36

3.8K 214 37
                                    




Christian

"Ne!" Frustrovaně jsem se chytil za vlasy, popíral to. "Maya nelhala!"

Byla to lež. Maya by mě nezradila. Nevěřil jsem tomu. Nemohl jsem tomu uvěřit.

Bylo mi šestnáct, když mě znásilnili.

Znásilnil mě v den mých šestnáctých narozenin a pokračoval v tom každou noc po dobu sedmi let.

Můj otec nikdy nic neudělal. Nikdy mi nevěnoval pozornost. Byla jsem sama, nikdy jsem nesměla opustit dům. A pak mě předal jemu. Krutému muži, který mě zničil.

Bil mě. Připoutával mě k naší posteli a pak mě bičoval, když jsem udělala něco špatného nebo to, co on považoval za špatné.

Každé slovo, každý okamžik se mi vracel, až jsem oslepl žalem. Plíce se mi stahovaly, jak jsem bojoval o dech, a srdce mě bolelo tím nejbolestivějším způsobem.

Když Maya vyprávěla svou minulost, slyšel jsem v jejích slovech pravdu. Její oči plné bolesti, její noční můry, to nebyly lži. Byly skutečné. Její utrpení bylo skutečné.

Ale proč tedy odešla? S ním... se stejnou zrůdou, která ji zničila?

Nedávalo to smysl. Nic z toho nedávalo smysl.

Odmítal jsem tomu věřit.

Protože jsem jí věřil. Věřil jsem v nás.

"Neodešla," řekl jsem a zíral na bránu. "Nechtěla se vrátit k Dmitrimu."

"Souhlasím," řekl Alex vedle mě. "V žádném případě by neodešla z vlastní vůle. Viděl jsem, jak se ho Maya bála."

Z toho se dalo vyvodit jediné.

Dmitri si ji vzal. Odvedl mi ji přímo před nosem.

Oči se mi rozšířily, hrudí mi projela náhlá bolest a já se málem zapotácel.

Žaludek se mi zvedl a ruce se mi třásly vedle těla. Zachvěl jsem se, když jsem si vzpomněl, co všechno jí Dmitri dělal. A teď byla zase s ním. Vydaná mu na pospas. Byla vržena zpět do temnoty, před kterou utíkala.

A všechno to byla moje vina.

Měl jsem na starost jeden jednoduchý úkol. Ochránit ji. Ale selhal jsem. Zklamal jsem svou dívku

"Jsi si jistý, že jsi ji viděl odcházet s Dmitrim?" Slyšel jsem, jak se Roman za mnou ptá.

"Viděl jsem ji nastupovat do jeho auta," odpověděl Cessar.

"Takže je možné, že jí Dmitri vyhrožoval," dodal Alex.

Na tom nezáleželo.

Na ničem z toho nezáleželo. Jak nebo proč se to stalo.

Jediné, na čem záleželo, bylo dostat Mayu bezpečně zpátky. A ujistit se, že Dmitri už nepředstavuje hrozbu.

V tu chvíli byla moje pomsta zapomenuta. Důvod, proč jsem potřeboval skoncovat se Sopravvissuto, byl zapomenut.

Nahradil ho jiný důvod.

Zbavit se všech lidí, kteří ublížili mé lásce. Pomalu a bolestivě. Dokud si nebudou přát, aby ji nikdy nezahlédli.

Otočil jsem se a vrátil se zpět do domu. Moji muži mě následovali těsně za mnou.

"Šéfe, moc se omlouvám. Nevěděl jsem to. Myslel jsem, že..." začal Cessar, ale pak se rychle odmlčel.

Postavil jsem se k němu čelem a on padl na kolena, sklonil hlavu, zbraň položenou před sebou. Postoj podřízenosti.

"Zklamal jsem tebe i Mayu. Máš plné právo vzít mi život."

Sehnul jsem se a vzal jeho zbraň do ruky. "Máš pravdu. Můžu tě připravit o život hned teď. Jen proto, že jsi mou ženu nazval mrchou. Udělal jsi chybu, ale to bude tvoje poslední chyba."

Postavil jsem se do své plné výšky, ale místo abych mu namířil pistoli na hlavu, dal jsem mu rozkaz. "Vstaň."

Postavil se čelem ke mně s hlavou stále skloněnou. "Máš ještě jednu šanci. Ochraňuj Mayu svým životem a bude ti odpuštěno."

Nemohl jsem ho odsoudit za to, že si myslel to, co by si myslel každý z nás. Bylo jednodušší myslet si, že nás Maya zradila.

Ale věděl jsem... můj Anděl by nikdy nic takového neudělal.

"Alexi, vystopuj její telefon," nařídil jsem. Přikývl a vytáhl telefon.

Unaveně jsem si přetřel rukou obličej a rozhlédl se po místnosti. "Romane, zavolej ostatní muže. Odjíždíme, jakmile zjistíme Mayinu polohu."

Ještě jsem mluvil, když jsem zahlédl dort, který pro mě Maya včera večer upekla. Přešel jsem k jídelnímu stolu a hruď se mi sevřela nepoddajným tlakem. Viděl jsem jen její sladký úsměv. Slyšel jsem její smích, její melodický hlas. A cítil jsem její něžné polibky.

Když jsem došel ke stolu, ztuhl jsem, oči mi sjely na předmět vedle dortu.

Než Alex promluvil, slyšel jsem za sebou nadávky. "Christiane, její telefon..."

Pokusil jsem se nadechnout, ale nemohl jsem dýchat. Zatnul jsem pěsti a srdce mi pokleslo. Vykřikl jsem vzteky, vzal Mayin telefon a hodil ho o zeď.

Bez přemýšlení jsem hodil i dort. Rozprskl se o zeď. Nemohl jsem přestat. Můj vztek ještě víc přiživilo pomyšlení, že moje láska je s Dmitrim a já ji nemám jak najít.

Pomyšlení na to, že Maye ublíží, mě přivádělo k šílenství.

Dangerous love (Icy Love 2)Kde žijí příběhy. Začni objevovat