Proč ho tolik děsila představa, že existuje někdo, koho má Harry rád? Proč pro něj tohle bylo horší než zjištění, že slavná Loddová je ve skutečnosti Grangerová z budoucnosti? A proč vůbec šel na ošetřovnu?
Když skončilo odpolední vyučování, vydal se na ošetřovnu, aniž by se nad svým konáním nějak zamyslel. Jako kdyby ho tam něco táhlo. Dveře byly otevřené, tak rovnou vešel, ale neudělal ani dva kroky, když překvapením ztuhnul.
„Kdo si tedy myslíte, že jsem?“
„Já. Vy jste já z budoucnosti. A tohle je patron Harryho, Rona a profesora Brumbála. Jen nevím, komu patří fretka.“
Opět si vyslechl rozhovor, bez kterého by se cítil lépe. Do sklepení došel jako v mrákotách. Měl se okamžitě otočit a ošetřovnu opustit, ale nedokázal to. Místo toho poslouchal až do chvíle, kdy zahučel krb. Teprve v ten okamžik se pohnul a odešel. A teď seděl u vyhaslého krbu a přál si všechna ta slova, která slyšel vymazat.
„Opravdu si vezmu Harryho?“
„Ne, nevezmeš. Nikdy jsem ani na minutu nelitovala, že jsem Harryho ženou, ale musela jsem sledovat jak v krutých bolestech umíral, protože osoba, se kterou měl být, zemřela. Pokud by sis ho měla vzít, znamenalo by to, že jsme nezměnili to, co je potřeba.“
„Harry…budoucí Harry, je po smrti?“
„Ano, zemřel krátce poté, co jsme se sem přenesli. Byl zázrak, že vůbec vydržel tak dlouho. Myslím, že svou tvrdohlavost dotáhl na nejvyšší možnou úroveň.“
„Zabil ho ten rituál?“ vyhrkla Grangerová stejnou myšlenku, která se honila hlavou Severusovi.
„Ne. Nejednalo se o obětní rituál a ten den by zemřel tak či tak. Jeho tělo už nemohlo nápor bolesti déle vydržet. Den, na který jsme naplánovali rituál nebyl náhodný, Hermiono. Oba jsme věděli, že ten den bude jeho poslední,“ odpověděla Loddová.
„Myslíte, že dokáže zastavit Vy-víte-koho? Že tak změní budoucnost?“
„Voldemort není hlavním důvodem, proč jsme se vrátili, Hermiono. Samozřejmě, že ho Harry porazí, už to jednou dokázal a tentokrát máme sílu i informace. Zabil ho v bitvě o Bradavice, ale pro něj to nebyl důvod k oslavám, protože v tu chvíli už měl sám podepsaný ortel smrti. Pamatuješ si, co jsem odpověděla na tvou otázku, kterou jsi mi v hodině položila?“
„Ano, pamatuji.“
„Voldemort je opravdu větším zlem než Grindelwald, protože nezná lítost. Nelituje nikdy a ničeho. Říkala jsem, že kdyby Grindelwald nebyl poražen, tak by Voldemort nemohl povstat. Je to logické, Grindelwald by nedovolil, aby se mu Voldemort pletl do cesty a snažil se ho překonat. Když Herm prozkoumávala Grindelwaldovu mysl, tak zjistila, že Voldemorta ze srdce nenávidí. Považuje ho za hlupáka bez cílů. Zlo vždy čeká na svou příležitost, Hermiono a už teď existuje zlo milionkrát horší než je Voldemort. Až Harry vyhraje a porazí Voldemorta, tohle zlo vyjde na světlo. Během prvních pěti let padne Británie a během dalších patnácti celá Evropa. A Harry…jeho tělo v té době už nebude schopno ustát používání magie. Nebude moct bojovat, přestože jeho moc předčí i Brumbála. Harryho úkol je mnohem těžší než jen porazit Voldemorta. Já, mí dva přátelé i Brumbál mu pomůžeme jak jen to bude možné, ale některé věci musí dokázat sám a pokud to nedokáže, znovu bude trpět a s ním i celý svět.“
„Takže bude někdo ještě horší než Vy-víte-kdo? Ale co Brumbál? A ostatní?“
„Brumbál padl ještě před porážkou Voldemorta, z Fénixova řádu nezůstal téměř nikdo a těch pár, kteří byli naživu, se podřídili novému režimu. Bradavice byly srovnány se zemí a těžko říct, kteří profesoři zůstali naživu. V tu dobu jsme už byli v Americe u Herm a připravovali se na náš návrat. Hermiono, všechno, co teď znáš se změnilo a změnili se i lidé. Ti, které jsme nepovažovali za přátele se jimi stali a naopak, naši nejbližší nás zradili.“
Pohled Loddové sklouzl na fretku, která seděla na posteli a Severus měl pocit, že to bude jeden z lidí o kterých mluvila.
„A Ron? Včera…“
„Slyšela jsi o čem jsem s Harrym mluvila, Hermiono. Potřebuješ to znovu slyšet? Nestačilo ti, jak se zachoval dnes?“
„Chci slyšet, co se stalo a proč to udělal. Chci to pochopit.“
„Pochopit?“ nevesele se uchechtla starší žena. „Nepochopila jsem to ani po dvaceti letech. Sergej proti sobě hned ze začátku nechtěl poštvat kouzelnickou společnost, protože se obával, že by se Harry mohl přece jen rozhodnout bojovat, proto nevyhlazoval mudlovské kouzelníky bezhlavě. Platil zákon, že mudlorození, kteří patřili do vážené rodiny, nebyli popraveni. Rodina sice klesla na úroveň obyčejných kouzelníků a musela platit měsíční poplatek za mudlorozeného v domácnosti, ale jinak byla v bezpečí. Po válce se nám říkalo Zlaté Trio a Weasleyovi se vyšvihli na úrovně srovnatelnou s dnešními Malfoyovými. Než se objevil Sergej, tak jsme se s Ronem nevzali, dodělávali jsme si školu, Ronald potom procházel bystrozorským kurzem a já se připravovala na zkoušky z kouzelnických práv. Krátce po svém nástupu na ministerstvo, vydal Sergej nový zákon a já se musela skrýt u Weasleyových. Pořád jsem naivně doufala, že se s Ronem vezmeme, ale místo toho jsem byla zavřená v jedné místnosti, kterou jsem nesměla opustit. Ronald nevěřil, že Harry nemůže kouzlit a pořád z něho dělal zbabělce, tak jsem ho požádala, aby Harryho přivedl. Chtěla jsem zjistit, co se s ním děje.“
Loddová se odmlčela a Severus na ní viděl, jak moc těmi vzpomínkami trpí. Trochu doufal, že ji Grangerová přeruší a nebude chtít znát i zbytek příběhu, ale nestalo se tak.
„Místo Harryho přivedl Sergejovy muže. Bičovali mě celou cestu k vězení, kam pak pozvali čistokrevné rodiny, aby se pobavili mučením mudlovské šmejdky. Z Weasleyových přišli všichni kromě Artura a George. Mohla jsem to zastavit. Stačilo veřejně prohlásit, že jsem míň než ostatní kouzelníci, že na výhře nad Voldemortem nemám žádný podíl a že Harry Potter není hrdina, který by měl moc Sergeje porazit. Vyvedli mě na pódium před ministerstvo. Řekla jsem, že nejsem na stejné úrovni jako čistokrevní a že nemám zásluhu na porážce Voldemorta. Pak jsem řekla, že Harry Potter je největší hrdina všech dob. Věděla jsem, že to povede k dalšímu mučení dokud nezemřu, ale nemohla jsem veřejně říct, že je Harry zbabělec. Ne já. Ve válce zemřelo tolik jeho blízkých a přesto šel stále dál dokud Voldemorta nezničil, nemohla jsem o něm říct, že není hrdina. Z dalšího období si toho moc nepamatuju, byla jsem téměř pořád v bezvědomí. Draco Malfoy patřil mezi ty, kteří dostali pozvánku k mému mučení, ale nepřišel. Místo toho šel za Harrym, který mě pak i přes bolest, kterou mu to způsobovalo, dostal pryč. Přestože se ho Sergej snažil zesměšňovat a provokovat, v té době stále Harry patřil mezi vážené kouzelníky, tak si mě vzal, aby mi poskytl ochranu. Pak jsme cestovali po světě a hledali příčinu Harryho stavu. Když jsme se po letech vrátili do Británie, všechny rodiny, které měly v rodině mudlorozeného, byly trestně stíhané a my se museli ukrývat.“
Grangerová mlčela. Severuse neviděl, jak se tvářila, ale mohl si domyslet, jak se asi cítila, protože i on se z toho vyprávění cítil zle. Zvedal se mu žaludek z Weasleyových i z toho Sergeje.
„Draco Malfoy vám pomohl?“ ozvala se po chvíli Hermiona nevěřícně.
„Ano, pomohl,“ promluvil patron s podobou fretky. „Harry mi dal možnost začít po válce znovu a já mu tu pomoc nikdy nezapomněl. Ve škole jsme nebyli kamarádi, ale po válce se z nás nakonec stali nejlepší přátelé. I s Hermionou. Cestoval jsem s nimi a bylo to nejlepší období mého života. Od tebe i od Harryho jsem se toho spoustu naučil a jediné čeho jsem litoval bylo, že jsme se spolu nebavili od začátku.“
„Vy-vy!“ koktala Grangerová a fénix, který do té doby seděl na polštáři vedle Harryho hlavy, přeletěl k fretce a posadil se vedle ní.
„Nebuďte tak překvapená, slečno Grangerová. Jsme patroni, kterým paní Potterová vdechla svou touhou život. Tři z nás jste poznala, Dracova přítomnost by vás neměla překvapovat. Všichni paní Potterovou doprovázíme a snažíme se jí pomoci.“
„P-pane řediteli! J-jak?“
„Na tohle ti nemůže odpovědět ani profesor Brumbál, Hermiono. I já sama znám teorii jejich vzniku jen okrajově a ani jsem je vytvořit neplánovala, ale jsem za to ráda,“ odvětila Loddová.
„Tohle všechno je nepodstatné, nemyslíš? Důležité je, abych dokázal udělat to, co musím,“ ozval se dvanácterák Harryho hlasem. „Harry zatím neví ani o Hermioně ani o nás a mělo by to tak zůstat. Jakmile by to věděl, jistě by naléhal, abychom mu řekli, co musí udělat, ale to nemůže nikdo z nás.“
„Co musí udělat?“
„Musí nalézt odpovědi uvnitř sebe a musí je najít včas. Já si všechno plně uvědomil až ve chvíli, kdy z milovaného člověka vyprchával život. K tomu tentokrát nesmí dojít.“
„Kdo je ten člověk? Jaké odpovědi musí Harry najít?“
„Za pár let se naučíš, že na všechny otázky nemůžeš získat odpověď, Hermiono. Je to někdo, kdo nemůže klidně žít bez Harryho a Harry nemůže žít bez něj. Je klíčem k lepším zítřkům. Je to jediný člověk, kterého kdy Harry bude milovat, kterého miluje už teď, jen si to se svou paličatostí neuvědomuje,“ pronesla Loddová klidně a Severus ucítil neznámý tlak na hrudi.
Unaveně si promnul obličej. Nikdy nechtěl znát budoucnost, nikdy nechtěl vědět, co přijde a teď měl informací tolik, že se mu z nich točila hlava. Jak moc musel Harry trpět? A Grangerová? Nedokázal si to představit, jenomže to bylo momentálně jeho nejmenším problémem.
Potřeboval především porozumět sám sobě. Domníval se, že když si přiznal, že mu na Potterovi záleží a nebude na něj útočit jako dříve, tak mu bude lépe. Myslel si, že něčeho takového se týká starodávná magie, která je spojuje, tak proč cítí tu bolest na hrudi? Měl pocit, že zešílí, když slyšel, že Harry někoho miluje a musí toho člověka najít. Připadal si jako blázen. A co bylo horší, netušil, jestli za to může magie nebo zda je to jeho vlastní nitro, které se tak bouří. Nevěděl, co má sám se sebou udělat. Nevěděl, jak se má chovat.
„Sakra, nevím vůbec nic!“ zavrčel nahlas do prázdné místnosti.
Nebyla to pravda. Jednu věc věděl, aniž by si ji uvědomoval. Věděl, že nechce o Harryho Pottera přijít.
ČTEŠ
Silnější než magie ( SNARRY)
Fanfiction„Láska je mocnější než magie," řekl jednou Albus Brumbál a znovu se o svých slovech přesvědčil, ovšem jinak než by si býval přál. Ve chvíli, kdy se v jeho kanceláři objevila nečekaná návštěva si přál, aby se v tomto svém názoru jedinkrát mýlil, prot...
