Aféra

*9*

Krásný večer,

já se dneska ráno vzbudila a chvíli jsem myslela, že je pátek. Byla jsem s tím celkem spokojená, než jsem zjistila, že je čtvrtek. 😅🤦🏻‍♀️ Jak se máte vy? Jak snášíte tropy?
Přeji krásné čtení, opatrujte se a zase za týden.
Ronneek

,,Dance, dance, dance. Let it be, be, be. Dance all over me. C'mon and dance, dance, dance, let it be, be, be. Dance all over me. Tonight with me, tonight with me, won't you cut it up and dance all over me?"
George Ezra - Dance all over me

Posledních několik dní intenzivně přemýšlela. Severus ji prve přesvědčil, aby mlčela, ale po tom posledním divadélku na ministerstvu už nebyla přesvědčená, že se rozhodla správně. Díky Malfoyovi si uvědomila, že i když jim to s Ronem neklape, pořád jí na něm záleží a poslední, o co stála, bylo Malfoyovo vítězství. Bylo na čase vyjít s pravdou ven, ať už byla jakkoliv nepříjemná a bez ohledu na následky. Řekne mu to a udělá to dnes. Za několik minut, které strávila v absolutní tichosti, se ozvalo slabé ťukání na okenní tabulku. Otevřela a z nastavené soví nožky odvázala psaníčko.

Zastavte se u mne. S.

Přelétla vzkaz očima ještě dvakrát. Tohle se teď vůbec nehodilo. Měla smíšené pocity, na jednu stranu jí srdce radostně poskočilo, na tu druhou však ztěžklo. Rozhodně by tam neměla jít, ale co když šlo o něco důležitého? Možná má nějaké nové informace a chce jí je předat, v takovém případě by bylo víc než vhodné, aby za ním šla. Upravila se a přemístila. Čekal ji, jelikož sotva vkročila ke dveřím, nemusela ani klepat a on už otevíral. Rychle se prosmýkla dovnitř.
,,O co jde?" Zeptala se nevinně a pohlédla na něj.
,,Jste tu rychle," poznamenal a pokynul jí dál.
,,Nezlobte se, ale já dnes nemám úplně čas," řekla, ale i tak se vydala ke dveřím do obývacího pokoje.
,,Nezdržím Vás dlouho. Jen s Vámi chci probrat Vaše dřívější rozhodnutí nezatahovat mě do celé té záležitosti," odpověděl a následoval ji. Hermiona se usadila do křesla a když si svlékla kabát, otočila se k němu.
,,Proč taková změna?"
,,Dva jsou víc než jeden."
,,To jistě, ale to jste určitě věděl už dřív, ne?"
,,Ano. Jak se držíte?"
,,Ujde to, ale milé setkání na ministerstvu mi přivodilo pěknou migrénu. Kdyby Malfoy jen cekl, mohl to být pěkný průšvih. Ať je to mezi mnou a Ronem jak chce, nezaslouží si, aby se to dozvěděl od Malfoye."
,,Takže mu to chcete říct?" Zeptal se a podával jí šálek s čajem, který vděčně přijala.
,,Ano," odpověděla a napila se.
,,Hodláte mu vyjevit i nějaké detaily?"
,,Co? V žádném případě!" Vyjekla.
,,No výborně, takže mozek máte v pořádku. Je to celé nesmysl. Nemyslíte, že kdyby to Malfoy říct chtěl, už by to udělal? Měl na to ideální podmínky, byli jsme u toho všichni a přes to mlčel."
,,Ano, tentokrát," odpověděla rozčileně, ,,ale bůhví, jak dlouho mu to vydrží. Já to nechci riskovat," namítla.
,,Já bych navrhoval nepanikařit. Malfoy určitě nemá pro své tvrzení jediný důkaz. Je nemožné, aby to věděl. Snaží se Vás jen zastrašit a Vy mu na to skáčete," řekl klidně a upil ze šálku. Hermiona se zamyslela.
,,Na tom možná něco bude," připustila nakonec. ,,On by přece neriskoval, pokud nemá důkaz. Možná je to z jeho strany jen nějaká rádoby promyšlená psychologická hra," uvažovala nahlas.
,,Ano, na tom se shodneme," podotkl a prohlížel si ji.

Nastalé ticho přerušil příchod Ronova patrona, jeho Jack Russel teriér se usadil přímo před Hermionou a Ronovým hlasem promluvil: ,,Dneska mě nečekej, uvidíme se zítra."
Jakmile vzkaz doručil, s tichým puf zmizel. Severus se rozhodl strohost jeho sdělení nekomentovat a neřekl ani, že Weasleyho potkal už tak před dvěma hodinami, jak odchází z ministerstva.
,,Vypadá to, že dnes máte přece jen času dost," konstatoval suše.
,,Očividně," odtušila.
,,Nevypadáte překvapeně."
,,Taky nejsem. Když to máte minimálně třikrát za týden, přestane Vás to překvapovat," vysvětlila a dopila čaj.
,,Mohu Vám položit osobní otázku?"
,,No, asi ano. Co chcete vědět?" Zajímalo ji, s čím přijde.
,,Je Vaše manželství konzumováno?" Zeptal se bez obalu a ona na něj nevěřícně pohlédla.
,,Prosím?" Zeptala se zbytečně, oba věděli, co je tím myšleno. Když jen pochybovačně povytáhl obočí, odvrátila pohled. ,,Není," přiznala.
,,Jak dlouho? Týden? Měsíc?"
Hermiona se styděla s ním o tom mluvit. ,,Naposledy na konci loňského roku," odpověděla a stále se dívala jinam, bylo jí stydno. Neviděla tedy údiv, který se na kratičký okamžik objevil v jeho tváři.
,,Opravdu mi tahle konverzace není příjemná," ujistila ho.
,,To chápu. Nenapadlo Vás ale, že je to ve Vašem věku poněkud zvláštní?"
,,Samozřejmě, že napadlo!" Osopila se na něho. ,,Jenže sama to těžko vyřeším a on se tváří, že se nic neděje."
,,A to Vám není divné?"
,,Na co narážíte?"
,,Já samozřejmě nevím nic o tom, jak moc je nebo není pan Weasley náruživý a rád bych, aby to tak zůstalo, ale divné to je."
,,Asi úplně nechápu, co tím chcete říct," přiznala.
,,Nemyslíte si, že je možné, že se realizuje někde jinde?"
,,To nemůžete myslet vážně!" Vykřikla a vymrštila se na nohy.
,,Z vaší reakce je víc než zřejmé, že už jste o tom přemýšlela. Zamyslete se nad tím znovu," doporučil jí. Hermiona se zarazila. Skutečně už ji to nejednou napadlo, ale říkala si, že tak určitě smýšlí jen proto, že ona sama často hřešila v myšlenkách. Pokud to ale vidí i Snape, je to vážně divné. Vysvětlovalo by to, proč s ní nespí a je tak chladný. I ty jeho věčné přesčasy by dávaly smysl. Nikdy ho nekontrolovala, neměla potřebu. Zajímalo by ji, jestli skutečně vždycky, když se zmínil o práci, tam skutečně byl. Dřív spolu spávali často, každý den, někdy i víckrát. Když nastupoval na ministerstvo, byl pod obrovským tlakem a právě proto to potřeboval častěji. Tohle uvědomění ji málem porazilo. Jak to, že jí to nedošlo už dřív?
,,Podívejte se," začal, ,,nechci se opakovat, ale už jsem Vás tehdy upozorňoval, že děláte chybu." Hermiona se ostře nadechla, než však stačila něco říct, opět promluvil: ,,Říkal jsem Vám, že to nedopadne dobře a skončí to pláčem. Nabízí se tedy otázka, kdo nakonec zapláče?"