Dangerous love (Icy Love 2)

60

Mia

Vykřikla jsem, jak se mé tělo zmítalo v bolestech. Cítila jsem teplo. Příliš tepla. Pálilo mě všechno. Zrak se mi před očima rozmazal a já vykřikla.

"Christiane!"

Viděla jsem, jak se Cessar rychle blíží k oknu. Jednala jsem reflexivně, namířila jsem zbraň a stiskla spoušť.

Minula jsem.

Kulka zasáhla okno, sklo se roztříštilo a rozmetalo střepy všude po místnosti.

Cessar vylezl z okna, a když jsem padla na zem a schoulila se do ztuhlé polohy, znovu jsem vykřikla.

"Christiane!"

Srdce se mi několikrát zadrhlo. Když jsem viděla, jak Christian vběhl dovnitř místnosti a za ním ostatní, nevěděla jsem, jestli mám brečet, nebo si oddechnout.

Ozývalo se překvapené lapání po dechu a šokované pohledy. Christian si klekl vedle mě a přitáhl si mě do náruče. "Mio?" zaúpěl.

"Cessar..." Přes bolest jsem zalapala po dechu. "On... je... ten... zrádce... špión..."

Christianův výraz hřměl vztekem. Mluvila jsem dál, protože jsem věděla, že mi zbývá jen málo času.

"On... ví," přerušila jsem se, když mi tělem projela palčivá bolest. Cítila jsem, jak mi v koutku rtů kape krev.

Chystala jsem se zemřít. Slzy mi sklouzly po tvářích, když jsem se snažila promluvit. "On...ví...kde... je... Maya..."

Christian něco vyhrkl. Viděla jsem, jak Alex vyběhl z místnosti. Maksim vyskočil z okna.

Zírala jsem zpátky na Christiana , tentokrát se mé tělo třáslo tím, jak těžce jsem vzlykala. Položila jsem si ruku na břicho, přesně nad místo, kudy prošla kulka, a zavřela jsem oči.

"Moje... dítě..."

Srdce se mi rozbušilo ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že své dítě nikdy neuvidím. Dozvěděla jsem se to teprve den předtím. Ale teď jsem o něj přišla ještě dřív, než jsem měla šanci ho vidět.

Ani jsem nevěděla, jestli čekám holčičku, nebo chlapečka. Bylo příliš brzy.

Když jsem znovu otevřela oči, uviděla jsem Christiana, jak na mě vyděšeně zírá. "Dítě... moje... dítě..." Plakala jsem mu v náručí.

Za jeho zády jsem viděla, jak do pokoje vběhl Roman a za ním moje matka. Jeho tvář byla maskou hrůzy, když ke mně přiběhl a padl na kolena vedle Christiana.

Vytrhl mě z Christianovy náruče, který zůstal stát jako přimražený, oči prázdné a bez duše. Byl v šoku.

Odvrátila jsem pohled od Christiana a podívala se na Romana. Když jsem v jeho očích uviděla slzy, mé už tak zničené srdce puklo ještě o něco víc.

Nikdy jsem Romana neviděla plakat. Nikdy. Ale přímo tady před mýma očima jsem viděla, jak se zlomil.

"Mio," dusil se a přitáhl si mě k hrudi. "Kde je Sam?" vyhrkl.

"Mio, vydrž. Dobře? Jsem tady," řekl mi proti tváři.

Prsty se mi sevřely kolem břicha, jak bolest sílila, až jsem zjišťovala, že je čím dál těžší dýchat.

Roman mi dával polibky na tvář a já tiše plakala.

Byla jsem hloupá... tak moc hloupá.

"Neopouštěj mě, Mio," zašeptal Roman a něžně mě políbil na rty.

Proč jsem se od něj tak dlouho držela dál? Proč jsme se navzájem zlomili?

Srdce mě stále bolelo, jak mě pomalu obklopovala černá tma a stahovala mě pod hladinu.

Zvedla jsem ruku a pohladila ho po tváři. Pokusila jsem se usmát.

Chtěla jsem mu věnovat svůj úsměv. Můj úsměv se mu vždy líbil.

Ale rty mi ztuhly. Pokusila jsem se promluvit, říct mu pravdu.

Hleděla jsem mu do očí, tiskla jsem mu dlaň na tvář a chtěla, aby pochopil, co jsem mu nedokázala říct.

Miluji...

Ruka mi spadla, už jsem byla příliš slabá na to, abych ji udržela. Ztratila jsem Romana i všechno ostatní z dohledu, když jsem se ocitla v černočerné tmě.

Otupěla jsem. Všechny pocity byly pryč. Nic mě nebolelo... nic jsem necítila.

Jak jsem se poddávala zapomnění, přála jsem si, abych měla možnost říct ta slova muži, kterého jsem opravdu milovala.

Miluji tě.

Christian

Zvuk výstřelu mi otřásl celým tělem. Všechno bylo tiché, chladné, zíral jsem na klavír a přemýšlel o Maye.

A pak ticho zmizelo. Nahradil ho zvuk výstřelu. Slyšel jsem výkřik. Pak další výstřel.

Všechno ostatní se odehrálo v mlze. Moje nohy jednaly samy od sebe a já bez rozmýšlení vyběhl z místnosti s klavírem.

Další bolestný výkřik. Miin hlas. Byl to Miin hlas.

Šel jsem za tím křikem na konec chodby a srdce mi divoce bušilo v hrudi. Slyšel jsem za sebou kroky, a aniž bych se podíval, věděl jsem, že to jsou Alex a Maksim. Byli několik pokojů od toho mého. Bezpochyby museli ten výstřel slyšet také.

Mé nohy se lehce zastavily, když jsem si uvědomil, že křik vychází z Cessarova pokoje. Cítil jsem, jak se mi v panice rozšiřují oči, a přidal jsem do kroku. Bylo snad panství napadeno?

Kurva ne! Už ne!

Ruce se mi sevřely v pěsti a tělo se mi sevřelo strachem. Spěchal jsem otevřít dveře a očima jsem divoce pátral po místnosti, hledal jsem hrozbu.

První, co jsem uviděl, bylo rozbité okno a jen na krátký okamžik se mi před očima mihla matčina tvář.