Aféra

*19*

Ahoj všem,
je čtvrtek, což značí novou kapitolu. Dneska nemám nic chytrého na srdci, takže přeji pěkné čtení, snad Vám kapitola přinese nějaké odpovědi a za týden jsem tu zas. 😊
Ronneek

,,Darling, nobody said that it would last forever. That doesn't mean we didn't try to get there. I never said that we would die together, that doesn't mean it was a lie. Remember, nobody said that it would last forever."
Lewis Capaldi - Forever

Hermionu pobavilo, jak rychle Ron od té dívky odskočil a setřásl její ruku. Kdyby nebyla naštvaná, nejspíš by se i zasmála.
,,Hermiono," vyhrkl poplašeně a ve tváři měl výraz čirého zděšení. Dívka byla očividně zmatená a střídavě těkala pohledem mezi Ronem a Hermionou. A Hermiona, ačkoliv si celkem užívala, že ho načapala a chtěla mu to vytmavit, nesnášela veřejné scény.
,,Nebudeme dělat divadlo celé ulici," prohlásila rezolutně. ,,Do půl hodiny tě čekám doma, neopovažuj se opozdit," musela vypadat neskutečně vytočeně, Ron byl celý sinalý a nezmohl se na slovo. ,,A vám, slečno," otočila se k dívce, ,,přeji hezký večer. I když to bez mého manžela asi nebude lehké. Být Vámi, už s ním dneska nepočítám, tahle diskuze bude na dlouho," věnovala Ronovi poslední nasupený pohled a odešla. Nevěděla, jestli se jí podaří udržet si stejnou míru naštvanosti i za půl hodiny, ale vzhledem k tomu, jaké jí bylo horko, o tom nijak nepochybovala.
Cestu domů vnímala jen stěží. Dorazila domů, odhodila věci a rázovala po obýváku. Byla naštvaná, ale zároveň věděla, že teď se konečně všechno vyřeší, věci se pak dají do pohybu a hlavně ji přestane hryzat svědomí. Nechtěla pranýřovat Rona, aniž by se přiznala. To pro ni bylo nemyslitelné. Podívala se na hodinky. Ron měl ještě pět minut. Nepřemýšlela nad tím, co mu řekne, věděla, že slova přijdou sama.
Ozval se rachot klíčů v zámku a v momentě, kdy za sebou zavřel dveře, oba cítili, že atmosféra v bytě značně zhoustla. Věděl, že vkročil do jámy lvové.
,,Ahoj," hlesl, když vkročil do obývacího pokoje, kde Hermiona přecházela jako tygr v kleci.
,,Ahoj," odfrkla a zastavila se. ,,Na něco se tě teď zeptám a nezkoušej mi lhát," vyzvala ho značně komisním tónem a založila si ruce na prsou.
,,Já ti to všechno vysvětlím," dušoval se a odevzdaně se posadil na gauč.
,,Opravdu?" Ušklíbla se. ,,Tak spusť. Kdo to byl?"
,,Maggie, poznal jsem ji v knihovně."
,,Jak dlouho to spolu táhnete?"
,,Hele, já..."
,,JAK dlouho to spolu táhnete?" Zopakovala důrazněji.
,,Přes rok," viděl, jak Hermioně z tváře vyprchala veškerá barva. Málem ji to porazilo. Takže přes rok. Tedy mnohem déle, než si ona začala se Severusem. Chvíli na něj konsternovaně zírala.
,,Chceš mi říct, že v době, kdy jsem se tě pořád dokola ptala, co se děje a ty jsi stále opakoval, že nic, tak už ses s ní scházel?!" Nevěřila vlastním uším. Nemohla to pochopit. Někde uvnitř stále doufala, že si našel známost až poté, co se začala stýkat se Severusem.
,,Jo," přiznal.
,,Tys mi celou tu dobu lhal, Rone," vydechla šokovaně. ,,Celou dobu jsi mě vodil za nos."
,,Já jsem nechtěl."
,,Ne? A co jsi teda chtěl?! Víš, jak strašně mi bylo, když jsi mě dokola odmítal?! Vůbec jsem nevěděla, co se děje. Nemluvil jsi se mnou, Rone. Nestála jsem ti ani za to, abys mi upřímně řekl, jak jsme na tom. Zradil jsi mě!"
,,Hermiono, já sám si to celou dobu vyčítám."
,,Ale neudělal jsi s tím nic! Absolutně nic!" Teď byla opravdu vzteky bez sebe. Cítila se ponížená, zrazená.
,,Já jsem ti to chtěl říct, ale nevěděl jsem jak," bránil se.
,,Kdybys mě miloval, řekl bys mi to."
,,Tohle neříkej, není to pravda," ohradil se.
,,Že ne? A jak to teda je?"
,,Sakra, Hermiono," zavrčel. ,,Miluju tě. Vždycky to tak bylo, nikdy jsem ti v tomhle ohledu nelhal. Miluju tě i teď, jen... už jako sestru," povzdechl si a zahleděl se na ni.
,,Cože?"
,,Já nevím, co se stalo a kdy přesně," zamyslel se. ,,Ale prostě to najednou tak bylo. Nemohl jsem se tě dotknout jako ženy, chápeš? Chtěl jsem ti to říct, ale ty ses pak začala tak strašně snažit," povzdechl si. ,,Tak moc jsi to chtěla spravit. Já vím, že jsem tě odmítal a bylo mi z toho strašně smutno, Hermiono," podíval se na ni a ona viděla, že mluví pravdu. Poznala to na něm. Nelhal. Nevymlouval se. ,,Nedokázal jsem ti to říct, nevěděl jsem jak, abych tě neranil," rozhodil bezmocně rukama.
,,Jenže jsi mě zraňoval stejně, tím věčným odmítáním. Vžil ses někdy do mé situace? Víš, jak potupně jsem si připadala při každém marném pokusu tě zaujmout? Přestal jsi se mnou spát, nelíbal jsi mě. Vrchol všeho byl decentní polibek na tvář, ale to je zatraceně málo, Rone!" Do očí se jí nahrnuly slzy. Slzy vzteku, lítosti a beznaděje.
,,A co jsem měl asi tak dělat?! Měl jsem přijít a říct ti: ,,Hele, já tě beru jako sestru a představa sexu s tebou je mi odporná?" Utrhl se na ni. V hlase se mu odrážela frustrace. ,,Jak by ti u toho asi tak bylo?"
,,Odporná? Vážně jsi řekl odporná?"
,,A jsme zase u toho. Chceš mluvit, ale když mám být upřímný, chytáš se každého slova!"
Zakřičel. ,,Myslíš si, že já byl šťastný? Tak to jsi na omylu, holka! Víš, jak mizerně mi z toho bylo? Nemohl jsem se na sebe ani podívat!"
,,To ti očividně nezabránilo v tom, aby sis na to našel někoho jiného."
,,Já s ní nespal."
,,Rone, prosím tě," obořila se na něho. ,,Neurážej mě takovými nesmysly!"
,,To není žádný nesmysl! Já s ní tehdy nespal! Začalo to až po novém roce."
,,Já husa jsem si myslela, že dělám něco špatně, že se ti nelíbím, že tě nepřitahuji," kroutila hlavou. ,,I když, v tom jsem se vlastně ani nespletla, co?"
,,Nech toho, prosím tě," vyzval ji. ,,Nebylo to pro mě jednoduchý. Já naše manželství beru vážně. Vím, že jsem ti složil slib. Prostě jsem nevěděl, jak ti něco takového mám říct, chápeš?"
,,Co bys jako dělal, kdybych vás neviděla? Táhl bys to takhle dál?"
,,Nevím, nepřemýšlel jsem o tom," přiznal popravdě.
,,Ty ale nikdy nepřemýšlíš, když něco děláš!"
,,Znova se tě ptám, když jsi tak chytrá, co bys dělala ty?!"
,,Měl jsi být fér, Rone! Říct mi to, abych se mohla nějak zařídit! Mohla jsem si taky někoho najít a-," zarazila se. Vždyť ona si přece někoho našla.
,,A co? Spát s někým jiným?" Vyjel na ni.
,,Jo!"
Oba se odmlčeli. Ron měl uši úplně rudé od vzteku. Hermiona měla rozmazanou řasenku a civěla do prázdna.
,,Když už jsme u toho, musím se ti k něčemu přiznat," Ron na ni tázavě pohlédl. Zhluboka se nadechla. Bylo to tady.
,,Než jsme se vzali, strávila jsem noc s někým jiným."
,,No a? To já přece taky, než jsme spolu chodili. Věděl jsem, že nejsem tvůj první."
,,My si nerozumíme," vložila se do toho. ,,Spala jsem s někým jiným dva dny před svatbou," vydechla. Ron na ni nechápavě hleděl.
,,Cože?"
,,Pak už jsem se s ním neviděla. Až do letošního podzimu. Spala jsem s ním znovu, nebylo to jednou. Nejsem na sebe hrdá, mrzí mě to, ale měl bys mě pochopit." Napjatě čekala, co bude. K jejímu úžasu se však usmál.
,,Jo, jasně."
,,Co? Čemu se směješ?"
,,Já vím, o co ti jde."
,,A nechtěl bys mi to vysvětlit?"
,,Zradil jsem tě, spal jsem s někým jiným, tak mi to chceš vrátit," řekl a soucitně se na ni podíval. To ji vytočilo.
,,To nemyslíš vážně, že ne?"
,,Ale jdi ty, já to chápu," řekl a zvedl se. ,,Prostě mi to potřebuješ nějak oplatit," usmál se a poplácal ji po rameni. Na stolku si vyčaroval čaj, vzal si šálek a znovu se posadil.
Hermiona netušila, jestli se má urazit nebo se začít smát. Pozorovala ho v němém úžasu.
,,Já vůbec nechápu, jak tě tohle může napadnout," užasla a začala přecházet po pokoji. ,,Copak mě neznáš? Jak si tohle o mně můžeš myslet? Myslíš, že mám zapotřebí ti něco vracet?" Utrhla se na něho a otočila se k němu.
,,Hele, dobrý. Tak jsi s někým spala, já se nezlobím," ujistil ni a napil se. Měla pocit, že se jí to snad zdá. Nevěřil jí to.
,,Nebudu tě o tom přesvědčovat, Ronalde. Řekla jsem ti to, nemusím mít výčitky svědomí," pokrčila rameny, ale úleva, jakou čekala, nepřicházela. Ani žádný pocit zadostiučinění. Nastalo ticho. Usadila se naproti němu a hleděla někam vedle jeho hlavy, ztracená uvnitř vlastních myšlenek. Ron seděl, hlavu si podpíral pravou rukou a zíral do koberce. Na jednu stranu se ho snažila pochopit, ovšem na tu druhou nedokázala pochopit, že nejednal fér. Pravdou bylo, že ani ona k němu nebyla vždycky zcela upřímná. Znovu si vzpomněla na svatební den. Na to, jak mizerně se tehdy cítila a on o tom neměl tušení. Zradila ho jako první. Nedocházelo mu to. Myslel si, že si vymýšlí, aby se mu pomstila. Jenže co teď?
,,Co budeme dělat?"
,,Nevím."
,,Nejrozumnější asi bude, když půjdeme od sebe. Tohle už se spravit nedá."
,,Zbláznila ses? Čeká mě povýšení, nemůžeme se teď rozejít. A za chvíli jsou Vánoce!"
,,Děláš si legraci? To už snad přeháníš, ne?"
,,Hele, chápu, jsi naštvaná, ale já se rozvádět nebudu!" Nevěřícně na něho zírala.
,,A co chceš jako dělat? Budeme žít vedle sebe jako bratr a sestra celý život? Bez lásky? Bez dětí? Každý budeme spát s někým jiným a navenek se budeme tvářit, že je všechno v pořádku? S tím rozhodně nepočítej!"
,,Nemůžeme se rozvést, mamku klepne!"
,,Prosím tě, nech toho!" Vyjela na něho. ,,Tvoje máma by určitě nechtěla, abys strávil celý život s někým, koho nemiluješ, nešťastný a bezdětný!"
Ron na ni nasupeně zíral. Nemohla uvěřit tomu, co slyšela. Musel se dočista pomátnout, jestli si myslel, že s něčím takovým bude souhlasit.
,,Tak dobře," řekl nakonec. ,,Navrhuju následující. Strávíme společně Vánoce u Ginny, počkáme na moje jmenování. Pokud to místo dostanu, ohlásíme rozchod na výročním ministerském plese a požádáme tisk o klid. Co ty na to?"
Hermiona se zamyslela. Tohle by mohli zvládnout. Jí se odteď bude lépe dýchat, když ví, jak to bude dál. Vánoce si užije s přáteli, bez výčitek.
,,Tak fajn," souhlasila nakonec.
,,Budu spát v obýváku."
,,To bude lepší. Mám strach, že bych tě v noci mohla zaškrtit," odfrkla.
,,Když budeme spolupracovat, zvládneme to. Bude to náročné, ale spolu to dáme."
,,To asi ano."
Odmlčeli se. Tenhle závěr nečekal ani jeden z nich, ale ať to rozebírali jak chtěli, zdálo se to jako nejlepší řešení.
,,Nikdy jsme se neměli brát," hlesla a prolomila tak ticho.
,,To asi ne, no," přisvědčil. ,,Byli jsme lepší kamarádi, než manželé."
,,Tak to každopádně."
Musela s ním souhlasit. Nejednou si pomyslela úplně to samé. Bylo to zvláštní. Částečně měla pocit, že je mezi nimi konečně všechno v pořádku, aspoň v rámci možností.
,,Myslíš, že to zase půjde?" Zeptal se zamyšleně.
,,Co jako?"
,,Být znovu přáteli."
,,To ti teď nejsem schopná říct, Rone. Nejspíš tě po tom všem nebudu chtít nějakou dobu vidět."
,,Chápu."
,,Myslíš, že se přes to někdy přeneseme?"
,,Doufám."