Silnější než magie ( SNARRY)

72.

Profesor lektvarů těkal pohledem mezi ředitelem a Loddovou a nemohl se zbavit pocitu, že se mezi nimi odehrál nějaký konflikt. Byl si jistý, že to mělo spojitost s Potterem. Od jeho rozhovoru s Loddovou před pár dny se profesorka zdála ještě více vyčerpaná a naopak Potter vypadal mnohem lépe. Nejspíše Loddová neuspěla u ředitele a vymyslela nějaký jiný plán, který zase fungoval na úkor jejího odpočinku. Bude si s ní muset promluvit.

„Všichni víte, co máte dělat, takže bychom dnešní schůzi mohli ukončit. Děkuji za váš čas,“ pronesl unaveně Brumbál, ale Loddová ještě zvedla ruku.

„Obávám se, že je ještě jedna věc, kterou budete muset vyřešit, pane řediteli,“ promluvila tiše a získala tak pozornost všech přítomných.

„O co jde?“ zeptal se Moody, který se k ní choval zcela rozdílně než při jejich prvním setkání.

„O to, že hlídání na ministerstvu je zcela zbytečné, když máme v řádu člověka, který je pod vlivem imperia. A aby toho nebylo málo, tentýž člověk se už dříve dobrovolně přidal k Sergejovi, který měl na svědomí únos Dursleyových i prokletí mladého Weasleyho.“

„Mám tomu rozumět tak, že vaše pátrání bylo úspěšné a odhalila jste jeho identitu, Herm?“ ozval se ředitel a Loddová přikývla.

„Ano. Nějakou dobu jsem podezřívala Mundunguse, protože někdo musel Sergejovi říct, že nastupuju do Bradavic, ale znám Sergeje. Někoho takového by si nevybral. Pak jsem si uvědomila, že ten člověk musel se Sergejem začít spolupracovat dříve než jsem přicestovala, protože Sergej neměl důvod sám o sobě shánět špeha v řádu.“

„Kdo to je, Herm?“

Severus to už věděl a stále to nedokázal pochopit. Opravdu ho zajímalo, proč se k Sergejovi přidal.

„Sturgis Tobolka, Remusi. Ten milý a nenápadný chlápek je věrný Sergejovi a ovládaný Voldemortem. Ironií je, že tihle dva to o sobě navzájem neví. Voldemort nemá ani tušení, že Tobolka, který by měl být vstupenkou do síně věšteb je ve skutečnosti Sergejovým služebníkem,“ odpověděla profesorka a okamžitě byla zavalena otázkami. Nikdo nechtěl věřit, že by zrovna Tobolka byl zrádce. Postavila se, aby všechny utišila.

„Nemám z toho radost, velmi nerada jsem poslem zlých zpráv. Bohužel je to tak. Prozradil se sám, když se mnou mluvil. Kromě mě, profesora Snapea a ředitele nikdo nezná podrobnosti o kletbě, která byla na Weasleyho uvalena, přesto Tobolka tyhle podrobnosti znal. Při té příležitosti jsem odhalila, že je pod kletbou imperius. Od ředitele jsem měla povolení na podezřelého použít nitrozpyt a tak jsem zjistila informace, které jsem vám zde zkráceně sdělila. Jediné, co opravdu nevím, jsou důvody, které ho k tomuhle rozhodnutí vedly.“

„Proč nám nikdo neřekl, že hledáte zrádce?“

Herm se podívala na ředitele a pak teprve odpověděla Siriusovi, který jí otázku položil.

„To je jednoduché, Siriusi. V prvé řadě, nemohla jsem vědět o koho se jedná a zda tak činí ze své vůle, tudíž byli podezřelí všichni v řádu. A za druhé, pro mě vždy byly podstatné výsledky nikoliv plané řeči. Nyní,“ otočila se na Brumbála, „když jsem sdělila vše potřebné, ráda bych se vrátila do Bradavic. Mám ještě nějakou práci.“

Albus si Loddovou chvíli prohlížel a pak s povzdechem odpověděl:

„Samozřejmě. Severusi, ty už také můžeš jít. My budeme muset vyřešit, jak naložíme se Sturgisem.“

Severus měl pocit, že za Brumbálovými slovy se skrývalo něco více, ale neměl mnoho času na přemýšlení, protože Loddová už opustila kuchyň. Do obývacího pokoje vešel právě ve chvíli, kdy se profesorka svezla k zemi. V kuchyni si rány nikdo nevšiml, proto přešel k ženě a opatrně ji zvedl a podepřel.