Silnější než magie ( SNARRY)

50.

Byl překvapen, když vešel do Velké síně a u profesorského stolu spatřil Brumbála a Loddovou. Celou noc nezamhouřil oka a předpokládal, že se na snídani dostaví z učitelů jako první. I přes spoustu probdělých hodin nepřišel na žádné řešení své situace, takže to k ránu vzdal, upevnil svou nitrobranu a vydal se na snídani. Již ho neudivovalo, že Loddová u sebe měla svého patrona, ale její vzhled byl přece jen překvapující. I ona totiž vypadala, že toho moc nenaspala.

„Dobré ráno,“ pronesl suše a posadil se na své místo vedle ní.

„Dobré ráno, pane Snape,“ odpověděla mdle a Severus si uvědomil, že zblízka vypadá naprosto vyčerpaně.

„Jste v pořádku, kolegyně?“ optal se ledabyle, ale odpověď ho opravdu zajímala. Ač nebyla tím, za koho se vydávala, stále se jednalo o nesmírně zkušenou a mocnou čarodějkou, tím si byl jist a rozhodně ho nepřestala zajímat. Už jen proto, že byla tím, kdo bezpodmínečně stál na Harryho straně.

„Ano, já ano,“ odvětila a nalila si z konvičky štědrou dávku kávy. „Pouze jsem byla nucena ponocovat, nic, co by nespravila koňská dávka kávy.“

„Měla jste dnes svou první hlídku?“

„Ne, hlídku mám až zítra a tento druh ponocování je pro mě běžný. Jsem zvyklá být celé noci vzhůru, pane Snape. To Harry, jeho noční můry a vířící emoce mi nedovolily spát. Bohužel jsem se ani nemohla soustředit na čtení, takže jsem jen bezcílně bloumala komnatami,“ vysvětlila unaveně a konečně na profesora pohlédla. „Vy taky nevypadáte zrovna svěže,“ dodala s úšklebkem.

„Neříkala jste, že nemůžete vidět o čem Harry sní?“ zeptal se, aniž by komentoval její poznámku.

„Pokud mu vstoupím do mysli ve chvíli, kdy spí, tak nemůžu vidět jeho aktuální sen. V případě, že sama spím, občas se stane, že se v některém z jeho snů ocitnu. Tím, že jsem mu blíže než předtím, tak je pravděpodobnost vyšší. S mou úrovní nitrobrany to není problém, dokáži se probudit, aniž by mě jeho sen nějak ovlivnil. Bohužel si nedokáži poradit s jeho emocemi. Abyste rozuměl, není to tak, že bych permanentně cítila jeho pocity, to naštěstí ne, ale když něco cítí natolik intenzivně, že si s tím sám neví rady, tak to cítím i já. Stejně jako včera. Šla jsem za ním, protože jsem cítila bolest, ne tu vnější, ale tu vnitřní,“ odpověděla pravdivě Herm. Jediný rozdíl byl v tom, že Loddová tyhle věci vnímala, kvůli vrozené vadě, zatímco ona proto, že s Harrym sdílela magii. Byl to jeden z účinků rituálu pro návrat v čase.

„Včerejší incident ho jistě zasáhl, není divu, že se jeho emoce bouřily,“ konstatoval Snape. Od prvního ročníku viděl, že jejich trojice byla nerozlučná. Už loni, na začátku turnaje bylo znát, že ho odloučení od Weasleyho trápilo, jak se teprve musel cítit, když ho Weasley napadl.

„Ne, tohle Harryho nezasáhlo. Pane Snape, ten kluk má mnohem více rozumu než se domníváte a ohromně vyvinutý smysl pro dobro a zlo. Už delší dobu si pohrával s myšlenkou, jestli je Weasley opravdu tak dobrý přítel za jakého se vydává. Očekával, že mezi nimi vznikne konflikt, ovšem nečekal, že do toho Weasley zatáhne slečnu Grangerovou a že se pan Malfoy postaví na jeho stranu. Tohle Harryho neovlivnilo tak, jak se domníváte,“ uchechtla se Loddová.

„Co tedy mělo na svědomí jeho noční můry?“

„Nečekala bych, že budete tak zvědavý, kolego,“ usmála se na něj, ale vzápětí zvážněla. „Noční můry Harryho provází celý život. Nevyrůstal v prostředí, které by mu dopřávalo klidný spánek. Od konce loňského školního roku se mu ve snech stále vrací noc na hřbitově, jen oběti se střídají. Ne vždy to je Diggory, kdo tam zemře před jeho očima. A po letošních prázdninách se přidali i mozkomorové. Opravdu nemá moc zážitků, které by mu pomáhaly vytvořit hezké sny. A protože je paličatý, nikoho nepožádá o Bezesný spánek,“ nespokojeně zamlaskala a upila kávy.

„Proč tu je Weasley?! A čí je to patron?!“
Hlasy studentů ozývající se Velkou síní upoutali jejich pozornost a oba se zamračili, jen každý z jiného důvodu. Severus měl vztek jen když toho Weasleyovic kluka viděl a Herm cítila Harryho strach.

„Harry, ty idiote,“ povzdechla si tiše, ale Snape ji slyšel. Než se stihl na cokoliv zeptat, Loddová promluvila ke svému patronovi: „Ještě počkáme. Nemůžeš ho doprovázet na každém kroku, už není děcko. Tuhle válku si vybral sám a pokud se s tím nedokáže poprat, tak jak chce porazit Voldemorta?“

Sotva to dořekla, celá síň utichla a všichni svou pozornost obrátili ke dveřím. Vešel Harry a Hermiona, ale nebyli sami. Krom několika nebelvírských studentů mezi nimiž byla i Weasleyova dvojčata, je doprovázeli i dva studenti zmijozelu. Blaise Zabini a Theodore Nott. Hermino obočí vystřelilo vzhůru, protože konečně pochopila pravý důvod Harryho obav.

„Jak se zdá, měla jste pravdu, Herm,“ ozval se vesele Brumbál a Minerva mu dala za pravdu. „Ano, jak se zdá, opravdu vidíte do nitra lidí, kolegyně.“

„Tohle ještě nemusí nic znamenat, Minervo, pane řediteli,“ pronesla klidně Herm. „Rozhodně to však je příjemný pohled, i když pana Notta jsem na Harryho straně neočekávala. Pan Zabini se projevil již včera, ale pan Nott je pro mě velkým překvapením.“

Pohlédla ke zmijozelskému stolu a široce se usmála. „Podívej,“ řekla fretce a šťastně se zasmála něčemu, co jí patron odpověděl. „Tvé sebevědomí opravdu nezná meze.“

„Nechtěla byste mi to vysvětlit, kolegyně?“ utrousil nepříjemně Snape.

„Víte, že nechtěla? Jen se dívejte, jak se to bude vyvíjet dál,“ usmála se a zakousla se s chutí do koláče. Po její pochmurné náladě, se kterou do síně přišla nebylo ani památky.

„Vážení studenti! Věnujte mi chvilku pozornosti! Všichni jste jistě slyšeli o včerejším incidentu a soudě dle vašich výrazů, ne všichni souhlasíte s tím, že pan Weasley nebyl vyloučen. Po dlouhém zvažování jsem se rozhodl pro udělení podmínečného vyloučení a přidělení panu Weasleymu patrona, který bude neustále dohlížet na jeho chování. V případě, že by se pan Weasley znovu pokusil jakkoliv porušit školní řád bude okamžitě vyloučen. Budu velmi rád, když budete toto mé rozhodnutí tolerovat a nebudete s panem Weasleym vyvolávat konflikty. Děkuji. Dobrou chuť!“

Po ředitelově prohlášení to mezi studenty začalo šumět, jak si všichni sdělovali své názory. Weasley seděl na konci nebelvírského stolu spolu s Ginny a ještě pár studenty. Zdálo se, že se ho ředitelova slova nijak nedotkla, ale Herm viděla, jak byl celý ztuhlý. Měl strach, že ne všichni studenti ředitele poslechnou. Bál se, že se mu budou chtít pomstít.

„Správně, jen se boj, blbče,“ zamumlala Loddová a klidně pokračovala v jídle.