Aféra

*15*

Krásný večer všem,

máme tu srpen, první polovina prázdnin za námi. Jak se daří? Děkuji moc za vaše reakce a komentáře, během zítřka si to všechno načtu. Nějak nestíhám. 🙈😅 Dneska to nebudu natahovat, už je pozdě. 😁 Tak užívejte, krásné čtení přeji a zase za týden, ve čtvrtek. 😊
Ronneek

,,Tell me how's it feel sittin' up there. Feeling so high but too far away to hold me. You know I'm the one who put you up there, name in the sky. Does it ever get lonely? Thinking you could live without me."
Halsey - Without me

,,Já to stejně pořád nedokážu pochopit," nechala se slyšet Ginny, když ji Hermiona vytáhla na kávu.
,,To nejsi jediná." Hermiona měla strčené ruce v kapsách a kráčela vedla ní po jedné z méně frekventovaných cestiček v parku nedaleko ministerstva.
,,Jak to teda mezi sebou máte? Co budeš dělat?"
,,Já nevím, Ginny," odpověděla a v hlase se jí odrážela mírná frustrace.
,,Jsi s ním ale šťastná, sama jsi to prve řekla."
,,Ano, ale je to takové nečekané, chápeš? Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna já budu mít nějaký poměr." Zastavila se a kamarádka se na ni zkoumavě podívala. ,,Vídáme se, ale já vážně nevím, jestli by z toho mohlo být něco stabilnějšího. Je to spíš taková výpomoc." To nebyla až tak úplně pravda. Hermiona se však příliš bála přiznat to sama sobě, natož Ginny, která to věděla tak dvě hodiny i s cestou.
,,A nemyslíš, že byste si zrovna tohle měli vyjasnit?"
,,Samozřejmě, pokud k tomu bude důvod. Poslyš, co jsi mi to vlastně chtěla říct, když jsi ke mně tak vpadla?" Zeptala se ve snaze stočit hovor jinam.
,,Jo tohle," neklidně se ošila. ,,Pojď se posadit," vyzvala ji a zamířila k nejbližší lavičce.
,,Ty mě děsíš," řekla, ale následovala ji. Co mohlo být horšího, než tohle?
,,Podívej, já nejsem ta správná osoba, co by ti tohle měla říkat, protože mi do toho tak trochu nic není, ale říct to prostě musím, jinak nebudu mít klid." Nebyla zvyklá se s něčím mazat, zvolila proto taktiku stržení náplasti. Hlavně rychle.
,,Jsi celá červená, co se děje?" Vyhrkla Hermiona a starostlivě si ji prohlížela. Když se se jejich pohledy střetly, bylo jí nad slunce jasné, že jde o něco sakra velkého a sakra nepříjemného.
,,Ron tě podvádí," vyhrkla a byla plně připravená poskytnout ji veškerou podporu a to i za okolností, které dobře věděla. Hermiona zamrkala.
,,Prosím?"
,,Je mi to líto, Mio, opravdu. Nevěděla jsem to."
,,Jak dlouho to trvá?" Vymrštila se na nohy a rázovala před Ginny tam a zpět.
,,Nevím."
,,Kdo to je?"
,,Nějaká blondýna."
,,Kde k sobě přišli?"
,,Nevím, Mio. Já vlastně nevím nic, kromě toho, že s ní něco má," přiznala.
,,Ty ses neptala?"
,,Ne, měla jsem co dělat, abych mu nedala do zubů. To jsem ještě nevěděla, že ty a..." odmlčela se. Hermiona po ní střelila ošklivým pohledem.
,,Že já a Snape spolu spíme?!" Vyjela zostra. Ginny se nadechla.
,,Ano."
,,To je skvělý!" Zaječela. Ginny ji nechala pochodovat a nevyjadřovala se.
,,Promiň," hlesla po chvíli slabě, když se konečně zastavila. ,,Nemůžeš za nic z toho. Neměla jsem na tebe tak vyjet."
,,To je dobrý," mávla rukou. Hermiona nevěřila vlastním očím. Její švagrová před ní seděla a se zdánlivě ledovým klidem snášela všechno, co se kolem dělo. Vyslechla ji, podpořila a svěřila jí tajemství. A i když by zcela logicky měla stát na straně svého bratra, nějak cítila, že stojí spíš za ní. Žuchla na lavičku vedle ní.
,,Jak dlouho to víš?"
,,Pár dní. Musela jsem Ronovi slíbit, že ti to neřeknu, ale nemohla jsem to vydržet." Hermiona ji vděčně objala a mrkáním se snažila rozehnat slzy, které se draly na povrch.
,,Řekni mi jedno. Kdybys věděla to o mně dřív, řekla bys mi to i tak?"
,,Šla bych za tebou rovnou," hlesla a tiskla ji k sobě pevněji. Hermioně došlo, že ty dny, které si to nechávala pro sebe, bojovala hlavně sama se sebou a se slibem, který dala Ronovi.

,,Co budeš dělat?"
,,Já nevím. Mám na něj strašný vztek. Vím, že sama nejsem bez viny, ale přece jen si nemůžu pomoct. Musí to znít strašně pokrytecky."
,,Já to chápu, vždyť jste měli problémy už delší dobu, kdy to ještě nebylo tak, jak to je teď."
,,Jen o jedno tě poprosím," hlesla Ginny.
,,O cokoliv."
,,Neříkej mu, že to víš ode mě. Budou Vánoce a víš, jaký je. Nechci se hádat."
,,Neboj, neřeknu mu nic. Kruci, já bych ho tak chtěla konfrontovat!"
,,To ho budeš muset ale nejdřív chytit při činu."
,,Jo, ale mám obavu, že teď si dá pozor."
,,Řekneš mu o Severusovi?"
,,Ano, ale neřeknu mu, o koho jde. To prostě nemůžu."
,,To je rozumný," přisvědčila.

Hermiona už se ten den do práce nevrátila. Když se rozloučila s Ginny, zamířila domů. Potřebovala být sama. Rozhlédla se po obývacím pokoji. Při pohledu na fotky do ní vjel vztek. Dívala se, jak se na Ron usmívá a mává na ni. Měla chuť ho praštit. Měla by ale být spravedlivá. Ginny přece nevěděla, jak dlouho má Ron známost. Co když si něčeho všiml a našel si ji teď někdy? V takovém případě by mu křivdila a to nechtěla. Přepadl ji smutek. Byla smutná z toho, co se z nich stalo. Jak tak skvělý nápad před několika lety mohl dnes končit takovým debaklem? Lhala manželovi, lhala sobě. Lhala i Ginny. Bála se být sama k sobě upřímná a takhle to dopadlo. Nejradši by od všeho utekla, jenže to nepřicházelo v úvahu. Ze všeho nejdřív by měla vymyslet, co si s tím vším teď počne.

Severus seděl v křesle a věnoval se knize, kterou měl rozečtenou. Čas kvapil, jemu to však nepřišlo, jelikož byl pohlcen obsahem. Potřeboval se odreagovat. Dnešek byl náročný a to nejzajímavější měl ještě před sebou. Vyrušilo ho bouchání na dveře. Odložil knihu, došel je dveřím a otevřel.
,,Promiň, dřív nebyl čas."
,,Jsem rád, že jsi přišel," odvětil klidně a pokynul Malfoyovi do obývacího pokoje.