Aféra

*17*

Ahoj a krásný večer vám všem,
jak už jsem psala několikrát, léto a teplo obecně mám velice ráda, ale letní bouřky miluju. 😍 Taky vás tak inspirují?
Taky bych vás chtěla upozornit, že už se pomalu blížíme ke konci příběhu.
Nebudu to natahovat, přeji krásné čtení a děkuji vám za vaši podporu, lajky a komentáře. ❤️
Ronneek

,,Oh, when I'm lonely and when I come undone, remember what you told me, life's like a waterfall. You know sometimes I'm caught up in my head, I'm tryna make the best of the lows and the hights. But it's hard sometimes when you're scared to take a step, you're fighting with the waves, so afraid all the time."
Michael Schulte, R3HAB - Waterfall

Těžké sněhové mraky se vznášely nad Londýnem a vánoční výzdoba ve městě upozorňovala na nadcházející svátky. Hermiona s Ronem měli už několik dní tichou domácnost. Důvod, proč tomu tak bylo, Ron však neznal. Nevěděl, že Hermiona velmi dobře ví, že někoho má a jen čeká na vhodný moment, aby ho mohla konfrontovat. Nutno dodat, že si změny v jejím chování sotva všiml. Zpočátku ho chtěla Hermiona konfrontovat hned, jak se vrátí domů. Vzpomněla si ale, jak jí posledních několik měsíců tvrdil, že se nic neděje, všechno je v pořádku a on nemá žádný problém. Bylo jí jasné, že pokud ho nechytí za ruku při činu, nebude jí brát vážně a nikdy se nepřizná. Věděla, že ona sama by se až tak moc pohoršovat neměla, protože nebyla o nic lepší než on, ale stejně ji to štvalo. Proti své vůli se cítila pohoršeně. Samozřejmě, že ji napadlo za ním jít a přiznat se, ale byla si téměř jistá, že to by jí dal sežrat se vší parádou. Byla smutná z toho, kam se jejich, dřív tak skvěle nastavený, přátelský vztah, posunul. Zdálo se, jako by snad už ani nebyli přáteli. Nejen, že selhalo manželství, ale přátelství, které bylo pod ním pohřbené, bylo nejspíš nenávratně pryč.
Pokud šlo o Severuse, pár dní se neviděli, potřebovala si nejdřív všechno srovnat. O nic chytřejší si ale nepřišla. Došla k závěru, že osud jejich manželství by měl být rozhodnutím společným, stejně jako vstup do něj. Chystala se Ronovi přiznat, jakmile mu dokáže nevěru a moc doufala, že to spolu nějak rozumně vyřeší. Myslela na Severuse. Byla několik dní v tenzi, cítila, jak má napnuté svaly na zádech a v ramenou. Ráda by ho viděla. Napsala krátký vzkaz a poslala oběžník do třídicího centra, aby ho odtamtud odeslali. Doufala, že se dnes setkají.
Tok nežádoucích myšlenek ale přerušil právě Ron, který bez varování rozrazil dveře a vřítil se dovnitř jako velká voda.
,,Mám to!" Vybafl na ni až nadskočila a vymrštila se ze židle.
,,Co máš?" Ptala se a natáhla se pro kus pergamenu, který jí podával.
,,Jméno na kandidátní listině!"
,,Panebože, to je skvělé!" Zaradovala se a objala ho. Vzápětí jí však ustrnul úsměv na tváři, jelikož za jeho zády spatřila Malfoye, který se s vítězoslavným úsměvem pozval otevřenými dveřmi dál. ,,Tak ten tu ještě chyběl."
,,Copak slavíme?" Zeptal se s falešným nadšením.
,,Zmiz, Malfoyi!" Zpražil ho Ron a instinktivně si stoupl před Hermionu jako živá hradba.
,,To od tebe není hezký, Weasley. Přišel jsem ti pogratulovat."
,,To sis mohl odpustit," utrousil Ron. U Hermiony zvítězil vztek, nenávistným pohledem propalovala Malfoye, jehož úsměv snad ani nemohl být širší.
,,Já tě asi začnu i obdivovat, Weasley. Já bych si připadal jako pitomec, kdybych měl jezdit na ojetém kole," ušklíbl se a zapíchl se pohledem do Hermiony, ve které by se teď krve nedořezal.
,,Já bych si zas připadal jako pitomec, kdybych vypadal jako ty a jmenoval se Malfoy," odplivl.
,,No nic, dneska asi není nejlepší den na rozhovor," Ronovu poznámku úplně přešel, náhle se mu však ve tváři objevil výraz naprostého znechucení, jako by se díval na něco nesmírně odporného. ,,Upřímně, je mi z vás fakt zle," vydechl opovržlivě, aby vzápětí nasadil ironický úsměv. ,,Vy ani netušíte, jak moc jste stejní. Tak zas příště," mrkl na ně a zmizel. Ron nasupeně odfukoval a otočil se k Hermioně: ,,To je ale blbec. Jako by mi snad mělo vadit, že to oddělení předtím vedl Harry." Nezmohla se na víc, než chabý úsměv.
,,Chci ti poděkovat," řekl najednou.
,,Mně?"
,,No ano, bez tebe bych to nikdy nedokázal, Hermi. Pomohla jsi mi, když jsem s tím začínal. Nasměrovala jsi mě. Děkuju," ještě jednou jí rychle objal. Samotnou ji překvapilo, jak ho prve automaticky objala. Byla na něj sice naštvaná, ale v ten moment to úplně vypustila. Věděla, jak je to pro něj důležité. Zároveň ji bodlo u srdce z toho, že byl tím mužem, kterého z něj chtěla mít a ona se nevděčně scházela s jiným.
,,To nestojí za řeč," usmála se slabě.
,,Dneska mě asi nečekej. Půjdeme s Harrym někam ven," zamrkal a zmizel. Byla upřímně ráda.
Večer se vypravila za Severusem. Uvítal ji stejně jako vždycky - vřelým polibkem. Cítila, jak ji napětí pomalu opouští. Jeho bezbřehý klid na ni působil magicky. Dokázala se téměř okamžitě zklidnit a to bylo přesně to, co teď potřebovala. Nepřišla se záměrem vyspat se s ním. Vyhledala ho čistě proto, že s ním chtěla být. Na původní záměr ale zapomněla ve chvíli, kdy se na ni zkoumavě zahleděl a pak jí sevřel v náručí.
Tentokrát s ním zůstala celou noc, jejíž většinu strávili v ložnici. Tolik si zvykla na to, jak se jí dotýká a jak to na ni působí, že si nedokázala představit, že už by to nebylo. Usnula sice pozdě, ale ráno se vzbudila odpočatá. Ruce měl ovinuté kolem jejího pasu a tvář zabořenou v jejích vlasech. Dlouho to nezažila, zapomněla, jaké to je. Cítit toho druhého sotva otevřela oči. Byla šťastná.
Po snídani se rozhodla vrátit se domů. Už předešlý večer ho informovala o všem, co se za poslední dny odehrálo, ráno proto strávili téměř v tichosti.
,,Už jste se rozhodla?" Zeptal se Severus, když se oblékala.
,,Ano, myslím, že ano," odpověděla a vzala si od něho kabát.
,,Vím, že ode mne čekáte radu, ale já Vám ji nedám," řekl a pohlédl jí do očí. Hermiona zmateně zamrkala. ,,Pokud chcete manželství ukončit, do toho. Ale nedělejte to kvůli nějakému bezvýznamnému románku," doporučil jí svým obvyklým tónem.
,,Samozřejmě," odpověděla klidně, ale když se natáhl, aby ji políbil, odvrátila tvář.
,,Myslím, že bude lepší, když si to v sobě znovu porovnám sama," oznámila mu.
,,Jistě, pak tedy nashledanou."
,,Sbohem," odfrkla nakvašeně a odešla. Takže bezvýznamný románek? Neznamenalo to pro něj nic víc? Nechtěla mu dávat najevo, jak moc ji jeho slova ranila. Dokázala se před ním tak nějak udržet, ale jakmile zahnula za roh, horké slzy se vydraly na povrch.