Aféra

*18*

Moji milí,
velmi se omlouvám za včerejší absenci, mám za sebou celkem náročný týden a bohužel se včerejší večer nevyvedl úplně tak, jak jsem si myslela. Přidávám proto kapitolu dnes a prosím za prominutí.
Užijte si čtení a ve čtvrtek jsem tu zas. 🤗
Ronneek

,,You shot me so damn well
Rampampam
You shot me then you got me and I'm like, "Damn"
Rampampam
I see the satisfaction in your eyes
Rampampam
I loved you and I trusted you so well, so why, oh why, oh why?"
Minelli - Rampampam

Hermiona sama netušila, kdy přesně začala Severuse vnímat jinak, než jen jako milence. Nic to ovšem neměnilo na tom, že ji jeho poslední slova silně zasáhla. Uplynulo několik dnů, kdy na to neustále musela myslet. Na náladě jí nepřidával ani Ron, který chodil pozdě domů a ve velmi dobrém rozpoložení. Kdyby nevěděla, co je důvodem jeho radosti, bláhově by si myslela, že má stále radost z té kandidátní listiny. Snažila se usnout dřív, než přišel domů, aby se nemusela dívat, jak z něj sálá spokojenost, zatímco ona byla naštvaná a nešťastná. Netušila, co bude dělat, s Ronem, se Severusem, Malfoyem, a  tak nějak celkově se potácela v prázdnu. Nechtěla to řešit. Byla bolavá. Zranil ji Severus a i přes to, k čemu mezi nimi došlo, zranil ji i Ron, který měl známost. Věděla, že nemá nejmenší právo být naštvaná, ale zasáhlo ji to a to ji možná ve výsledku štvalo nejvíc. Po pár dnech se oklepala a rozhodla se zapojit racionální uvažování. Měla v úmyslu dodržet slib, který dala Ginny a nekonfrontovat Rona, což pro ni bylo dost obtížné, když se vracel s tím přihlouplým výrazem ve tváři. Stálo ji mnoho úsilí nic neříct, několikrát se kousla do tváře, aby mlčela. Ale vydržela to. Zároveň se v ní ozývaly sem tam výčitky svědomí, kdy by se Ronovi nejraději přiznala, ale věděla, že pokud to udělá, dobrovolně se vzdá jakéhokoliv vyjednávání. Ron byl horká hlava, velmi živě si dokázala představit, co by po jejím přiznání následovalo. A ona by se nemohla hájit, nemohla by mu říct, co ví, aniž by podrazila Ginny. Byla si jistá, že ho prostě bude muset někde načapat.

Draco přecházel po své kanceláři sem a tam. Ještě pořád cítil tu hořkou pachuť zrady, které se Severus dopustil. Měl plán, nový, pro jeho účely ideální, jelikož to ve výsledku způsobí mnohem větší škodu, než nějaký stupidní článek. Ozvalo se zaklepání.
,,Dál," houkl otráveně.
,,Dobrý den," protáhla Rita a usmála se na něj. Bylo mu jasné, že se na něho tak usmívá jen proto, že jí nabídl slušnou sumu.
,,Posaďte se," vyzval ji a jeho dobré způsoby se poděly neznámo kam. Rita stáhla rty a sedla si.
,,Chtěl jste se mnou mluvit."
,,Očividně, když jsem psal, ať přijdete," odfrkl a zahleděl se z okna.
,,Máte pro mne nějaké nové informace?" Zeptala se a vytáhla svůj bleskobrk.
,,Schovejte to," doporučil jí odměřeně. ,,Okolnosti se poněkud změnily, žádný článek psát nebudete."
,,Prosím?" Zeptala se zaraženě a zmateně zamrkala.
,,Článek nebude. Zapomenete, že jsem Vám kdy nějaké informace dal, nenapíšete o tom ani řádek. Tohle je pro Vás. Berte to jako kompenzaci za ušlý zisk," řekl a hodil na stůl váček s galeony. Rita po něm sáhla, oči však z Malfoye nespustila.
,,Co se změnilo?"
,,Do toho Vám vůbec nic není," konstatoval a otočil se k ní. ,,Jestliže se někde objeví byť jedna jediná informace, kterou jsem Vám řekl, budete mít velký problém, Rito. Obzvlášť na ministerstvu při vysvětlování."
,,Myslíte, že by mě Grangerová nahlásila?" Otázala se a zasmála se.
,,Ta ne, ale já ano," řekl a tvrdě na ni pohlédl. ,,Nechcete si mě znepřátelit, Rito."
,,Jak myslíte," odpověděla nakonec a uložila váček do kabelky. ,,Víte, ono to nakonec bude asi nejlepší. V podstatě jste mě k tomu přinutil. Vaše motivace je jaksi... pochybná a mám taky svou novinářskou čest," nafoukla se a vstala.
,,O té vaší cti silně pochybuji, navíc bych si zvládl koupit tu novinářskou," naznačil rukama uvozovky, ,,i tu osobní, a myslím, že by mě to ani nepřišlo na velký balík," ušklíbl se povýšeně. Rita pevněji sevřela kabelku, otočila se na patě a bez rozloučení zamířila pryč.
Nebál se, že by na něho dokázala něco najít. Nevěděl, jak se Snapeovi povedlo přijít na Oklahomu, byl si jistý, že to bylo nemožné. Křivě se usmál. Prý pochybná motivace. Ta ženská přece nemohla být tak stupidní, aby si myslela, že jí někdy řekne, jak moc Weasleyho nesnáší kvůli otci. Nemožný starý Weasley. Vždycky na správné straně. Vždycky milující a pečující otec. Vydělal sice sotva na slanou vodu, ale vždycky tam byl. Weasley narozdíl od něho nevěděl, jaké to je, mít otce zavřeného v Azkabanu. Netušil, jak strašný to byl pocit, když ho vlastní otec předhodil zosobněnému zlu. Viděl, jak se Weasley nosí, když jeho otec skončil za mřížemi. Kombinace všech těch vzpomínek v něm zažehla touhu po pomstě. Potter už ho dávno netrápil, byl přece svatý. Za to Weasley. Ten se skutečně měl na co těšit.

Ginny v Doupěti procházela seznam věcí, které bude na vánoční večeři potřebovat. Molly poletovala po domě a za neustálého švihání hůlkou si pro sebe něco mumlala. Věci okolo ní poletovaly a skládaly se do kufrů.
,,Ginny, kdybys něco potřebovala, tak pošli sovu."
,,Já vím, mami."
,,Už víš, co budeš vařit?"
,,Myslím, že ano," ukázala matce na několik stránek ve značně ohmatané kuchařce. Molly stáhla obočí a v rychlosti stránky přelétla očima. ,,To je skvělá volba, zlatíčko! Není to nic složitého a uděláš s tím hodně parády," pochválila ji. ,,Tady máš něco, co by ti mohlo pomoct," usmála se a vtiskla jí do ruky pergamen. Ginny uviděla seznam zaříkadel a tipů, které jí matka sepsala. ,,Mami, ty jsi báječná," vyhrkla a objala ji. ,,Pošleš nám na Vánoce huláka?"
,,Samozřejmě," usmála se. Vždycky, když Weasleyovi trávili Vánoce nebo jiné svátky bez dětí, posílali jim huláka. Ne takového, který vřeštěl a vykřikoval, naopak, tenhle hulák vždy promlouval vlídným a vřelým hlasem Molly, doplněn Arturovým laskavým. Ginny by svou rodinu nevyměnila za nic na světě, i když momentálně měla ještě stále vztek na jednoho ze svých bratrů.

Hermiona dorazila domů z práce. Byla roztržitá  a unavená. Až doma si vzpomněla, že ji Ginny ráno poslala sovu s prosbou, aby vyzvedla jeden balíček. Odhodila tašku, napila se, popadla kabelku a vyrazila ven. Přes to, že byl teprve podvečer, zima byla řádná. Přitáhla si kabát blíž k tělu a zabořila polovinu tváře do chlupaté šály. V londýnské podzemce bylo vždy tepleji, než všude jinde. Ovanul ji teplý vzduch a vkročila na eskalátory. Po chvíli si musela rozepnout kabát, bylo jí horko. Nastoupila do přeplněného vagonu, který se s mírným drcnutím rozjel. Nepřítomně hleděla na plakát před sebou, který upozorňoval na novou televizní show. Přemýšlela nad Vánocemi. Původně zamýšlela, že na večeři k Ginny vůbec nepůjde, ale bylo jí líto v tom Ginny nechat samotnou a navíc ji by to taky mrzelo. Byla přesvědčená, že zvládne sedět jeden celý večer vedle Rona, aniž by ho zaškrtila nebo pod stolem píchla vidličkou. Doma by stejně jen myslela na Severuse a měla by náladu pod psa. Večeře s přáteli ji mohla aspoň pomoct přijít na jiné myšlenky.
Bezmyšlenkovitě vystoupila, vyjela po eskalátorech nahoru a vydala se do obchodu. Jako vždycky, všude bylo plno lidí, protože s Ginny řešily dárky s předstihem. Neměla ráda předvánoční chaos. Prodejci předváděli nové zboží a upozorňovali na velké slevy a výprodeje, které ale s výprodeji vlastně vůbec neměly nic společného. Už se nepohoršovala nad uměle vyšroubovanými cenami, nezoufala si z všudypřítomných davů a dychtivých zákazníků, bylo jí to jedno. Když se jí podařilo vměstnat se do malého krámku, vystát frontu a úspěšně vyzvednout balíček, byla spokojená sama se sebou. Chtěla si udělat radost a zamířila do nejbližší kavárny pro horkou čokoládu. S kelímkem a blaženým výrazem vypochodovala o několik minut později ven. Zastavila se na rohu ulice a prohlížela si výlohy obchodů a jejich vánoční výzdobu. Bloudila pohledem od výlohy k výloze. Asi u šesté však strnula na místě. Ron. Blonďatá dívka. Držel ji za ruku, když mu zády k Hermioně ukazovala něco ve výloze. Rozbušilo se jí srdce a čokoláda v ústech zhořkla. Malá část v ní se však zaradovala. Stála jako přikovaná a nemohla z nich spustit oči. Ron si ji přitáhl blíž a políbil ji. Hermionu bodlo u srdce. Byla si jistá, že ho nemiluje, ale stejně to bolelo. Odhodila kelímek do nejbližšího koše, otřela si ústa a pomalu se k nim rozešla.
Soustředila se jen na to, aby neuklouzla nebo nezakopla. Narovnala se a nasadila bojový výraz. Už zbývalo jen několik kroků. Nemusela se vnitřně ani moc burcovat, tváře jí hořely a musela se držet, aby po něm neskočila.
,,Nechtěl bys mi něco vysvětlit?!"