Aféra

*20*

Ahoj všem!
Máme tu další čtvrtek, s ním i novou kapitolu. Znovu připomínám, že se pomalu ale jistě blížíme ke konci. Čekají nás ještě (pravděpodobně) dvě další kapitoly. Jaký máte týden? Zdá se mi to jako včera, kdy začínaly prázdniny a najednou je září. 🙈 Kdo to má stejně? 😁 Užijte si čtení!
Ronneek

,,The light on the horizon was brighter yesterday, with shadows floating over the scars began to fade. We said it was forever but then it slipped away. Standing at the end of the final masquerade, the final masquerade."
Linkin Park - Final masquerade

Mírová dohoda mezi Hermionou a Ronem byla uzavřena a kupodivu fungovala. Byli k sobě milejší než posledního půlroku. Do Vánoc zbývalo několik málo dní. Hermiona měla v práci větší šrumec než obvykle a na přílišné přemýšlení jí nezbýval čas. Ron byl zcela překvapivě každý večer doma včas, nejdéle v osm. Domnívala se, že tu svou kočičku nejspíš uchlácholil slibem společného života, jakmile to spolu oni dva rozseknou. Nijak jí ta představa nevadila. Realita však byla taková, že si Ron sáhl do svědomí a nechtěl Hermionu dráždit víc, než bylo nezbytně nutné.
,,Ahoj," pozdravila udýchaná Ginny, když vpadla k ní do kanceláře.
,,Ahoj, co ty tady?" Podivila se.
,,Přišla jsem ti říct organizační pokyny k Vánocům, ale mám chuť na kafe," zazubila se. ,,Pojď, dlouho tě nezdržím," ujistila ji, když viděla, jak se tváří.
,,Tak fajn," neměla na protesty sílu.
Společně vyšly z kanceláře a jakmile za sebou Hermiona zavřela, Ginny spustila jako kulomet.
,,Chtěla jsem tě poprosit, jestli bys nedorazila trochu dřív a nepomohla mi to všechno nachystat, šlo by to?"
,,No samozřejmě," usmála se na ni. Navzdory tomu, čím si procházela, na Vánoce se opravdu těšila. Napětí mezi ní a Ronem polevilo na tak únosnou míru, že se ani neděsila společné večeře.
,,Tak to budeš úplně skvělá!" Zajásala.
,,Jak to tedy vlastně bude?" Zeptala se, když zabočily za roh k výtahu.
,,No, odpoledne, spíš k večeru se všichni sejdeme, najíme se, strávíme příjemný večer a počkáme, až nám naši pošlou vánočního huláka," zazubila se.
,,To zní fajn," souhlasila.
,,To se podívejme, koho to tu máme," ozval se jim za zády nepříjemný hlas. Obě se otočily.
,,Copak, Malfoyi? Přišel jsi nám popřát šťastné a veselé?" Ušklíbla se Ginny. Na Malfoye Hermiona stihla úspěšně zapomenout. Ten si smlsne, až po svátcích vyjdou ven s prohlášením. Jestli to navíc dá ten parchant novinám předtím nebo potom, bylo už vlastně jedno. V každém případě je to zasáhne.
,,Jsi vtipná, Potterová, ale vlastně máš pravdu. Když vás vidím, nejde to jinak," povzdechl si naoko. ,,Přeji vám oběma krásné svátky, šťastné a veselé Vánoce vám i vašim rodinám," prohlásil a mírně jim pokynul. Otočil se na patě a pokračoval v cestě. Hermiona za ním zamyšleně hleděla.
,,Co se mu stalo?"
,,To nemám tušení, odpověděla. ,,Ale vůbec se mi to nelíbí."

,,Jak to vlastně máte s Ronem?" Zeptala se Ginny, když srkaly kafe z kelímků.
,,Je to na dlouhé povídání, nechci si tím kazit náladu, ani tobě," řekla omluvně. ,,Ale slibuji, že ti to řeknu, až přijde čas."
,,Co mám s tebou dělat," povzdechla si otráveně.
,,Mimochodem, máš u mě ještě ten tvůj balík," upozornila ji.
,,Šmarjá, já na něho zapomněla! Do pytle," zaklela.
,,Co v tom vlastně je? Teda, jestli to není tajné."
,,Vánoční ozdoby a dekorace z mudlovského obchodu, které si trochu upravím k obrazu svému. Vlastně jsem doufala, že mi pomůžeš i s tím," mrkla na ni. Hermiona se upřímně zděsila. Vzpomněla si totiž, jak ten večer mrštila balíkem do kouta, kde, jak předpokládala, ležel doposud.
,,Jasně," přikývla honem.

Hermioně Malfoy nešel z hlavy. Nelíbilo se jí, jak mile se k nim dnes choval. Bylo to divné, znepokojující. Ani na moment neuvěřila tomu, že za tím něco není. Nedobíral si ji, nic nezkoušel. To bylo samo o sobě už dost zvláštní, když doposud nevynechal jedinou příležitost, aby si do ní rýpl. A když k tomu přidal ještě to neupřímné přání k Vánocům, bylo to extrémně znepokojivé. Domnívala se, že to novinám stejně práskne. Zvažovala, jestli by přece jen neměla navázat kontakt se Severusem, ale nakonec to zavrhla. Pokud nelhal, přišel by ho Malfoy varovat, že ho spolu s ní předhodí tisku a tajně doufala, že by jí to Severus aspoň napsal. Přemýšlela také nad tím, že když na to dojde, možná by měla Ronovi říct, o koho přesně šlo. Pak si ale vzpomněla, jak jí nevěřil ani to, že vůbec někoho měla a kdyby za ním přišla s tím, že to byl právě Snape, vysmál by se jí. Navíc tu byly blížící se Vánoce. Neuměla si představit, že by pak vedle něj měla sedět u večeře a tvářit se, že se nic neděje. Ron byl navíc v rodinném kruhu velmi čitelný a jednoduše nebylo možné, aby si případného napětí mezi nimi nikdo nevšiml. Nakonec se rozhodla, že mu to řekne po Vánocích, aby měl čas to zpracovat, než vyjde to Malfoyovo vydání.

Poslední den před vánočními svátky byl pro ni hektický. Kdekdo honil termíny na poslední chvíli, neustále ji někdo vyrušoval a když to dopoledne viděla už asi patnáctý oběžník, který mířil k ní do kanceláře, měla silnou touhu kancelář podpálit.

,,Poslyš, Rone," začala opatrně, když dorazila domů, ,,kdy to chceš vlastně oznámit rodině a přátelům?"
,,No, říkal jsem si, že bychom jim mohli napsat po Vánocích dopis, ať to vědí dřív, než zbytek světa," odpověděl a poškrábal se na hlavě.
,,No, to je asi rozumné. Nerada bych tím kazila zítřejší večeři," mudrovala.
,,Právě," pokrčil rameny. ,,Mimochodem, psala Ginny," oznámil a podával jí dopis. ,,Prý nemáš zítra zapomenout tu krabici nebo co."
,,Díky," otočila se a šla si rovnou nachystat krabici ke vchodovým dveřím.

Ron od jejich hádky nocoval v obýváku, takže ložnici měla celou pro sebe. Nebyla ráda, ani nerada. Nezáleželo jí na tom. I když zrovna dnes večer byla celkem ráda, že je tam sama. Zítra je čekala společná večeře a cítila, že se potřebuje vyspat. Myslela na Severuse a na to, že jí chybí. Na jednu stranu ho toužila vidět, na druhou však nikoliv. Jenže srdci člověk neporučí. Poté, co jí mozek neustále přehrával vzpomínky na něj, se definitivně rozhodla, že ho vyhledá, až to bude mít všechno za sebou.

,,Jdu k Ginny. Přijdeš později nebo jdeš rovnou se mnou?" Zeptala se, když po obědě nakoukla do obýváku, kde seděl Ron a listoval v Denním věštci.
,,Půjdu s tebou," odložil noviny a zvedl se. ,,Aspoň se pobavím s Harrym."
,,Řekneš mu o nás?"
,,Neblázni. To by to za chvíli věděla Ginny a tomu se přece chceme vyhnout."
,,Fajn."

Ginny byla v jednom kole a ve tváři se jí zračila čirá úleva, když otevřela a uviděla Hermionu.
,,Bože díky, že jdeš tak brzy!" Vyhrkla a vtáhla ji do domu.
,,A já jsem vosk?" Ozval se Ron dotčeně.
,,Ne, ale v kuchyni mi asi moc nepomůžeš, co?" Odpověděla a táhla Hermionu do kuchyně.
,,Nedáme si nejdřív čaj?" Zeptala se, když viděla tu spoušť. Ginny byla sice výborná čarodějka, ale organizace práce, úkolů a věcí jí byla naprosto cizí. Frustrovaně se podívala na hodinky.
,,Asi můžeme. S tebou to stihnu," mrkla na ni a už jí strkala do obývacího pokoje.

,,V kolik dorazí ostatní?"
,,V pět. První určitě přijde Percy," zakřenila se.
,,To asi ano. Kdo všechno tady vlastně bude?"
,,My, vy, George s Fredem, Percy a ještě dorazí Sirius."
,,To vypadá jako fajn složení."
,,To jo, akorát jsme teda značně přečíslený."
,,To zvládneme."
,,Jo, už se nebojím," ujistila ji. ,,Co vlastně ten Ron?" vyzvídala. ,,Ginny, po večeři, ano? Chci se pak soustředit na přípravu a ne o tom přemýšlet."
,,Jasně, chápu."
Přesně jak předpovídaly, Percy skutečně dorazil první, pět minut po čtvrté. Chvíli po něm dorazil Sirius, což se dalo snadno poznat podle hurónského smíchu v předsíni, který propukl, jakmile se zavřely dveře. Ani jedna z nich neměla čas jít vítat každého hosta zvlášť, majordoma proto dělal Harry.
Dvojčata přišla před třičtvrtě na pět. Opět se ozval smích a pár ran. Ginny nedůvěřivě hleděla na dveře.
,,Klidně se tam jdi podívat, chvilku to tu zvládnu," ujistila ji Hermiona, která stihla udělat vánoční výzdobu a momentálně dodělávala dezert.
,,Dík," zazubila se a vyřítila se ven. O chvíli později se vrátila se Siriusem a dvojčaty v patách.
,,Ahoj," kývla jim od plotny a dál se věnovala práci.
,,Rád tě vidím, Hermiono," řekl Sirius a naklonil se jí přes rameno. ,,Vypadá to skvěle!" Pochválil ji.
,,Díky, také tě ráda vidím," usmála se na něj a kontrolovala maso v troubě.
,,Pro nás nic? My jsme vzduch?" Řekl Fred.
,,Ani za pozdrav jí nestojíme," posteskl si George a krátce na Hermionu zamrkal.
,,Nechte toho," okřikla je Ginny. ,,Běžte si po svých, šup," doporučila jim a hnala je z kuchyně.
,,Všechno dobrý?" Zeptala se, když se k ní připojila.
,,Samozřejmě," usmála se. ,,Maso už tak jen dvě minuty, polévka minutu a zbytek máme hotový."
,,Ty jsi úžasná! Krásně nám to vyšlo. Už jsme všichni a máme skoro hotovo!" Zajásala Ginny.
V tu chvíli se ozval zvonek u dveří.
,,Jdu tam!" Houkl Harry a podle dusotu tam skutečně šel. O chvíli později rozrazil dveře do kuchyně a nadšeně vykřikl: ,,Tomu nebudete věřit! Hele, kdo je tady!"
Vedle něj se objevil Severus Snape.