Dangerous love (Icy Love 2)

48

Maya

Nebyla jsem v zajetí.

Ne, byla jsem v krásném pokoji. Posadila jsem se a oči se mi rozšířily, když jsem uviděla, že vedle mě sedí Christian.

Christian!

Byl přímo tady. Vedle mě. Našel mě! Přišel... opravdu si pro mě přišel. Přesně jak jsem tušila, že přijde.

Srdce se mi rozbušilo a s pláčem jsem mu skočila do náruče. "Christiane . Miluji tě. Miluji tě. Tak moc tě miluju. Prosím, neopouštěj mě. Prosím," vzlykala jsem mu na hrudi.

"Ššš... mám tě, lásko."

Ach, ten jeho hlas. Ta slova. Byla přesně to, co jsem chtěla slyšet. To, co jsem tak zoufale potřebovala slyšet.

Jeho paže mě objaly a přitiskly k jeho tělu. Hladil mě po vlasech a jemně mě líbal na tvář, čímž uklidňoval všechnu bolest.

"Christiane, ty... jsi mě našel." Škytla jsem vzlykem, když se na mě podíval svýma podmanivýma modrýma očima, které jsem tolik milovala.

"Vždycky tě najdu." Políbil mě na čelo a chvíli tam nechal své rty. "Omlouvám se, že jsem tě nechal tak dlouho čekat."

Prsty se mi sevřely kolem jeho bundy a já zavrtěla hlavou. "Přišel sis pro mě. Na tom jediném záleží."

Christian mě pevněji objal. "Odstraním všechno, co ti Dmitri udělal."

Při vyslovení jména toho ďábla jsem se v jeho náručí zachvěla. "Ublížil mi, Christiane ," přiznala jsem a po tvářích mi nekonečným proudem stékaly slzy.

"Já vím. Ale už ti nikdy neublíží," řekl Christian a odtáhl se ode mě. Tlačil mě na ramena a tyčil se nade mnou.

"Kde se tě dotkl, lásko?" zamumlal a jemně a tak něžně mě políbil na rty.

"Všude," zakňourala jsem při pomyšlení, že se mě Dmitri dotýkal, špinil mě a ponižoval tím nejhorším možným způsobem.

"Všechno to napravím," přislíbil Christian, než se zmocnil mých rtů. Polibek byl pomalý a něžný. Líbal mě starostlivě, jako bych byla poklad, drahocenný klenot, někdo, kdo si zaslouží být milován.

A Christiana pomalu nahradil Dmitriho dotek. Svými prsty a rty sledoval mé tělo. Pomalu, jemně a něžně. Prozkoumával mé tělo s péčí a láskou. Tolik lásky.

Ale mé bezpečí v nebi netrvalo dlouho.

Protože jsem byla náhle vržena zpět do pekla.

Oči se mi otevřely, když jsem ucítila, jak mi prstem zkoumá vchod.

"Ne!" Vykřikla jsem a můj hlas byl plný hrůzy.

"Hmmm... to je pro mě, lásko? Jsi pro mě vlhká?"

Vyděšeně jsem ztuhla a zaplavila mě bezmoc. Dmitri mě drsně přitiskl svou dlaní a roztahovat mi nohy od sebe. Ucukla jsem a zachvěla se strachem a odporem.

Sál mi bradavku, kousal a mučil kůži. Dmitri se mírně odtáhl, až se na mě díval shora.

Z úsměvu na jeho tváři se mi zvedl žaludek, až jsem myslela, že se mi udělá špatně. Skrýval v sobě tolik příslibů. Temných příslibů. Každý den byl bolestný. Každý den bylo mé tělo zneužíváno. Každý den mi srdce praskalo o něco víc. Každý den jsem si přála být zpátky v Christianově náruči.

A každý den jsem doufala, že mě Christian najde.

Ale on si pro mě nepřicházel. Zatím. Pořád jsem doufala. Pořád jsem věřila. V něj.

Dmitri se odtáhl a zatlačil mi na kolena, až jsem se mu úplně otevřela. Kousla jsem se do rtů, abych nezačala plakat nebo křičet. Rychle jsem se naučila, že boj to jen zhoršuje.

Slzy mi stékaly po tvářích a já se neobtěžovala je setřít. Dmitri se při pohledu na ně usmál a mě zabolelo u srdce.

Slabá. Byla jsem tak slabá. Christian by se za mě styděl. Styděla jsem se sama za sebe.

Byla jsem špinavá. Zneužitá. Děvka.

Nebyla jsem anděl. Už ne.

Místo aby se přesunul na mé tělo a vzal si mě jako vždycky, vytáhl Dmitri telefon. Jeho kolena mi držela stehna od sebe a na místě. Jeho trup držel mé boky u postele. Nemohla jsem se pohnout. Ne, byla jsem pod ním úplně bezmocná.

Držel telefon nade mnou, přímo mezi mýma nohama.

Jeho další slova mě přivedla na dno a já se tomu propadla. Padala jsem hluboko do temné propasti.

"Proč Christianovi neposlat fotku, že? Ať ví, že jeho žena je vlhká a připravená pro jiného muže."

Dech mi hlasitě vyrazil z těla a já se snažila dýchat. Ne. Ne. Ne. Prosím, ne. Cokoliv, jen ne tohle.

Zavrtěla jsem hlavou, nebo jsem si to alespoň myslela. Cítila jsem se příliš odtržená. Ochromená strachem a ponížením. Dech se mi zrychloval a krev mi tuhla v žilách.

"Ne," protestovala jsem slabě a můj hlas vycházel sotva šeptem.

Srdce mi téměř bolestivě bušilo do hrudi a v ústech mi zůstávala pachuť hořké žluči. Chystala jsem se zvracet. Žaludek se mi převaloval a svíral.

Slzy mi rozmazaly zrak a rty se mi třásly námahou, abych v sobě zadržela pláč.