Silnější než magie ( SNARRY)

54.

Celé odpolední vyučování byl Severus myšlenkami někde jinde než u svých studentů. Stále se mu hlavou honilo jeho rozhodnutí následovat Loddovou. Něco uvnitř něj mu říkalo, že musí udělat vše pro to, aby Harry netrpěl a záchrana Dursleyových k tomu patřila. Uvědomoval si, že už jen myšlenka na to, že by nemohl mladíkovi nijak pomoci, v něm vyvolávala paniku. A pořád nedokázal zjistit, zda si za tyto pocity mohl sám nebo za to mohla magie. Nevěděl ani, která varianta se mu zamlouvala více.

Jak silný musel ten Sergej být, když ho Loddová přirovnávala k Brumbálovi? A jak silná je vlastně ona? To, že se jedná o Grangerovou z budoucnosti nijak nevysvětlovalo, jak se z ní stala mocná čarodějka. Natolik mocná, že mohla proti Sergejovi stanout a přežít, protože její selhání nepředpokládal ani Brumbál.

Proč mu tak strašně kladli na srdce, že se mu nic nesmí stát? Severus měl podezření, že jak Grangerová tak i ředitel věděli o magii, která ho s Potterem spojovala. A nejspíše věděli přesně o co se jednalo, bohužel nepochyboval o tom, že oba budou mlčet.

Povzdechl si. Měl tolik nezodpovězených otázek a žádné odpovědi. Možná bude muset poslechnout Mallediho a nechat věci pouze plynout, ale vůbec se mu takový průběh nezamlouval. Chtěl vše mít pod kontrolou. Včetně Pottera.

Blížil se čas večeře, proto odložil veškeré myšlenky stranou a opustil kabinet. Ušel sotva pár kroků, když spatřil zářící fretku, jak k němu uhání. Patron s vědomím Draca Malfoye. S tímto vědomím ho stálo nesmírné úsilí chovat se nevědomě.

„Přesnou lokaci Dursleyových stále neznám, ovšem předpokládám, že je to otázka už jen několika málo hodin. Momentálním problémem je idiot Potter, který se chystá zachránit Dursleyovy sám. Hodlám to s ním rázně vyřešit.“

Patron po předání vzkazu zmizel a Severus na malý okamžik zíral do prázdna. Pak si uvědomil, co vlastně slyšel.

„Pottere,“ zavrčel naštvaně a přidal do kroku. Ten kluk mu neustále přidělával starosti. Copak neměl mozek, který by používal? Musel pořád vymýšlet hlouposti?

Když viděl u Velké síně Loddovou, okamžitě poznal, kolik přemáhání ji stálo, usmívat se na procházející studenty. Trochu mu jí bylo líto. Jako Grangerová si s Potterem užila své a nyní musela nedostatek jeho mozkové kapacity řešit znovu.

Jejímu ujištění, že Potter neopustí Bradavice bezpodmínečně věřil. Možná právě vědomí toho, že to není Loddová, ale Grangerová, která chce Pottera za každou cenu ochránit způsobovalo, že o ní nepochyboval.

Přesto však s jistou dávkou netrpělivosti sledoval vchod do Velké síně a téměř nadskočil, když se Harry konečně objevil. Na tu dálku se mohl mýlit, ale zdálo se mu, že má mladík zarudlé oči. Rozhodně však nevypadal na to, že by chtěl utíkat ze školy.

Loddová však nepřicházela a Severuse napadlo, zda se ho náhodou nerozhodla vynechat a jít zachránit Dursleyovy sama. Vzápětí si však uvědomil, že by určitě neodešla, aniž by dala vědět Brumbálovi. Hned poté, co se uklidnil, profesorka vstoupila do síně. U ní si byl, na rozdíl od Harryho, zcela jist, že měla oči rudé od pláče. Přesto se tvářila stejně sebejistě jako vždy. Ať už se mezi ní a Potterem odehrálo cokoliv, nemělo to na její vystupování vliv. Posadila se na své místo a aniž by se na Severuse podívala, promluvila.

„Pokud stále trváte na tom, že půjdete se mnou, tak se za hodinu sejdeme v ředitelně.“

„Nemám ve zvyku měnit své rozhodnutí, Loddová. S Potterem jste to vyřešila? Nebo se nás bude potají snažit pronásledovat?“

Loddová zvedla hlavu a zadívala se k nebelvírskému stolu a Severuse v ten okamžik opravdu zajímalo, co Harrymu řekla. Její výraz změkl a na rtech se jí usadil jemný úsměv.

„Nebude. Harry není hlupák, jen mu to je občas potřeba připomenout. Bude s ním můj patron, vím, že Harry za námi nepůjde. On ví, co by tím způsobil, to stačí,“ odvětila a pokračovala v jídle.

„Doufám, že se nemýlíte. Je to Potter, magnet na problémy.“

„Nemýlím se. Magnet nebo ne, tentokrát žádnou hloupost neudělá.“

Severus nechápal, kde brala tu jistotu, ale věřil jí. Znala Pottera lépe než kdokoliv jiný, určitě věděla, co dělá. Chtěl se jí zeptat, co mu řekla, ale vedle něj se objevila záře, která se zvětšovala, až nabyla podoby patrona.

„Výborně,“ pronesla po chvíli Loddová a usmála se nehezkým způsobem. „Jdi domů a sděl informace i Caradocovi a Thomasovi. S profesorem Snapem přijdeme brzy.“

Patron zmizel pod stolem a Severus si stihl všimnout mizící záře za dveřmi síně.

„Lokaci Dursleyových už máme ověřenou, takže nám nic nebrání v odchodu. Doufám, že si pamatujete, co jste slíbil řediteli, pane Snape,“ pohlédla na něj profesorka obrany a zase z ní šel strach. „Na téhle akci se každá chyba platí životem a já bych ráda, aby nikdo nepřišel k úhoně.“

„Samozřejmě, že pamatuji, nicméně nejsem tak neschopný, jak se domníváte,“ hájil se nabručeně Snape. Nelíbilo se mu, když s ním mluvila jako s někým, kdo ani neudržel hůlku.

„Máte dojem, že kdybych si to myslela, tak chci, abyste se zúčastnil soubojů? Moc dobře vím, že jste mocný a zdatný kouzelník, ale jste zvyklý na praktiky a kouzla smrtijedů a Voldemorta, tohle je trochu jiná liga. Nevím, jak je to možné, ale Sergej je mnohem mocnější než Voldemort a jen vědomí, že Voldemorta nemůže zabít ho drží zpátky. Ten člověk byl příliš dlouho mezi Grindelwaldovými lidmi a pochytil jejich styl boje a v tom jsme my špičkoví, takže byste si měl přestat hrát na uražené dítě a poslouchat, co se vám řekne.“

„Pokud je takto silný, nechápu, proč by nemohl Pána zla zabít. Nebylo by to pro něj jednodušší? Tedy ne, že bych toužil po někom ještě horším než je Pán zla, ale dáváte si velice záležet na tom, abyste mě upozornila, o kolik silnější Sergej je,“ konstatoval Severus a Loddová se uchechtla.

„Jednoduše jste zvědavý, kolego. Jednou vám to vysvětlím, ale teď na to není vhodná doba. Uvidíme se za hodinu,“ vstala od stolu a opustila síň. Severus měl vztek, protože nejen, že nic nezjistil, ale ještě mu klidně vpálila, že je zvědavec. Kde přišla k takové drzosti? Grangerová, kterou znal, by se takto jistě nechovala.

Grangerová, kterou znal, se taky vrátila v čase, aby změnila budoucnost. Některé věci se nejspíše nemění. Její starší verze udělala totéž jen místo pár hodin cestovala dvě desítky let. Byla přibližně tak stará jako on, přesto její zkušenosti byly na úrovni samotného Brumbála. To byla budoucnost opravdu tak děsivá, že se naučila být natolik silnou, aby mohla stanout proti každému nepříteli?

Pohled mu sklouzl k Potterovi. Porazil Pána zla a stejně se nic nezměnilo. Podle toho, co vyslechl, peklo pokračovalo jen v jiné podobě. Co se stalo, že Harryho tělo neustálo používání magie? Neměl pocit, že by mladík trpěl nějakou vadou či nemocí. Muselo se jistě jednat o následek války. Samozřejmě, že ano. Jinak by přece nemělo smysl, aby se Grangerová vracela.

Ta ženská měla pravdu. Byl zvědavý. Zajímala ho ona a zajímal ho Harry. Chtěl vědět, co je přimělo k návratu, co se s Harrym stane a jestli by mu mohl nějak pomoci. Jenomže zatím nemohl Loddovou konfrontovat s informacemi, které měl. Obával se, že místo pravdy by s ním přestala komunikovat a on by přišel o cenné útržky informací o Harrym. A o to nestál