěl hlavou Haldir a zavřel za sebou dveře. Sám si tím však nebyl docela jistý. Rozkaz byl, aby Wanka neodešla z království. Ani z hradu. Možná z toho problém mít mohl.

„Mám pocit, že tohle město bylo obdarováno neuvěřitelnou krásou a vřelostí," vydechla Wanka a rozhlédla se po království. Svěží vzduch a pohoda. Dvě z mnoha věcí, které v Clerfortu nepoznala. „Ale jakoby tady všechna krása pohasla. Jakoby tady něco skřípalo..." otočila se směrem k hradu.

„Nechápu, na co tím narážíte, Wanko," zavrtěl Haldir hlavou.

„Myslím, že královna i princ něco tají. Proč Ledová královna chce Perpiris zničit?" nadzvedla obočí, ale odpovědi se jí již nedostalo. „Odpoveď bych měla najít, víš? Pokud jí tedy chceme zastavit..."