Silnější než magie ( SNARRY)

41.

„Nervózní?“ otázal se jí ředitel, když vcházeli do Velké síně.

„Ne, jsem spíše zvědavá. Už je to opravdu dlouhá doba, kdy jsem zde byla a viděla všechny ty lidi,“ odvětila tiše a lehce se pousmála. Nervozita nebyla na místě, musela jít vpřed za svým cílem.

Posadila se na místo, které před ní patřilo čtyřem různým profesorům. Po pravici měla madam Hoochovou a po levici profesora Snapea. Nebylo to pro ni nejlepší, ale postupem času se naučila nevnímat děsivé pocity, které jeho přítomnost přinášela. Harryho magie byla z velké části ve svém právoplatném majiteli a tu, která se ukrývala v ní, dokázala ovládat.

Fretka, která se schovávala pod Herminým habitem, vystrčila hlavu a pozorně si Velkou síň prohlédla. Herm se na patrona usmála: „Spokojen? Nečekala bych od tebe takovou dávku nostalgie.“

Profesor Snape, který ji slyšel se na patrona zvědavě podíval.

„Člověk, jehož vzpomínku jste použila chodil do Bradavic?“ zeptal se s nadzvednutým obočím.

„Ano, ale nemůžete ho znát. Chodil sem před vámi, pokud vás zajímá toho,“ odpověděla Herm s úsměvem a zadívala se na přicházející studenty. Její úsměv zmizel a nahradila jej vráska na čele.

„To je divné, co se sakra stalo?“ zamumlala tiše, přesto ji Snape slyšel.

„O čem to mluvíte? Něco s Potterem?“

„Podívejte se k nebelvírskému stolu,“ pronesla vážně a profesor ji poslechl. Viděl spoustu studentů, kteří se na Pottera dívali zle, někteří si sedali daleko od něj, ale plno jich sedělo na svých původních místech jako každý rok.

„Dalo se očekávat, že ti, kteří Potterovi nevěří se na něj budou dívat skrze prsty. Neshledávám na tom nic divného.“

Herm s povzdechem zavrtěla hlavou.

„Očekávala bych zrovna od vás ohromný smysl pro detail, kolego,“ ušklíbla se a pokračovala: „To, že se všichni od Harryho distancují je zcela normální a ani na okamžik mě to nezarazilo. Dívám se na Harryho a jeho přátele. Tváří se, jako kdyby něco provedl, Hermiona se evidentně kvůli něčemu pere sama se sebou a oba nejmladší Weasleovi na Harryho dívají s jistou dávkou vzteku. Když se podíváte ke svému stolu, tak Malfoy a jeho nohsledi vypadají, jako by je někdo polil ledovou vodou. Co si o tom myslíte teď?“

Snape se opět zarazil nad schopnostmi čarodějky vedle sebe a znovu se podíval na studenty.

„Máte pravdu. Vypadá to, že mezi nebelvírskými a zmijozelskými k něčemu došlo. Otázkou zůstává k čemu,“ odvětil po chvíli.

„Hm,“ zamručela Loddová a přísně se podívala na vykukujícího patrona. „Cos mu řekl?“

Patron na ni otočil hlavu a Snapeovi se zdálo, že se tvářil dotčeně.

„Jsi si jistý? Jedná se o Pottera a Malfoye, je důležité, volit správná slova. Víš to lépe, než kdokoliv jiný.“

Ať se bavili o čemkoliv, patron si zjevně stál za svou odpovědí, a tak se Herm znovu zadívala k nebelvírskému stolu.

„Když to nejde jinak,“ povzdechla si.

Snape ji pozoroval. Její síla, její inteligence i řešení problémů bylo na zcela jiné úrovni, než u ostatních kouzelníků, které znal. Domníval se, že by mohla klidně konkurovat i Brumbálovi.

„Merline, jak může být někdo tak strašně impulsivní!“ vyhrkla tiše po chvilce a znovu promluvila na patrona: „Asi mu budeš muset vysvětlit, co přesně jsem svými slovy myslela nebo se dostane do problémů.“

„Zjistila jste, co se stalo?“ zeptal se jí Snape s těžko skrývaným zájmem.

„Ano. Původně jsem se chtěla vyhnout tomu, abych navštívila Harryho mysl, ale měla jsem obavy, že se jedná o něco vážného. Abych byla upřímná, právě teď nevím, jestli se mám smát nebo plakat. Vzkázala jsem Harrymu, aby nevyhledával žádné problémy s Malfoyem. Myslím, že jistě chápete proč,“ podívala se na nevrlého profesora vedle sebe. Jeho přikývnutí bylo postačující odpovědí.

„Nejprve se snažil brzdit Weasleyho plánování pomsty vůči Goylovi a Crabbeovi. Ohradil se proti jeho plánům celkem drsnými, ale správnými argumenty. A pak přišel Malfoy,“ odmlčela se a povzdechla si.

„Začínám mít nepříjemný pocit. Už jen představa, jak se Potter zastává kohokoliv ze Zmijozelu je děsivá a když k tomu připočítám setkání s Dracem, tak se opravdu bojím zjistit, co se stalo,“ vážně pronesl Snape, přesto čekal na zbytek vysvětlení.

„Je nutné předhazovat Malfoyovu kolej? Opravdu se domníváte, že nebelvír nemůže mít dobrý vztah se zmijozelem? Že se nemůže jen tak nezištně zastat?“

„Ještě jsem neviděl, že by se to stalo, takže ano, přesně to se domnívám.“

„V mudlovském světě je jedno hezké pořekadlo, pane Snape. Kráva zapomněla, když byla telátkem. Vy jste zjevně taky zapomněl, že vaše kamarádka byla z Nebelvíru. Nicméně, co se týče Harryho a Malfoye, Harry mu pogratuloval k prefektovi,“ vysvětlila Herm a zaposlouchala se do písně Moudrého klobouku.

„Jak víte, že…?“

„Že Lily Potterová byla vaše nejlepší kamarádka? Že byla tím jediným člověkem, kterému jste nikdy nechtěl ublížit? Že její syn je pro vás důležitý, ale odmítáte si to přiznat? Pane Snape, jste člověk, kterého si velice vážím a o kterém mám vskutku vysoké mínění. Vy jste za krátkou dobu musel zjistit, že já jsem někdo, s kým není dobrý nápad si zahrávat. Jestli máte na mysli Brumbála, tak vás musím zklamat, od něj jsem nic neslyšela. Tohle vše jsem zjistila svépomocí a to jen z vašeho chování. Řekl jste, že jste přísahal, že Harryho ochráníte a kvůli Jamese Pottera to jistě nebylo. Je to vaše věc a vaše soukromí, jen si dejte pozor, abyste nedělal stejné chyby jako dřív. Neměl byste lidi soudit podle kolejí nebo rodin. Znám nebelvíry, kteří se v mnohém vyrovnají zmijozelům a naopak znám zmijozelské, které bych spíše zařadila do Nebelvíru. Posuzování podle okolí je přízemní,“ odpověděla Loddová, aniž by se na něj podívala.

„Jste opravdu výjimečná, Loddová. Zjevně si před vámi budu muset dávat hodně velký pozor na jazyk,“ odsekl Snape a dodal: „Ovšem v jedné věci se mýlíte. Neexistuje žádný důvod k tomu, abych Pottera považoval za důležitého.“

Herm si posměšně odfrkla. „Hlupáku. Právě jsem vám ukázala, co vše dokáži zjistit a vy máte ty nervy na to, abyste mi lhal. Nebo lžete sám sobě? Pro vaše dobro vám radím, abyste bral věci takové jaké jsou.“

Snape chtěl oponovat, ale když viděl, jak se její výraz změnil, rozmyslel si to. Sledoval její pohled a s překvapením zjistil, že pozoruje Weasleyho. V tom pohledu bylo neuvěřitelné množství bolesti. Ale proč? Co měla Loddová společného s Weasleym? A co měla společného s ním samotným? Proč zrovna jí tolik záleželo na tom, aby se k Potterovi neotáčel zády?