LUKE
Jack si sedl za volat a Ben vedle něho na sedadlo. Mluvili něco o tom, že je Jack kapitán a Ben vedlejší kapitan.
Po stranách karavanu jsou dva velké gauče. Na jednom sedí Ash s Bryanou a objímají se. Kousek od nich sedí Tori. Na druhém gauči sedím já s Michaelem. Nesedíme vedle sebe blízko, vlastně sedí na opačném konci gauče, než sedím já a tak mi to vyhovuje.
Všichni se spolu baví a smějí se. Jejich hovory mi teda nepříjdou nějak vtipné, ale občas se trošku pousměju.
„Jak jde škola penguine?" zeptala se Bryana s úsměvem.
„Docela dobře" stydlivě jsem se usmál. Docela mě znervózně Michael. Vím, že na mě kouká.
„Teď jsi v druháku, že?" zeptal se Ashton.
„Ano jsem" odpověděl jsem mu.
„No, a už máš holku?" nadzvedla obočí Bry a zasmála se.
Doufal jsem, že téhle otázky se vyvaruju... Mě holky nikdy nějak nepřitahovaly a já nevím proč.
„Ne. Nemám holku" odpověděl jsem jednoduše.
„Neboj se, znám plno holek. Někdy ti nějakou dohodím" mrknul na mě Ash.
Co?! Já ale žádnou nechci!
Pak se zase všichni začali bavit mezi sebou. Nenápadně jsem se koukl na Michaela. Všiml jsem si, že na mě pořád kouká, tak jsem uhnul pohledem. Kouká tak na mě už několik minut a já jsem s toho dost nervozní.
---------------
„Měli by jsme se už konečně najíst. Začínám mít hlad" zavolal na Jacka Ashton.
„Dnešní jídlo se kupuje v Mcdonaldu" zavolal Jack a všichni se začali radovat i já se pousmál.
Když Jack zaparkoval na parkovišti před Mcdonaldem, řekl, že jdou s Bryanou a Benem koupit nějaké to jídlo (jestli se ''jídlu'' v Mcdonaldu dá říkat jídlo)
„Takže vezmem 6 hamburgerů s velkými kolami a jeden Happy Meal tady pro Luka" začal se smát Jack a spolu s ním všichni ostatní. Zas ty jeho ''vtipy''
Koukl jsem se na něho naštvaným pohledem.
„Dobře, tak Lukovi vezmem taky hamburger a kolu" mrknul Jack a společně s Bryanou a Benem odešli.
„Jdem si zakuřit?" zeptal se Michael.
„Jo jdem" řekla Tori.
Vzala Ashtona a vyšli z karavanu ven.
„Ty nejdeš?" zeptal se mě michael
Zakroutil jsem hlavou, což znamenalo, že nejdu a on odešel za Ashem a Tori.
Nevěděl jsem, co mám dělat, tak jsem si z batohu, co jsem měl vedle sebe, vyndal jednu knížku. Tuhle knížku čtu už asi po páté a pořád mě neomrzela. Je o klukovy, co uvízl na opuštěném ostrově. Byl tam přesně 456 dní. Myslím, že já bych nevydržel ani týden. Ze čtení mě vyrušil něčí příchod do karavanu. Michael! Sedl si zpátky na místo, kde seděl a byl sticha. Teda ne na dlouho...
„Ty čteš?" uchechtl se.
„Ehm..jo čtu" řekl jsem nervozně.
„Co čteš?" vyptával se dál
„Jeden kluk uvízl na ostrově" odpověděl jsem a poprvé se Michaelovy koukl do očí. Byl sice daleko, ale jeho modro-zeleno-šedé oči nešli přehlédnout.
„Co tak koukáš?" nadzvedl své obočí.
Pokrčil jsem rameny a začal dál číst mou knihu. Po chvíli přišli do karavanu i ostatní. Společně jsme se pak najedli a zase vyjeli na naší 'vzrušující' cestu.
