Silnější než magie ( SNARRY)

9.

„Kdo si ksakru myslíte, že jste? Jak daleko musím utéct, aby mi konečně dali všichni pokoj? Vypadněte!“

Starší žena se spoustou vrásek se chystala Hermioně zabouchnout dveře před nosem, ale mladší žena pohotově do dveří strčila nohu a zoufale na starou paní pohlédla: „Madam Softé, prosím, jen mě vyslechněte. Pak klidně odejdu, jen mi dejte možnost chvíli mluvit. Nechci nic jiného, než zachránit svého muže a věřím, že byste mi mohla dát nějakou radu, protože jste sama trpěla stejnými příznaky jaké má nyní i on.“

Madam Softé přestala tlačit do dveří a překvapeně si Hermionu prohlížela. „Stejné příznaky? Copak jste se nevzali z lásky?“

Hermiona dala nohu zpět a se smutným úsměvem přitakala: „Ne, náš sňatek neměl s láskou nic společného. Rozhodně ne v takovém smyslu, jaký máte na mysli.“

„Pojďte dovnitř, paní-,“ madam Softé se zarazila, protože vlastně neznala jméno své návštěvnice.

„Potterová,“ podala ji Hermiona ruku a sledovala, jak žena bledne.

„Potterová? Jste snad žena Harryho Pottera?“

„Ano, madam. Harry je můj manžel,“ odvětila a následovala ženu do domu. Když se posadily ke starému kuchyňskému stolu, madam Softé znovu promluvila: „Říkala jste, že váš manžel má stejné příznaky jako já. Můžete mi to blíže vysvětlit? Je možné, že se jedná o něco zcela odlišného než čím trpím já.“

Hermiona se nadechla a začala vysvětlovat vše, co věděla.

„Nedlouho po válce Harry zesílil. Jako kdyby se jeho magie znásobila neuvěřitelným způsobem. S tím však přišly bolesti. Dokud magii nepoužíval, byly snesitelné, ale jakmile začal kouzlit, bolesti se zhoršovaly a často končil v bezvědomí. To je také důvodem, proč se nemůže nijak zapojit do boje se Sergejem, který v současné době ohrožuje Británii. Není to jen fyzická bolest, podle toho, co mi řekl, je mnohem horší ta psychická. Občas říká, že ho to bolí tak, že by si nejradši vyrval srdce. Taky mám dojem, že stárne rychleji než by měl. Jsme stejně staří, přesto má již spoustu šedin a vrásek,“ pronesla sklesle Hermiona.

„Paní Potterová, ztratil váš manžel ve válce někoho koho velice miloval?“ zeptala se nečekaně madam Softé a Hermiona se zarazila. Miloval? Možná…

„Nevím to jistě, ale po válce se Harry domníval, že byl nejspíše zamilovaný do našeho profesora. Prý si to uvědomil ve chvíli, kdy ho viděl umírat, ovšem jestli ho velice miloval nemohu posoudit a myslím, že ani Harry to nedokáže s jistotou říct. Krom profesora zemřela ve válce velká spousta lidí na kterých mu velmi záleželo,“ odpověděla Hermiona.

„Ale zamilovaný byl do profesora, který zemřel,“ konstatovala madam Softé a Harryho žena přikývla. „Řekněte mi, jaký měl pan Potter s profesorem vztah?“

„Vztah? Madam Softé, to se nedalo nazývat vztahem v žádné podobě. Profesor Harryho nenáviděl od první chvíle, kdy se setkali a nikdy, opravdu nikdy s ním nemluvil ani trochu přívětivě. Totéž platilo o Harrym, proto jsem si nebyla jistá, jestli jeho domněnky nejsou jen výplodem nějaké zvrácené fantazie,“ pousmála se na madam a tiše se modlila, aby jim žena pomohla. Nedokázala se na Harryho utrpení dívat a nemít nic, čím by mu pomohla. Madam Softé objevila při svém zkoumání starých lékařských článků a podobnost jejích problémů s těmi Harryho byla do očí bijící.

„Není to žádný výplod fantazie, paní Potterová. Podle všeho opravdu trpí stejným problémem jako já. Říká se tomu absolutní spřízněnost. To, co zažívá váš manžel i já, je ta nejhorší verze spřízněnosti,“ promluvila po chvíli madam Softé.

„A-ale,“ zakoktala Hermiona, „jste si jistá?“

„Ano, jsem. Říká se, že v každém století narodí jedna taková dvojice, jenomže tak to být nemusí. Právě teď můžete vy sama mít někoho s kým vás pojí absolutní spřízněnost, jen o tom nevíte. Dokud toho člověka nepotkáte, tak něco takového nepoznáte a ani pak na to nemusíte přijít, protože toho člověka prostě milujete a nevšímáte si drobných změn, které vás spojují více než je v běžném vztahu obvyklé,“ vysvětlila klidně starší žena.

„Proč ale Harry a vy také, proč tak trpíte?“

„Absolutní spřízněnost spočívá v propojení duší i magie. Já svou druhou polovinu potkala v kavárně a okamžitě, aniž bych znala důvod, jsem ji začala milovat. Něco mě k ní táhlo jako železo k magnetu a nedokázala jsem to zastavit. Jenomže mezi námi bylo příliš mnoho překážek. Byla žena, moták a nenáviděla mě, kvůli mému čistokrevnému původu. Její chování mě nutilo ji taky nenávidět a úspěšně ignorovat jakékoliv jiné pocity. Ale s tím začaly také první příznaky. Špatně se mi spalo, ale sváděla jsem to na stres. Nedokázala jsem se doopravdy bavit nebo alespoň ne dlouho. Byla jsem náladová a všechno jsem si brala příliš osobně. Známí mi říkali, že jsem moc velká citlivka. Pak jsem se jednou v noci vzbudila s příšerným pocitem, že jsem něco nebo spíše někoho ztratila. Ta bolest byla nesnesitelná a já si přála zemřít. Po několika dnech, kdy jsem odpočívala a snažila se najít příčinu jsem zjistila, že zemřela Samantha. V tu chvíli se bolest objevila znovu a pak pokaždé, když jsem na ni pomyslela. Později jsem si uvědomila, že jsem Samanthu vlastně nikdy nepřestala milovat. To se už dostavily příznaky, které vy sama znáte u svého muže. Dlouho mě zkoumali nejlepší lékokouzelníci, ale na nic nepřišli. Moje magie se stala lehce nestabilní, ale jinak nebylo na mém zdraví nic, co by vysvětlovalo můj stav. Procestovala jsem svět, abych našla odpovědi, které mi stejně nepomohly. Paní Potterová, váš manžel umírá.“

„To není možné! Vždyť vy sama jste naživu! Musí být něco, co mohu udělat!“ Hermiona si odmítala připustit, že o Harryho přijde. To nemohla dopustit!

„Vraťte se v čase a donuťte svého muže a profesora, aby se dali dohromady. Dokážete to? Ne, protože nic takového udělat nelze. Já sama na sebe použila spoutání magie a to jen abych získala čas a mohla sehnat všechny informace týkající se absolutní spřízněnosti, ale i můj čas je u konce. Příští rok spoutání končí a já ho nebudu znovu obnovovat,“ pronesla madam Softé, zatímco se zvedla a přešla do vedlejšího pokoje. Po chvíli se vrátila s nějakými knihami a posadila se zpět naproti vyděšené Hermioně.

„Tady jsou všechny informace, které jsem za ty roky získala. A tady je kniha starodávných rituálů ze které jsem použila kouzlo na spoutání. Více vám bohužel nemohu pomoci.“

Hermionu probudilo vytrvalé ťukání do okna. Rozespale se zvedla z postele a pustila sovu do pokoje. Převzala od ní vzkaz a rovnou popadla pergamen, aby napsala odpověď. Teprve, když sova s odpovědí zmizela v dálce, uvědomila si, z jakého snu byla vytržena. Tehdy si opravdu myslela, že není žádná šance na Harryho záchranu. A právě v tu chvíli, kdy tohle zjistila, si uvědomila, že během let společného soužití se do svého muže vlastně zamilovala. Nebyl to vděk ani staré přátelství, co ji nutilo Harrymu pomoct ke štěstí, byla to obyčejná láska, která se objevila, aniž by byla čekaná nebo snad vhodná.

Pousmála se, když šla do kuchyně, aby si připravila kávu. Nikdy to Harrymu neřekla a nikdy svého rozhodnutí nelitovala. Věděla, že jeho srdce patřilo někomu jinému, přesto prožila šťastných dvacet let.