Aféra

*3*

Krásný večer,

další zkrácený pracovní týden za námi a protože je čtvrtek, tak je venku i nová kapitola. Užijte si to a dejte vědět do komentářů. :)

Ronneek

,,Got me higher than life, you're like my remedy and your touch's like ecstasy. I know that I can't fight the chemistry, I'm fallin' in to you."
Leony - Remedy

Stála na chodníku opodál a nervózně přešlapovala. Co si vlastně myslela? Neviděla ho pět let a neozvala se mu po tom, co se stalo. Měla mu aspoň napsat a omluvit se! Jenže na to byla tehdy příliš znechucená sama sebou. Chtěla na to zapomenout, úplně to vymazat a po zbytek života předstírat, že nikdy k ničemu nedošlo a, pokud možno, nepotkat se ani s ním. Jenže to teď nepřicházelo v úvahu. Několik posledních dní nad tím usilovně přemýšlela, skoro nespala. Malfoy nejspíš ani netušil, jak hlubokou ránu jí svou návštěvou zasadil. Možná to ale naopak věděl velmi dobře. Nechtěla za ním chodit a řešit to, bohužel neměla na výběr. Musela nutně zjistit, co přesně na ni Malfoy má a kolik toho ví. Kdyby měl přímé důkazy, je nahraná a už by vůbec nezáleželo na jejím vyjádření. Vztek jí znovu dodal odvahy. Hrdě zvedla hlavu, zamířila k jeho domu a když vystoupala schody, zaklepala.
,,Dobrý den, Severusi," pozdravila s falešnou sebedůvěrou, když spatřila v pootevřených dveřích jeho tvář.
,,Dobrý den," oplatil jí zdvořilost, ze dveří se však nepohnul.
,,Potřebuji s Vámi něco probrat, máte na mě chvíli?" Zeptala se a moc doufala, že ji nevyhodí. Místo odpovědi ukročil stranou a nechal ji vejít.
,,Děkuji," vymáčkla ze sebe, když se ocitla v předsíni a on zavřel.
,,Co Vás přivádí, paní Weasleyová?" Přestože byla Hermiona se svým příjmením zžitá, když ho vyslovil on, měla pocit jako by jí vrazil neviditelný políček. Nebyla si úplně jistá, nakolik jsou to jen její pocity nebo v tom skutečně zaslechla pohrdání. Na odpověď nečekal, zavedl ji do obývacího pokoje a usadil se proti ní.
,,Omlouvám se, že Vás takhle přepadám, ale musím s Vámi mluvit." Měla sucho v krku, nedokázala se na něj pořádně podívat, nervózně si uhlazovala sukni a prohlížela si špičky svých bot.
,,Nuže?" V jeho hlase nepostřehla ani náznak něčeho, co by dokazovalo, že ho její sdělení jakkoli zajímá.
,,Pevně věřím, že jste můj morální poklesek držel v tajnosti a děkuji Vám za to," podařilo se jí konečně promluvit.
,,Pevně věříte a přes to to říkáte tónem, který svědčí o opaku."
,,Měla jsem dnes velmi zajímavou návštěvu v kanceláři," čekala, že se aspoň zeptá na podrobnosti, ale když jen povytáhl obočí, pokračovala: ,,Proto musím mít jistotu, že jste o tom s nikým nemluvil."
,,Při vší úctě, opravdu netuším, proč se vůbec domníváte, že bych s někým rozebíral, k čemu mezi námi došlo." I když jeho nezájem nebyl tak úplně hraný, při vzpomínce na tu noc se sám pro sebe ušklíbl.
,,A jste si jistý, že nás spolu nikdo neviděl?"
,,Pokud nebyl schovaný u mě v ložnici, tak sotva."
,,A po cestě sem?"
,,Na ulici nás nejspíš někdo vidět mohl. Můžete mi laskavě říct, co tímhle výslechem sledujete?" Zavrčel vztekle.
,,Dobrá tedy. Byl za mnou Malfoy."
,,No a?"
,,Je to velmi trapné. Žvanil něco o vzývání Boha pod bývalým Smrtijedem," vysypala ze sebe, zrudla jako pivoňka a už zase si prohlížela špičky svých bot. Severus se nepokrytě šklebil. Ó ano, i na to tehdy došlo. Hlavou mu probleskl střípek vzpomínky.
,,Skutečně?" Protáhl.
,,A doprovodil to krátkou audiovizuální ukázkou," hlesla a podívala se na něj. Tvářil se už méně nezaujatě.
,,A k čemu to?"
,,Přišel mi říct, že všechno ví a hodlá ty informace poskytnout tisku."
,,Co jste udělala?"
,,Popřela jsem to, samozřejmě."
,,To byla první chyba. Měla jste mu říct, že je to pravda a Váš manžel je s tím plně obeznámen."
,,To bych ale lhala," nechápala Hermiona.
,,JISTĚ, ŽE BYSTE LHALA! Ale Malfoy by teď neměl novinám co nabízet!" Zahřímal a vyšvihl se na nohy.
,,Já si ale přes to myslím, že to vědět nemůže," trvala na svém a sledovala, jak neklidně pochoduje po místnosti.
,,Teď už to ví."
,,Proč myslíte?"
,,Poněvadž Vám to nedalo a šla jste sem. Pokud Vás sledoval, akorát jste mu to potvrdila. To je druhá chyba. Měla jste mi napsat."
,,Proboha," na Hermionu dolehla plná tíha situace. Ve spánku jí tepalo a hlava třeštila. Byla natolik pohlcená vlastními myšlenkami, že neviděla Severuse, který si ji zkoumavě prohlížel. Neměl zájem se do toho montovat, ale přece jen se to týkalo i jeho a on rozhodně nestál o to, aby tisk rozebíral jeho milostný život. Bylo mu jasné, že jedním článkem to určitě neskončí.
,,Mohla byste mi celou tu situaci vylíčit?" Přikývla, zhluboka se nadechla a pověděla mu všechno, co při tom rozhovoru padlo. Snape, opět usazený ve svém křesle, zamyšleně stáhl obočí.
,,Můžete mi dát své slovo, že jste o tom s nikým nemluvil?"
,,Ale ano, beze všeho."
,,Poslyšte," řekl nakonec, ,,jsou dvě možnosti. Buď Vás Malfoy prostě zkouší nebo to myslí vážně, což si nemyslím. Ale ať je to jakákoli možnost, s jistotou mohu tvrdit, že něco tuší."
,,Proč myslíte, že to nemyslí vážně?"
,,Nejsme sice rodina, ale v jistém smyslu jsme si blízcí, navíc mi něco dluží, přišel by mě varovat, že něco takového proběhne. Neviděl jsem ho nejméně tři měsíce."
,,Myslíte, že je schopen Vás varovat i za cenu, že by se připravil o takovou bombu?"
,,Nepochybuji o tom. Jsem to totiž já, kdo by mohl poslat celou tu jeho domnělou bombu k ledu," odpověděl a křivě se usmál.
,,Samozřejmě Vás do toho nebudu zatahovat," řekla nepřítomně. ,,Vyřeším to sama. Vás prosím jen o jediné, kdyby se někdo ptal, popřete to. Musíme mluvit stejně," konečně se na něj podívala.
,,Zní to, že předpokládáte, že mám zájem na tom, aby z toho nebyla senzace. Kde berete jistotu, že to tak je?" Odpověděl a měřil si ji pohledem.
,,Žádnou nemám, jen spoléhám na to, že ani Vy nestojíte o pozornost tisku," řekla prostě a zvedla se. ,,Už půjdu."
Doprovodil ji ke dveřím.
,,Původně jsem se domníval, že jste přišla kvůli něčemu jinému," rýpl si. Hermiona se šokovaně otočila. ,,Cože? To v žádném případě!" Ohradila se rezolutně a natáhla se po klice.
,,Hádám, že moc zkušeností se vztahy na jednu noc nemáte, že?" Hermiona zavrtěla hlavou a všimla si, že se Snape opírá rukou o dveře.
,,To jsem si myslel. Jinak byste věděla, že je slušnost tomu druhému poděkovat a slušně se rozloučit." Hermiona posbírala veškerou odvahu, položila dlaň na jeho předloktí a zahleděla se mu do očí.
,,Máte pravdu, omlouvám se. Děkuji," řekla a natáhla se, aby mu vtiskla letmý polibek na tvář. Jenže on byl rychlejší. Schválně hlavu pootočil tak, aby ho políbila na ústa. Popadl ji za pas, přivinul ji k sobě a vroucně políbil. Překvapená Hermiona zasténala. Nebyla schopná defenzivní reakce, její mozek vydával sice příkazy, aby se bránila nebo ho odstrčila, ale tělo odmítalo poslechnout. Snape se odtáhl a řekl: ,,Už mi netvrďte, že byste nechtěla navázat tam, kde jsme přestali."
,,Přeji hezký den," řekla upjatě a odešla. Odvážná chůze ji za nejbližším rohem opustila. Kolena se jí silně třásla a srdce divoce bušilo.