Dangerous love (Icy Love 2)

66

Tak tohle je poslední kapitolka, zlatíčka. Už jenom epilog.

Christian

Maksim rozrazil dveře a během několika vteřin jsme byli uvnitř.

Jakmile jsme vstoupili dovnitř, ozvaly se výstřely a náboje.

Ten hajzl! Byl připravený a nebyl sám.

Jeho muži obklíčili dům a já se rychle přikrčil, abych se vyhnul střele, která mi mohla prorazit hlavu. Frustrovaně jsem zavrčel a vystřelil na muže přede mnou, přičemž moje kulka prošla přímo jeho srdcem.

Neměl jsem čas na zasrané dětské hry.

Otočil jsem se a střílel po všech mužích, kteří mi přišli do cesty. Kulky do nohou, některé do krku a pár do hlavy.

Přes to všechno nebyl Dmitri nikde k nalezení. Zbabělec. Samozřejmě, že tu nikde nebyl ke spatření.

Když většina jeho mužů padla, kývl jsem na Alexe a Maxima. Prohledávali dům, zatímco já jsem pokračoval v postřelování zbytku mužů a Maddie vedle mě dělala totéž. Ve svých útocích byla nemilosrdná. Její kulky pronikaly jejich těly s ohromující krutostí.

Uviděl jsem muže, který stál přede mnou a mířil mi na hruď. Stiskl jsem spoušť, ale nic se nestalo.

Přes zeď se ozval výstřel. Očekával jsem ohnivou bolest na hrudi, ale když jsem viděl, že muž padl mrtvý, podíval jsem se na Maddie vedle sebe.

Otřela si zbraň o kožené kalhoty a poslala mi mrknutí. "Není zač."

Alex seběhl ze schodů a tvářil se šíleně. "Maya tady není."

Maksim se postavil vedle mě. "Prohledal jsem první patro. Ani tam není."

"Cože?" Vyhrkl jsem a tělo se mi třáslo panikou, strachem a nakonec i vztekem.

" Podívejte se všude! Musí tu být!"

Divoce jsem se rozhlédl po obývacím pokoji a přešel z kuchyně do jídelny. Pak ložnice v patře. Prohledal jsem každý kout domu.

Když jsem ji nenašel, hledal jsem znovu. Zběsile. Zoufale. Hledal jsem znovu a znovu. Musela tu být.

Moje láska nebyla nikde k nalezení. Opět.

Stál jsem uprostřed obývacího pokoje, hlava mi třeštila a hrudník bolel. Nebyla tu, ale já ji cítil. Byl to nevysvětlitelný pocit, ale jakmile jsem vstoupila do domu, srdce se mi zrychlilo. Skoro jako by vědělo, že Maya je tady.

Cítil jsem ji. Kůže mě píchala zvláštním pocitem a já zavřel oči. Ne, nebyla tady. Hledali jsme ji všude, ale nebyla tu.

Srdce mi ztěžklo v sevřené hrudi a plíce mě bolely, jak jsem se prodýchával bolestí z dalšího selhání.

Mayo. Mayo. Kde jsi?

Slyšel jsem výkřik.

"Šéfe!"

"Christiane!"

Otevřel jsem oči a zíral na muže, který na mě mířil zbraní. Neměl jsem šanci zbraň zvednout, ani uhnout z cesty. Pokusil jsem se přikrčit, spadl jsem na zem a pak mi v uších zazněl výstřel.

O několik vteřin později jsem ucítil, jak mi pravou nohou projela palčivá bolest. "Kurva!" Zařval jsem.

Za sebou jsem uslyšel řev a pak výkřik bolesti. Podíval jsem se na nohu a viděl, že mi v místě, kudy prošla kulka, teče krev.

Stále na podlaze jsem se otočil a uviděl, jak Maddie vytahuje podpatek z mužovy hrudi. "Jdi do prdele! To byly podpatky Louis Vuitton. Teď je mám od tvé špinavé krve."

Ohlédla se na mě. "Jsi v pořádku, Christiane?"

"Jen škrábnutí," zamumlal jsem zpátky. Byla to lež. Kulka mi prošla nohou a teď byla zaseknutá uvnitř.

Maddie si všimla, že na ni zíráme, a ohlédla se na svůj zakrvácený podpatek. "Co? Říkala jsem ti, že se hodí. Došly mi náboje."

"Takže ty prostě po někom hodíš podpatkem a doufáš, že ho zabiješ?" Maksim se zeptal, když jsem se postavil a ignoroval pálení v noze.

"Tak nějak," odpověděla, sundala si druhý podpatek a postavila se bosá.

"Co budeme dělat?" Alex se mě zeptal s bezútěšným výrazem.

Ignoroval jsem jeho otázku a naposledy jsem očima bloudil po domě. Rozhlíželi jsme se všude. Lhal snad Cessar?

Nebo snad Dmitri už Mayu odvezl? Nikdy v životě jsem nechtěl někomu tak moc ublížit jako právě jemu.

Vydal jsem ze sebe drsný, jízlivý smích. Byl prázdný, bez jakýchkoli emocí. Jestli Mayu brzy nenajdu, tak se zblázním.

Kulhal jsem pryč, ale nohy se mi zamotaly do koberce a málem jsem upadl. Rychle jsem se narovnal a podíval se na ten zasraný koberec, nejradši bych ho roztrhal holýma rukama.

Ale do oka mi padlo něco jiného a všechny myšlenky na roztrhání koberce byly pryč.

Koberec se mi choulil kolem nohou a pod ním byly dřevěné dveře. Obočí se mi zmateně svraštilo a já koberec úplně odstrčil.

Slyšel jsem, jak Maddie zalapala po dechu.

Koberec tam nebyl na ozdobu. Byl tam proto, aby něco zakryl - aby schoval podělaný vchod v podlaze.

Alex si pod nosem zaklel a podíval se na zavřené dveře.

"Žádný podzemní sklep tu není. Zkontrolovali jsme to," dodal Maksim s vytřeštěnýma očima.

"Tak co jsou kurva tyhle dveře?" Zavrčel jsem. Aniž bych čekal na odpověď, sehnul jsem se a otevřel těžký zámek. Když se uvolnil, vytáhl jsem dveře a ty s hlasitým bouchnutím dopadly na podlahu.

"Schody," zamumlala Maddie. "Co to sakra je? Vedou do podzemí."

Nic jsem neřekl. Nemohl bych, ani kdybych se snažil. Jazyk jsem měl těžký, tělo otupělé. Byla tam. Věděl jsem to. Cítil jsem ji.

Maksim si stoupl přede mě, zapnul telefon a rozsvítil baterku. Udělal jsem první krok, srdce se mi rozbušilo, divoce tlouklo.

Sestupovali jsme po schodech potmě, jen Maksimův a Alexův telefon sloužil jako svítilna. Jakmile jsme došli na patro, Maddie přitiskla ruku na zeď a hledala vypínač.

O několik vteřin později se ve sklepě rozsvítilo.

Sklep byl nedokončený. Žádné stěny ani obklady. Vypadalo to spíš jako zasraná kobka.

Nohy se mi třásly, když jsem udělal krok dál dovnitř. Další krok. Ještě pár a zastavil jsem se.

Do nosu se mi dostal odporný zápach a já se zachvěl. Ten zápach byl příšerný. Skoro se nedalo dýchat. Páchlo to jako několik dní trvající moč a zvratky. Maya. Byl tu můj anděl? Na tomto místě?

Srdce se mi bolestivě sevřelo a já na roztřesených nohou vykročil vpřed. Čím dál jsme se odvažovali, tím byl zápach horší.

Slyšel jsem, jak se za mnou Maddie dáví. "Myslím, že se mi udělá špatně," zalapala po dechu.

"Kurva, co to je?" Alex se zamračil.

Neumíral jsem. Byl jsem naživu, ale v tu chvíli jsem měl opravdu pocit, že umírám. Představa, že Maya je na takovém místě, byla téměř nesnesitelná.

Když jsem konečně došel na druhou stranu sklepa, zastavil jsem se na místě a žaludek se mi bolestivě zkroutil.

"Ne," zakňoural jsem a oči se mi rozšířily při pohledu před sebe.

Když jsem za sebou uslyšel nadávky, věděl jsem, že vidí to, co já.